reklama
 
 

Statistika nám křivdí. Hlavně, že je nás slyšet, brání se "málo aktivní" europoslanci

29. 4. 2019 5:30
Do eurovoleb, které možná překreslí politickou mapu unie, zbývá už méně než měsíc. Lidé na volebních lístcích potkají i známé tváře. Hned osmnáct z jednadvaceti stávajících europoslanců chce obhájit svůj mandát a zpravidla kandidují z prvních příček stranických kandidátek. Ohodnotit objektivně jejich dosavadní práci v Bruselu je téměř nemožné, ale zdá se, že minimálně statisticky jsou někteří z nich pracovitější než jiní.

Obecně se dá říct, že čeští europoslanci nedělají tuzemským voličům v Bruselu ostudu, tedy alespoň pokud jde o jejich pracovitost. Podle projektu MEP ranking, který dlouhodobě monitoruje vybrané aktivity všech europoslanců, je česká delegace takřka ve všech sledovaných ohledech vysoko nad evropským průměrem.

Z čerstvé analýzy nezávislého serveru VoteWatch.eu dokonce vyplynulo, že při zohlednění velikosti členské země byli čeští europoslanci v Bruselu druhou nejvlivnější skupinou - po Belgičanech a před Finy. 

Zásluhu na tom mají zejména někteří z nich, kteří alespoň z pohledu statistiky patří k těm nejlepším z nejlepších. Například Pavel Telička (Hlas) obsadil v celkovém skóre MEP rankingu páté místo ze 751 europoslanců a v mnoha sledovaných aktivitách se před něj dostala jen hrstka jiných europoslanců z 28 členských zemí.

Nestačí jen pasivně sedět a pobírat výplatu, říká Telička

Přesto je to však právě Telička, který upozorňuje na ošidnost statistiky a snahy ohodnotit evropské politiky na základě tvrdých dat. "Práce europoslance se skládá ze spletité mozaiky činností, které vykonává nejen na půdě Evropského parlamentu," říká. Tuto mozaiku podle něj často doplňují nesmírně důležitá zákulisní jednání, která žebříčky logicky nezohledňují. 

Nicméně ani Telička si nemyslí, že by data MEP rankingu byla k ničemu. Vypovídají podle něj minimálně o obecné snaze europoslanců angažovat se v bruselském dění, kterou považuje za klíčovou.

"Někteří z mých kolegů, kteří se umisťují na těch nejnižších příčkách zmiňovaného žebříčku, dělají jen to nejnutnější. Pokud má ale člověk ambici zasahovat do debat a ovlivňovat práci Evropského parlamentu, a tím pádem i připravovanou legislativu, musí dělat mnohem více a ne jen pasivně sedět a pobírat výplatu," dodává Telička. 

Na kolik si přijdou europoslanci?

  • Od roku 2009 pobírají všichni europoslanci stejné mzdy - 6 200 eur čistého měsíčně, tedy něco přes 159 tisíc korun. Dříve o jejich platech rozhodovaly jednotlivé členské státy.
  • Po skončení mandátu mají europoslanci nárok také na jakési překlenovací kapesné ve výši jednoho měsíčního platu. To mohou pobírat maximálně po dobu dvou let a jen v případě, že už nepokračují v jiné veřejné funkci. Teoreticky si tak europoslanec, který přejde do soukromého sektoru, může na tomto kapesném přijít na dalších 5,5 milionu korun.
  • Pokud tedy europoslanec dokončí svůj mandát v celé své délce, vydělá si jen díky mzdě a odchodnému za pět let přes 11 milionů korun.
  • Po skončení mandátu mají europoslanci také nárok na důchod. Do něj odcházejí v 63 letech a dostávají 3,5 procenta svého platu za každý rok, kdy byli ve svém mandátu. Za jedno odsloužené volební období má tedy europoslanec navíc k důchodu zhruba 30 tisíc korun.
  • Dále dostávají europoslanci také nejrůznější náhrady. Mimo jiné, například cestovné a také částku 114 000 korun měsíčně na všeobecné výdaje nebo také částku asi 8 tisíc korun za každý den, kdy se účastní jednání Parlamentu.

Trojici statistiky nejaktivnějších českých europoslanců doplňuje ještě Dita Charanzová (ANO) a Kateřina Konečná (KSČM). Podobně jako Telička tyto političky bodovaly zejména v podávání pozměňovacích návrhů a také v počtu vypracovaných zpráv pro Evropskou komisi. Ty jsou přitom klíčovým prvkem při vzniku nové legislativy a jednou z nejpracnějších aktivit, ke které se může europoslanec propůjčit. 

V počtu zpráv pro komisi se blýskl i Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL), který se podílel na 88 z nich. Předčilo ho tak jen osm dalších europoslanců ze všech zemí Evropské unie.

Také Charanzová si myslí, že mezi statistickými daty a aktivitou europoslance lze najít spojitosti a že někteří politici si jdou svůj mandát do Bruselu, jak se říká, odsedět. "Ono je strašně jednoduché hlasovat třeba podle většiny ve frakci, pak jste v parlamentu 15 let, ale nikdo pořádně neví, co jste za tu dobu udělal," říká europoslankyně.

Kdo chce podle ní prosazovat české zájmy, musí neustále vysvětlovat a přesvědčovat europoslance z jiných zemí a politických stran a hledat spojence.  "A pak na konci, při skládání účtů, máte třeba druhý nejvyšší počet pozměňovacích návrhů," dodává Charanzová.

O hlasy voličů zabojují i statisticky neúspěšní europoslanci

Každý žebříček má však kromě stupňů vítězů také poražené. Pomineme-li dva statisticky nejméně aktivní europoslance Jana Kellera (ČSSD) a Jiřího Paynea (Svobodní), kteří už se rozhodli svůj mandát neobhajovat, najdeme na chvostu tři jména - Jaromíra Kohlíčka (KSČM), Stanislava Polčáka (STAN) a Jiřího Pospíšila (TOP 09).

Statisticky nejhorší europoslanci

Poslední dvě místa na žebříčku MEP rankingu obsadili europoslanci Jan Keller (ČSSD) a Jiří Payne (Svobodní), kteří se ale rozhodli  svůj mandát neobhajovat.

Mandát Jiřího Paynea začal až 5. září 2017, kdy nahradil Petra Macha. Nicméně od té doby si ze sledovaných aktivit připsal jen pět parlamentních otázek a čtrnáct vystoupení na plénu. Nepodal jediný pozměňovací návrh či stanovisko a nebyl ani jedinkrát zpravodajem. Vysvětluje to tím, že jej jeho tvrdý postoj proti Evropské unii z řady aktivit předem vyřazuje.

Jan Keller, který se umístil na předposledním místě, byl za pět let svého mandátu zpravodajem přesně jednou. Podal 75 pozměňovacích návrhů, jedno stanovisko, čtrnáct otázek, tři písemná prohlášení a šestnáckrát vystoupil na plénu. Také on se brání tím, že statistika dobře neodráží jeho práci v Bruselu. "Jakožto sociolog vím, jak vznikají statistiky. Důsledná formalizace aktivit jde bohužel často na úkor zachycení jejich smysluplnosti," říká. 

Ani jeden z nich se takřka vůbec neprosadil jako zpravodaj, ani v podávání pozměňovacích návrhů, tedy v přímém ovlivňování přijímané legislativy. Kohlíčka s Pospíšilem navíc spojuje na poměry českých europoslanců horší docházka, a to jak na plenární zasedání, tak na hlasování.

Kohlíček se zúčastnil 73 procent hlasování a 87,5 procenta zasedání, Pospíšil pak 85 procent hlasování a 84 procent zasedání.

Naproti tomu většina českých europoslanců, včetně Polčáka, měla v obou případech docházku přes 92 procent a někteří nezameškali téměř žádný oficiální den.

Všichni tři nejhůře hodnocení europoslanci se však brání tím, že jim statistika MEP rankingu křivdí. Dává podle nich význam aktivitám, na které se nesoustředí.

Mám jiný styl, brání se Pospíšil

"Každý europoslanec má svůj styl. Já jsem se zaměřil na prezentaci názorů českých občanů na plénu, protože poslanec má být podle mého názoru hlavně výrazným hlasem svých voličů, a na podávání interpelací, protože ty nutí Komisi zaujmout jasný názor v otázkách důležitých pro Českou republiku," říká Pospíšil a upozorňuje na to, že ve vystupování byl třetí nejaktivnější český europoslanec a v interpelacích druhý.

Nesouhlasí také s tvrzením, že jeho aktivity na domácí politické scéně mají negativní vliv na jeho práci v Bruselu, zejména tedy fakt, že je předsedou TOP 09. "Moje účast na hlasování byla 85 procent, což je vyšší hodnota, než je průměr třeba v české Poslanecké sněmovně. Nechyběl jsem také na žádné z plenárních schůzi Evropského parlamentu a měl jsem také relativně vysokou účast na jednáních mého výboru," říká Pospíšil.

Jako svoji hlavní výhodu do dalšího volebního období považuje fakt, že je už zkušeným europoslancem a nebude se muset v parlamentu "rozkoukávat". Česko podle něj potřebuje teď "ve složité době" platné europoslance už od počátku funkčního období.

Stejně se na své nepovzbudivé umístění v žebříčku dívá i europoslanec Kohlíček. "Základem činnosti v Evropském parlamentu je práce na výborech a při dohadování s hlavním zpravodajem o posouzení možných navrhovaných změn zprávy, včetně hlasování ve výboru a příslušné diskuse. Tyto zásadní otázky nepovažuje hodnocení, na které se odkazujete, za podstatné," říká Kohlíček. Naopak podle něj statistika do pozměňovacích návrhů a vystoupení počítá naprosté banality.

Kohlíček také upozorňuje na specifické fungování europarlamentu, pokud jde o vystoupení na plénu. Slova se totiž nemůže ujmout kdokoliv. "Téměř půl roku jsem neměl možnost vystoupit ani jednou. A přitom požadavků jsem denně předkládal v průměru deset," brání se europoslanec.

Hlavní je, že je nás slyšet

Se svým hodnocením příliš nesouhlasí ani Polčák, který je členem výboru pro regionální politiku. Ten však projednával výrazně nižší počet zpráv než některé jiné výbory. "Z toho vyplývá jak nižší počet podaných pozměňovacích návrhů, tak také šance stát se zpravodajem některého z tisků," říká europoslanec. O zpravodajství se prý mnohokrát ucházel, ale koordinátor výboru dával přednost jiným, seniorním kolegům.

Podobně jako Pospíšil má však Polčák pocit, že byl výraznou figurou. "Myslím nicméně, že díky svým vystoupením na plénu jsem vidět a slyšet byl, a to nemálo, a díky tomu tak mohly zaznít i názory našich obcí a měst, našich regionů, které jsem jako poslanec zvolený za Starosty a nezávislé zastupoval," říká Polčák.

V tom by chtěl pokračovat, pokud bude zvolen. Chce se ale ucházet o místo v jiném výboru, kde by mohl lépe uplatnit své právnické zkušenosti. 

autor: Jakub Heller | 29. 4. 2019 5:30

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama