Na Ukrajině nežijí jen volyňští Češi, krajany máme i na Krymu, říká Dymeš z vnitra

Radek Dragoun Radek Dragoun
15. 3. 2022 17:52
Volyňští Češi se do vlasti svých předků vraceli ve dvou vlnách - poprvé po druhé světové válce, podruhé po havárii jaderné elektrárny v Černobylu. Desítky jich do Česka dorazily z Ukrajiny i nyní po ruské invazi. Pavel Dymeš, který má na ministerstvu vnitra na starost přesídlování, ale v rozhovoru pro Aktuálně.cz upozorňuje, že čeští krajané nepochází pouze z Volyně, ale i jiných částí Ukrajiny.
Uprchlíci z Ukrajiny ubytovaní v pražském Hotelu Legie.
Uprchlíci z Ukrajiny ubytovaní v pražském Hotelu Legie. | Foto: Honza Mudra

Část uprchlíků z Ukrajiny tvoří volyňští Češi. Nakolik to jsou vlastně Češi ve smyslu znalosti češtiny či našich kulturních hodnot?

Pojem volyňští Češi nemám rád, protože ti tvoří jenom část české komunity. Další jsou rozseté po velké části Ukrajiny. Když se pak mluví o volyňských Češích, tak z toho vypadávají třeba komunity v Melitopolské oblasti nebo na Krymu. Takže to není úplně přesné označení, lepší je mluvit o krajanech z Ukrajiny nebo o české menšině na Ukrajině. 

Jak velkou část Čechů na Ukrajině tvoří ti z Volyně? 

Odhadoval bych, že tak polovina našich krajanů na Ukrajině by geograficky spadala do Volyňské oblasti. Navíc to není ani tak, že by jádrem byly komunity na Volyni a z ní se pak lidé stěhovali do různých částí Ukrajiny. Některé komunity jsou dokonce daleko starší než ty volyňské. 

Čím to tedy je, že v souvislosti s Čechy na Ukrajině se hovoří především o těch volyňských? 

Je to tím, že první poválečná migrace se týkala výhradně Volyňské gubernie. A potom i Češi, kteří sem přicházeli na začátku 90. let z oblastí zasažených havárií v Černobylu, byli také z Volyně, proto se zažilo používání termínu volyňští Češi. Fakticky to však není správné označení a nepřijde mi to vůči velké části lidí férové. 

Berou to krajané z Ukrajiny, kteří nejsou z Volyně, jako nějaké příkoří? 

Oni to zase tak neřeší, protože úplně nesledují česká média, takže to pro ně problém není. Spíše to má občas praktické dopady tady u nás. Nedávno přijelo 450 lidí z Volyňské oblasti, poslal se pro ně autobus a pomohlo se jim, což je super, protože spousta z nich byla z míst, kde je to opravdu nebezpečné. 

Na druhou stranu máme své komunity i v místech, kde Rusové válku na lokální úrovni téměř vyhráli a nebezpečí je tam ještě daleko větší. Jde mi spíše o morální hledisko. Když se řekne Volyň, tak každému naskočí město Žytomyr a nikoho už nenapadne, že máme celou českou vesnici u Melitopolu, která je v tom největším válečném kotli. 

Touha vrátit se do "země předků"

Dobře, mluvme tedy o krajanech z Ukrajiny. Je jim blízká například česká kultura a jazyk?

Určitě ano. Jsou organizovaní v krajanských spolcích, kde se české tradice udržují a často se tam udržuje i český jazyk. Je samozřejmě rozdíl, jestli bydlí v nějaké české vesnici, typicky v Bohemce, kde se dodneška mluví česky, nebo jestli jsou z velkého města, kde jazyková znalost mezi nimi není tak velká. Rozhodně se u nich ale vazba na českou kulturu a tradice uchovává.

Ministerstvo vnitra už před lety spustilo program, který umožňoval návrat krajanů do Česka. Co motivovalo lidi z Ukrajiny, aby se vrátili? 

Tento program stále funguje a není omezený pouze na Ukrajinu. Je to vlastně forma sociální pomoci i pro krajany z dalších třetích zemí, kteří jsou sami v situaci, že si z nějakého důvodu nemohou dovolit si u nás vyřídit trvalý pobyt, nesplňují některé podmínky pro jeho udělení nebo jsou z krizových regionů. Ale drtivá většina lidí, co sem přichází, je skutečně z Ukrajiny. 

Jejich motivací se sem přestěhovat je touha vrátit se do "země předků", jak oni říkají. Někteří se stěhují, protože se chtějí dostat ze špatných životních podmínek, jako lidé, kteří sem po roce 2014 přicházeli z okupovaného území. 

Předpokládám, že u lidí, kteří mají nějaký vztah k Česku, je integrace do zdejší společnosti o něco jednodušší než u cizinců bez této vazby. 

Určitě ano. Jejich motivace se integrovat je silnější, protože to jsou lidé, kteří nechtějí odejít kamkoliv, kde jim bude líp, ale chtějí právě sem. Také jejich snaha začlenit se a navázat na kulturu a jazyk, který se v komunitě uchovával, je samozřejmě větší, a tím pádem je jejich integrace snazší než u jiných cizinců. Samozřejmě existují výjimky jako všude, ale paušálně se dá říct, že jejich integrace je snazší. 

Očekáváte, že část krajanů se vrátí na Ukrajinu, když se tam situace uklidní? 

Určitě bych to nevylučoval. Ne všichni krajané se přestěhovat z Ukrajiny chtěli. Takže i z této komunity se část lidí bude chtít vrátit a pokračovat nebo si něco znovu vybudovat na Ukrajině. Ne všichni potřebu opustit svou zem měli, ne všem se tam dařilo špatně a ne všichni mají vazbu na Česko tak silnou, že by v něm toužili žít. I mezi krajany tak určitě budou lidé, kteří se budou chtít vrátit zpátky. 

Česko už má velkou zkušenost s uprchlíky, kteří v 90. letech utíkali před válkou na Balkáně. Jak moc je tehdejší situace podobná té dnešní? 

Situace je trochu jiná v tom, že nyní je příchod lidí masivnější a rychlejší. Obecně jsou i jiné zákony a jiná doba, takže bych to úplně nesrovnával. Srovnatelné je však to, že i příchozím uprchlíkům v době války v Jugoslávii se zde dostávalo obrovské podpory a velmi pozitivního přijetí jak ze strany státu, tak obyvatel. To se rozhodně srovnávat dá. Jinak je to ale jiná doba.  

 

Právě se děje

Další zprávy