„Neúnosná demonstrace síly.“ Babiš si předvolal šéfy ČT a rozhlasu, expertka má jasno

V úterý se na Úřadu vlády uskutečnila schůzka zástupců vlády s řediteli ČT a ČRo. A navzdory tomu, že vláda chystá vcelku zásadní změnu, jež se bude týkat způsobu financování veřejnoprávních médií, zmínění ředitelé návrh nedostali do ruku. Co tomu říkáte?

Andrej Babiš to dokonce nazval „pracovní skupinou“. Pokud ale proti dvěma ředitelům médií veřejné služby sedí šest členů koalice, o žádnou pracovní schůzku nejde, to je čistě silová hra.

Co tím myslíte?

Proč měl předseda vlády potřebu si oba ředitele zavolat k sobě, když neexistovala ani hrubá představa, o čem se má vlastně jednat, kromě toho, že vláda chce zrušit televizní a rozhlasové poplatky, ví jen předseda vlády.

Související

32:30

„Amatérismus a chaos.“ Expert tepe vládu za třesk v ČT a rozhlase. Říká, co nastane

Byla to demonstrace síly a sdělení, že vládní koalice si může kdykoliv oba ředitele předvolat a oni přijdou. To je jedna možnost. Druhá možnost je, že nic nemají a vytvářejí chaos.

Jiný účel této schůzky nevidím. Prakticky jediný výstup, kterého jsme se dočkali, bylo, že zákon bude opět dělat Oto Klempíř, k čemuž mu srdečně gratuluji. To, že ani jeden ředitel nebyl seznámen nejen s návrhem, ale ani jeho rámcem, nepovažuji za únosný způsob komunikace.

Původní komplexní novela zákona právě z pera ministra kultury Oty Klempíře byla shozená ze stolu, neboť de facto neobstála v připomínkovém řízení. Nyní to působí tak, že se tomuto scénáři chce vláda vyhnout a obchází standardní pravidla. Co od zákona čekáte?

Na to je jediná odpověď – nic dobrého. To, jak se s legislativou, která by měla nově upravovat fungování médií veřejné služby, zachází, nebudí dojem připravované systémové změny, ale spíš postoj „nějak je dostaneme“.

Kromě té pozoruhodné věci z dílny Oty Klempíře a Borise Šťastného zde také máme ústavní novelu o tom, že obě média má kontrolovat NKÚ, přičemž nejnovější verze by měla dovolit NKÚ, aby mohl provádět kontrolu ještě před účinností zákona, což je přinejmenším neobvyklé.

Také v systému existuje lex Nacher, osvobozující velké skupiny obyvatel od plateb poplatků, a současně má navrženou účinnost nastavenou tak, že by novela mohla začít platit klidně uprostřed fiskálního roku. Což je u institucí, které jako každá instituce potřebují plánovat, úplný nesmysl a je to v podstatě podtržení nohou oběma.

Podrženo a sečteno – všechny ty nejrůznější legislativní pokusy ve mně vzbuzují vrcholnou ostražitost. Nehledě k tomu, že ke změně systému financování není vůbec žádný důvod, disciplína poplatníků je naprosto neuvěřitelná, systém je funkčně nastavený.

Zástupci vlády ale namítají, že to před volbami slíbili svými voličům…

Ano, je právo jakékoliv vlády změnit jakýkoliv zákon, který chce, je to právo vítěze voleb. Ale mělo by se tak činit s mírou politické kultury.

Strany stávající koalice v minulém volebním období kritizovaly novelu mediálního zákona s tím, že ji Fialova vláda schvaluje, aniž by předtím proběhla debata o smyslu a rozsahu služby médií veřejné služby. My spolu mluvíme v pátek, nicméně zákon, který má Babišova vláda schvalovat v pondělí, stále není veřejně dostupný. Debata tedy neexistuje, vláda se jí vyhýbá, debatovat není o čem…

Mluvíme spolu v jedenáct dopoledne, takže se nedá vyloučit, že ještě dojde k aktualizaci programu. Ale program aktualizovaný na poslední chvíli s materiálem, o němž nikdo nic neví, je, mírně řečeno, velmi nestandardní.

A pokud jde o tu debatu, po které Babiš a spol. tolik volali v minulém volebním období?

O novele mediálního zákona z minulého volebního období, které připravovalo ministerstvo kultury pod vedením Martina Baxy, se debatovalo zhruba rok a půl.

A to nešlo o změnu celého systému, ale „jen“ o zvýšení poplatků po desítkách let, kdy reálně hrozilo, že obě instituce již nebudou schopny dostát svému úkolu.

Související

Babišův drsný zásah do poplatků. Pro ČT a rozhlas šok uprostřed roku, už se sčítají škody

Debata probíhala i se soukromými vysílateli, z nichž někteří úkoly veřejné služby chápou, jiní tím nejsou nadáni, ale i tak došlo ke shodě na memorandech, která vytyčují úkoly veřejnoprávních médií konkrétněji.

Nyní se tady ale chystá základní systémová změna. Nejde jen o zvýšení dvou čísel v zákonech, jde o kompletní změnu fungování obou médií včetně účetních systémů. A nemluví se o tom vůbec.

Čím si to vysvětlujete?

V civilizovaných zemích, v nichž se z poplatkového systému přecházelo na systém rozpočtový – jakkoliv jsou i tyto systémy různé, nejde vždy o mandatorní výdaj z rozpočtu – se o tom dlouho debatovalo. Obvykle několik let.

Ve skandinávských zemích, které vláda často používá jako příklad, znají tato média rozpočty na několik let dopředu, mají zabudované inflační doložky, systém je přehledný. A ani ve všech skandinávských zemích není ten systém stejný, to je zjednodušení.

Severské země navíc vnímají stát jako partnera, kdežto my vnímáme stát jako nepřátelský. Často právem. Zákon o změně systému existence médií veřejné služby, podle představitelů koalice, v sobě neobsahuje víceleté plánování, neobsahuje v sobě vůbec žádné pojistky, protože tato vláda chce, aby si na ně, abych použila slova Oto Klempíře, „mohla každá příští vláda sáhnout“. I ta nynější.

A navíc je třeba si uvědomit, že ve chvíli, kdy budou obě média pod státním rozpočtem, bude v podstatě z jakéhokoliv rozhodování o obou médiích vynechán Senát, který státní rozpočet neprojednává.

Jaké to bude mít důsledky?

Jakákoliv předvídatelnost financování bude na nule. Všechno tohle ve mně budí podezření na to, pro co má angličtina výraz „shady business“.

Zákony, které se týkají tak důležité věci, jako jsou média veřejné služby, se přece nemohou a nesmí dělat někde potají za zataženými roletami. Média veřejné služby jsou národní instituce a věc veřejného zájmu.

Umíte si představit, že vláda přesto novelu protlačí zákonodárným procesem a zruší koncesionářské poplatky k 1. lednu příštího roku?
Obávám se, že už si umím představit cokoliv, dospěli jsme do jakési postpolitické doby, kdy je možné všechno. Ale je půlka roku, státní rozpočet klepe na dveře. Státní dluh má být vyšší, než byl plánován. Obě média již také musí chystat své rozpočty. Ani stát, ani oba domy nestojí ve vzduchoprázdnu.

Ke státnímu dluhu se tedy budou připočítávat další miliardy. Tím se zvýší obsluha státního dluhu. Lidé tedy v důsledku budou platit víc, než dosud platí. České poště bude chybět zhruba 275 milionů, což je částka, kterou si od obou médií bere za to, že lidé mohou poplatky platit prostřednictvím SIPO.

Jak moc budou tyto peníze České poště chybět? Co se s ní stane? Zkrachuje? Prodá ji stát, jako chce prodat Explosii? Z ministerstva financí také přišla zásadní námitka, a to, že nejdříve od prvního ledna 2028 bude platit nový zákon o účetnictví a bude nesmyslné měnit systém účetnictví během krátké doby dvakrát.

Přesto se situace jeví tak, že změnu financování chce vláda ještě letos prosadit…

Nepochybuji o tom, že vláda chce novelu tlačit rychle, ale následky si pak bude muset sčítat sama. Nehledě k tomu, že takový spěch je naprosto nesmyslný, vláda je v prvním roce vládnutí, proč tak spěchá? Čeká revoluci? Nedokončení funkčního období?

Hnutí ANO, kromě zrušení poplatků, slibovalo také třeba dostupnější hypotéky. Nebo zrušení ministerstva pro místní rozvoj. Jsou tedy poplatky zaplňováním mediálního prostoru?

Stěží si lze představit, že budou ČT a ČRo disponovat stejnými příjmy jako nyní. Co to pro ně bude znamenat?
Bude to znamenat propouštění lidí a omezování služeb. To je jednoznačné. Kolik lidí se bude propouštět a jaké služby budou muset média omezit, bude jasné až podle částek.

O práci ale nepřijdou jen lidé z televize a rozhlasu, na obě instituce je navázána řada dalších profesí, technických, provozních. Bude se točit méně audiovizuálních děl, o práci mohou přijít řemeslníci a profese, o nichž běžný občan ani neví, že by mohly být navázány na audiovizi.

Dlouho se mluví o rozsahu veřejné služby – hlavně v souvislosti s ČT. Pokud bude mít nižší příjmy, kde vy osobně vidíte prostor pro šetření? Čekáte méně dramatiky, méně zábavy, méně vysílání sportovních globálních akcí, nebo dokonce rušení některého z kanálu ČT?
To si musí spočítat Česká televize sama. Ale předpokládám, že první přijdou na řadu nejdražší formáty a vysílací práva. Globální sportovní přenosy a původní tvorba. Nakoupené velké formáty.

Související

Návrh na zrušení poplatků za ČT a ČRo projedná vláda v pondělí, uvedl Babiš

Hrozí, že z televize se stane místo výrobního centra nákupčí levných pořadů. Pak mohou přijít na řadu i kanály. Vzpomeňme si, že v době, kdy nebylo jasné, zda média veřejné služby budou moci počítat se zvýšením poplatků, či nikoliv, byla zrušena ČT3.

Politická debata o ČT dlouhodobě trpí tím, že je redukována na zpravodajský kanál. Toho se ale podle všeho škrty zásadně nedotknou. Jak vnímáte tuto věc?
Politiky vždycky zajímá v prvé řadě, co se vysílá o nich. Jejich živobytí a existence jsou závislé na vůli lidu a prakticky dvouletý rytmus voleb znamená, že nesmí zmizet z povědomí těch, na nichž závisí jejich životy.

Jsem přesvědčena o tom, že velká část z nich ani neví, že Česká televize má nějakou původní tvorbu nebo vysílá kulturu. A na média veřejné služby se vždycky sáhne snáz. Vidíme to i ve změně slovníku koaličních představitelů směrem k redaktorům z obou médií a k oběma médiím obecně.

To vše bohužel souvisí s celkovou ztrátou úrovně politiky jako takové, což by patrně bylo na dizertační práci. A výskyt politiků na obrazovkách a jejich rámování je vlastně tím úplně největším a nejhlubším důvodem oné touhy si média veřejné služby podmanit a platit je z rozpočtu.

A počítat s tím, že za každou kritiku se bude vzduchem nést tichá vibrace „také příští rok nemusíte ty peníze dostat“. A pak se můžeme vrátit k té otázce – proč ti, kdo rozhodují, tak odmítají jakékoliv pojistky nezávislé existence obou médií veřejné služby.