Praha - Lukáši Bartuškovi byly čtyři měsíce, když jeho otec Aleš zahynul v roce 1993 při letecké show na kbelském letišti. Pilotovi padákového kluzáku praskly šňůry na nekvalitním padáku Farao z dílny firmy Anex Cirus. Dnes je Lukášovi dvacet let a teprve v polovině října se jeho máma Zuzana dočkala soudem přiznané finanční satisfakce.
„Už jsem přestávala věřit ve spravedlnost. Když mně moje advokátka Světlana Zvolánková sdělovala, že jsme se po dvaceti letech dočkali spravedlnosti, promítlo se mi najednou všechno před očima: video Alešova posledního letu, při němž padal bezmocně k zemi... Pak to, jak se pak majitel Anexu Jiří Andrlík snažil u soudu hodit vinu na manžela, když o něm říkal, že je nezodpovědný hazardér...," říká Zuzana Bartušková.
Přiznává, že nad vzpomínkami v kanceláři své advokátky rozbrečela a nešlo to zastavit. "Po letitém doprošování a boji o spravedlnost mi došlo, že přece jenom nevyhrávají jen bohatí a ti, co mají kontakty. Brečela jsem i na odchodu z kanceláře, až si klienti dokotorky Zvolánkové mysleli, že mi sdělila bůhvíco tragického. Přitom jsem v tu chvíli prožívala jen těžko popsatelné zadostiučinění," svěřuje se Zuzana Bartušková.
Novinu pak spolu s ní doma znovu oplakala i její pětatřicetiletá dcera Lenka. Když přišla o tátu, bylo jí patnáct let.
Pokud je vám jméno Anex Cirus nějak povědomé, jste správně. V 90. letech minulého století byla strategickým dodavatelem padáků VTP pro českou armádu a vyhrála ji přesto, že padáky nikdy nevyráběla.
Advokát v sukních?! Ten to nevyhraje!
Přitom soud už v roce 2001 rozhodl, že parašutista Bartušek zahynul kvůli neuvěřitelnému řetězci fatálních výrobních, ale i konstrukčních chyb kluzáku Farao. „Přetržení šňůr kluzáku, navíc zcela nevhodných, nebylo náhodné," konstatoval tehdy soudce Vladimír Soukup. Trvalo ale dalších dvanáct let než se pozůstalé rodině dostalo hmotného a vlastně i morálního odškodnění.
Majitel Anexu Jiří Andrlík totiž několik měsíců po vynesení rozsudku zemřel a jednání o odškodnění se vrátilo na samý začátek. Dědické vypořádání mezi Andrlíkovými početnými dědici, z něhož by se Bartuškovým vyplatila vysouzená částka, se táhlo až do minulého pátku 11. října 2013, kdy na konto Zuzany Bartuškové dorazily dva miliony a tři sta tisíc korun.
Velkou šanci si v cestě za spravedlností nedávala v tomto případu ani advokátka Zvolánková.
"Dnes už to snad mohu přiznat - v úspěch jsem přestávala věřit. Pak jsem se ale zatvrdila a řekla si, že když se s tím případem taková léta trápíme a máme ke všemu pravdu, že to přece nesmíme jen tak vzdát," říká.
Přihlásila se proto do dědického řízení, věděla, že bude složité, ale nikdy by ji prý nenapadlo, že se potáhne dalších dvanáct let. "Byl to výjimečný případ, pustila jsem se do něj jako začínající advokátka, všichni ostatní paní Bartuškovou odmítli s tím, že nemá pražádnou naději vyhrát," rekapituluje dvacetiletou causu nyní už známá pražská advokátka Světlana Zvolánková.
Od mužských kolegů si prý hlavně zpočátku vyslechla uštěpačné poznámky, že jako ženská nemůže tak složitou kauzu s desítkami technických úskalí nikdy zvládnout. Obdobným úsměškům byla od přátel vystavena Zuzana Bartušková: Hájit tě bude ženská?! To jsi si tedy vybrala! Ta ti ani náhodou nepomůže.
Advokátka si však přizvala prvotřídní svědky z oboru - tehdejšího reprezentačního trenéra parašutistů Josefa Pavlatu a konstruktéra Františka Ducháčka a jejich pomocí brilantně zvládla všechny zrádnosti spletitého dokazování. Nakonec přesvědčila soud, že za smrt Aleše Bartuška nemůže hazard, ale až neuvěřitelný šlendrián z dílny firmy Anex Cirus.
Za firmou se táhnou oběti
Kromě paní Bartuškové a advokátky Zvolánkové zažívá zadostiučinění i padákový konstruktér František Ducháček. "Pokud se totiž v leteckém oboru vyskytnou, jako v tomto případě, firmy bez zkušeností, umírají lidé."
Ducháček tak naráží na jiné a mnohem známější případy, s nimiž je spojena Andrlíkova firma Anex Cirus. Rok po Bartuškově tragické smrti zahynul totiž ve Švýcarsku na stejném typu padákového kluzáku Farao zkušený pilot Adrian Roschi. Krátce na to pak Anex vyhrál soutěž na dodávku padáků VTP-100 pro armádu za několik set milionů. A stejně jako v případě Aleše Bartušky zahynul kvůli fatálním technickým nedostatkům padáku VTP-100 vojín Roman Prinich.
Jeho matka sice zvažovala žalobu, pak to ale raději vzdala, že nemá dost peněz na roky vlekoucí se soudy. "Říkám to nerada, ale z dnešního hlediska měla vlastně pravdu," uznává advokátka Zvolánková.
Bez prostředků však zůstala po tragické smrti manžela i žena v domácnosti Zuzana Bartušková. Zvolánková ji proto po celých dvacet let hájila zdarma s tím, že pokud možná někdy něco vysoudí, tak se s ní klientka vyrovná. "Člověk přece musí dělat dobré skutky, aby se mu v dnešní tvrdé době lépe žilo," vysvětluje advokátka pohnutky své pomoci vdově Bartuškové.
Jiná pražská advokátka Dagmar Raupachová, která případ Aleše Bartuška dlouhodobě sleduje, si na celém případu cení zejména toho, že to žalující strana nevzdala a bojovala o spravedlnost celých dvacet let. "Ona délka sporu je ale z hledicka postižených doslova tragická. Ze své praxe si tak trochu dokáži představit míru nahromaděného stresu, pocitu bezmoci i nespravedlnosti pozůstalých po Aleši Bartuškovi. I odtud podle mě pramení mimořádně silná frustrace a naštvanost lidí," míní Raupachová.
