Velikonoce jako oslava jara. Křesťanským tradicím už mnozí nerozumí, říká historička

Jana Kramlová Jana Kramlová
Aktualizováno 31. 3. 2024 21:30
Pomlázka je český unikát, nejstaršími velikonočními symboly jsou vajíčka a beránek. Pokud se vyprázdní smysl zvyků a rituálů a lidé jim už nerozumí, přestanou je časem dodržovat, vysvětlila před časem kulturní historička Eva Doležalová v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Dnešní zvyky a symboly se podle ní časem promění, minimálně jako slavnost jara se ale v české kultuře Velikonoce udrží, předpokládá.
Ilustrační foto.
Ilustrační foto. | Foto: ČTK

Jsou dnešní Velikonoce spíše svátky křesťanskými, nebo je hlavní myšlenkou spíše oslava jara?

Na období Velikonoc připadají téměř souběžně tři různé svátky. Je to náš tradiční křesťanský, dále  Pesach, kdy si Židé připomínají vyjití z egyptského otroctví, a nakonec pohané měli tento čas spojený se svátky jara. Dnes z toho máme spletitou strukturu tradic, které bychom od sebe už velmi složitě oddělovali. Smysl jara je ale srozumitelný absolutně všem, i lidem, kteří se aktivně nehlásí ke křesťanské víře, a těch je v Česku většina. Jaro je tak nejuniverzálnější myšlenkou oslavy Velikonoc. 

Eva Doležalová je zástupkyní ředitele Historického ústavu Akademie věd ČR. Specializuje se na kulturní dějiny a církevní dějiny středověku.
Eva Doležalová je zástupkyní ředitele Historického ústavu Akademie věd ČR. Specializuje se na kulturní dějiny a církevní dějiny středověku. | Foto: Akademie věd ČR

S tím jsou spojené různé starší předkřesťanské zvyky, například vajíčka, která symbolizují nový život. Stejně tak pomlázka. Větvičky, které se na jaře nalévají pupeny, ze kterých se pomlázka plete, symbolizují omlazení, plodnost a zrození.

Znají pomlázku i jinde ve světě, nebo je to český výmysl? 

Pomlázka je skutečně zvyk ryze český, nebo spíše československý. Původem to bude tradice starší, pravděpodobně slovanská. Šlehání děvčat a žen, aby byly zdravé, plodné a nezestárly, se spojuje právě s jarní slovanskou úctou ke zrození. Nejvýraznějším prvkem Velikonoc se stal tento zvyk ve druhé polovině dvacátého století, kdy byl za komunismu křesťanský rozměr Velikonoc potlačován. Smysl těch tří svatých dnů - od čtvrtka do neděle, významově vytlačily právě velikonoční pondělí a pomlázka. 

Proč se jinde tento zvyk nedodržuje, není úplně jasné, každopádně už po něm skutečně není ani stopy jinde než u nás - v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Je to světová rarita. Lidé z jiných částí planety tomuhle zvyku vůbec nerozumí.

A Češi podle vás té původní tradici rozumí?

Samozřejmě, pokud se pomlázka provozuje s nějakým sadismem, tak to pěkné není a líbit se to nikomu nebude. Celkově je asi tendence tento zvyk opouštět. Obzvláště v městském prostředí už nedává moc smysl, není to už obchůzka vesnice, která zároveň symbolizovala určitou fázi dvoření a projevu zájmu chlapců o dívky.

S návštěvou jednotlivých domů bylo spojené i přání zdraví a šlehnutí pomlázkou. Za to pak koledník dostal mašličku na pomlázku, vajíčko nebo jiný dárek. Ve městech už ale pospolitost není taková, takže se původní smysl v podstatě vytratil. Pokud by z celé tradice zbylo jenom ono holé násilí, tak už to nedává vůbec žádný smysl. 

Takže ve městech tyto tradice mizí mnohem rychleji…

Tam, kde jsou lidé věřící nebo žijí v menší komunitě, tedy většinou na vesnicích, se velikonoční tradice udržují silněji. V městském prostředí se spíše proměnily třeba na velikonoční trhy, kde si kupujeme předměty, které na původní velikonoční myšlenku upomínají. 

Změnil se náš přístup k Velikonocům i kvůli pandemii? 

Bojím se toho, že pandemie určitý vliv mít bude, zatím se nedá říct, jak hluboký. Myslím si, že se lidé stáhli do sebe a existuje tu spíše potřeba niterného prožitku jakýchkoliv svátků. To se týká i Vánoc a dalších významných výročí. 

Které ze symbolů Velikonoc jsou nejstarší? 

Pravděpodobně úplně nejstarší zvyky nebo symboly, které známe dodnes, jsou vajíčka a pečení beránka. Vejce jako předmět života lidé uctívají už od starověkého Egypta. My je dnes spojujeme s novým životem, který začíná právě na jaře.

Beránek zase odkazuje na židovské tradice. Před vyjitím Židů z Egypta se pekl beránek a jedl se nekvašený chléb. Tenhle zvyk se adaptoval i v křesťanské tradici skrze to, že Ježíš jedl se svými učedníky při poslední večeři beránka. Mnoho lidí dnes ale už tyto souvislosti nezná a beránka berou jen jako mladé stvoření, které symbolizuje jaro. 

Poměrně brzy se objevují také mazance, které zmiňují už středověké dokumenty v souvislosti se mší na velikonoční neděli. Po čtyřicetidenním půstu lidé přinášeli do kostela jídlo, aby mu bylo požehnáno. Šlo třeba o masité pokrmy, špek, vajíčka nebo právě mazance či koláče. Netroufla bych si ale říct, že mazanec ze 14. století chutnal nebo vypadal úplně stejně jako ten dnešní. Už třeba proto, že tenkrát se sladilo medem, dnes sladíme cukrem a podobně. 

Jaký důvod má potom barvení vajíček a zdobení kraslic? Mají třeba různé barvy svůj význam? 

Lze říct, že červená barva odkazuje na krev a lásku, modrá by mohla symbolizovat naději, zelená nový život a vzkříšení. Nehledala bych ale v té výzdobě až tak hluboký význam. Je to spíše snaha zdobit předměty, které jsou samy o sobě symbolem.

Existují nějaké tradice, které jsme převzali ze zahraničí poměrně nedávno? 

Typickým převzatým zvykem jsou velikonoční zajíčci. I když je máme každý rok v obchodech a patří k jaru, původní u nás nejsou, převzali jsme je z Německa. Váže se k nim i zvyk hledání vajíček. Některé české domácnosti jím i nahradily ty původní typicky české tradice. 

Jaké zvyky tedy ztrácí na významu a postupně upadají v zapomnění? 

Jsou tu drobné rituály, které sice známe, ale už se dnes skoro nedrží. Například na Velký pátek ráno by se například měl člověk umýt studenou vodou, aby byl celý rok zdravý. Stejně tak by se v pátek nemělo prát prádlo, protože by se podle pověsti máčelo ne ve vodě, ale v Ježíšově krvi. Lidé by neměli obdělávat půdu, aby nepřivolali neštěstí a neúrodu. Stejně tak se věřívalo, že se na Velký pátek otevírají skály a poklady.

Většina z těchto pověr se nějakým způsobem napojovala na příběh umučení Ježíše Krista, ale zároveň vyrůstala z nekřesťanských zvyků. Ve středověku také bývalo zvykem o velikonoční vigilii křtít symbolicky skupinu malých dětí, v neděli se pak konávala výjimečná kněžská svěcení. Dnes jsou o Velikonocích křtěni hlavně lidé, kteří ke křesťanství konvertovali v pozdějším věku.

Přežijí zvyky, které se dnes ještě dodržují, i v dalších desetiletích? Už jsme mluvily o tom, že pomlázky se někde vzdávají.

Řada z původních rituálů ztratila obsah a lidé časem přestanou dělat věci, kterým nerozumí. Takže bych se skoro bála, že k tomu postupně dojde. Minimálně se promění jejich podoba. Společnost je teď hodně v pohybu a společný prožitek těchto tradic se vytrácí. Může ale být nahrazen něčím jiným. Co podle mě nikdy úplně nezmizí, je oslava jara. V tom je symbolika pokračujícího života, věčné naděje, toho, že náš život má nějaký smysl. Nemusí být spojená s konkrétním náboženstvím, v této podobě je lidem srozumitelná univerzálně.

Stávají se z Velikonoc svátky komerční? Přispívá to k tomu? 

Velikonoce jsou rozhodně méně komercionalizované než třeba Vánoce, kde existuje apel na dárky, snaha obchodníků vsunout nám myšlenku, že je potřeba obdarovat naše blízké. U Velikonoc je nadílka jenom pro děti a má většinou podobu nějaké dobroty. Chybí tady tedy onen často kritizovaný rozměr velkých darů. Proto možná Velikonoce dávají spíš větší prostor pro nějaké hlubší zamyšlení se.

 

Právě se děje

Další zprávy