V Torontu zemřel spisovatel Josef Škvorecký

Aktuálně.cz Pavel Kroulík, Aktuálně.cz
3. 1. 2012 16:50
Autorovi Zbabělců a Tankového praporu i nakladateli bylo 87 let
Josefu Škvoreckému bylo 87 let.
Josefu Škvoreckému bylo 87 let. | Foto: ISIFA

Toronto/Praha - Ve věku 87 let zemřel v Torontu Josef Škvorecký, jenž patřil k nejvýznamnějším českým poválečným prozaikům, ale řízením osudu také nakladatelům. Mezi jeho nejznámější díla patří Zbabělci, Tankový prapor, Lvíče, Legenda Emöke, Mirákl, Prima sezona či Příběh inženýra lidských duší. Poslední tři již vznikly v kanadském exilu.

Zprávu o smrti spisovatele oznámil na svém webu kanadský list The Globe nad Mail s tím, že skonal v úterý ráno v Princess Margaret Hospital na rakovinu.

Jeho knihami často prochází postava autorova alter ega Dannyho Smiřického - obdivovatele jazzové hudby i krásných dívek. Spisovatel se neměl rád s minulým režimem, jeho odpor však nevycházel ze striktně ideových pozic, nýbrž z totálního neporozumění. 

Škvorecký byl intelektuál-humanista prvorepublikového typu a milovník svobodného života. Jeho romány "pouze" neuctivě a příliš trefně ukazovaly tehdejší realitu. Byl rovněž autorem námětů a scénářů k celovečerním filmům jako Zločin v dívčí škole a Farářův konec. Celkem je autorem desítek knih s "jazzovou dikcí" a patřil k nejznámějším českým spisovatelům v zahraničí.

Škvorecký s manželkou Zdenou Salivarovou
Škvorecký s manželkou Zdenou Salivarovou | Foto: ISIFA

Škvorecký však nebyl jen významný umělec. V roce 1971, krátce po emigraci, založil s manželkou v Torontu nakladatelství Sixty-Eight Publishers zaměřené především na vydávání české a slovenské exilové a samizdatové literatury. Co socialističtí cenzoři zastavili, to v Torontu Škvorečtí vytisknou, říkávalo se. Milan Kundera ó něm prohlásil, že jako jeden z mála spisovatelů "obětoval" část autorské kariéry vyšším cílům.

Skandál se Zbabělci

Prozaik, povídkář i esejista Škvorecký se narodil 27. září roku 1924 v Náchodě v rodině bankovního úředníka. Studoval na gymnáziu, po maturitě v roce 1943 byl pracovně nasazen jako pomocný dělník. Tato jeho zkušenost se otiskla do debutových Zbabělců, kteří zachytli poněkud méně heroické časy protektorátu a osvobozování a způsobili velký skandál. Stačila hned úvodní věta: „Tak revoluce se vodkládá na neurčito" - a odpověď: „Jo, z technickejch důvodů, ne?"

Rodné město se objevilo i v dalších prózách jako Kostelec. Ke svému "středostavovskému" mládí se vůbec často vracel jako ke zdroji energie i romantiky.

Prezident ČSSR Václav Havel a spisovatel Josef Škvorecký během setkání v kanadském Torontu 19. února 1990.
Prezident ČSSR Václav Havel a spisovatel Josef Škvorecký během setkání v kanadském Torontu 19. února 1990. | Foto: ČTK

Po skončení druhé světové války Škorecký studoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, ale po roce přešel na filosofickou fakultu UK, kde studoval angličtinu a filosofii. V roce 1953 nastoupil jako redaktor do pražského Státního nakladatelství krásné hudby, literatury a umění; od roku 1956 působil jako redaktor dvouměsíčníku Světová literatura.

V roce 1958, po vydání Zbabělců, však musel odejít a nastoupil v Odeonu. V témže roce se oženil s herečkou a spisovatelkou Zdenou Salivarovou. V roce 1963 se stal spisovatelem z povolání. Kromě vlastní tvorby překládal hlavně americkou literaturu - Bradburyho, Faulknera, Hemingwaye či Chandlera.

Škvorecký patřil k pražskému intelektuálnímu a uměleckému životu a ke generaci věřící na étos umění. Nejbližšími přáteli byli Lubomír Dorůžka (jazz) a Jan Zábrana (americká literatura). Jim či Jindčichu Chalupeckému také předčítal Zbabělce, než nakonec po průtazích vyšli.

Napsal je v rozmezí října 1948 a září 1949 a v předtuše skandálu je před vydáním uvedl: "Zbabělci jsou především satirou na lidský typ, který nenávidím nejvíc: na měšťáka, na onoho patetického pokrytce, který zná vždy jen jednu jedinou ideologii: svůj vlastní sobecký zájem..." 

"Oficiálně" si vytyčil i závazek, že ve druhé části dovede Dannyho & spol k „únorovému vítězství". Nic však nepomohlo; rozpoutala se kampaň, kniha byla stažena a sešrotována. Zbabělci pak vyšli ve druhém, upraveném vydání v roce 1964. To už byly poměry odlišné a tehdejší kritici si sypali popel na hlavu.  Do odchodu Škvoreckého do Kanady v roce 1969 pak román vyšel ještě třikrát; stal se symbolem a jednou z nejúspěšnějších českých knih 60. let.

Toronto se po srpmu 68 manželům vlastně nabídlo samo: Škvorecký získal možnost přednášet na tamní univerzitě. Zastihla jej v okamžiku, kdy mu končilo stipendium na Cornellově univerzitě v USA a doma přituhovalo. V Československu ho pronásledovala cenzura, byly zastaveny přípravy vydání knihy Tankový prapor o jeho zážitcích z vojny.

Josef Škvorecký a Zdena Salivarová
Josef Škvorecký a Zdena Salivarová | Foto: Aktuálně.cz

Škvorecký dostal na University of Toronto místo profesora americké literatury. Z platu ze začátku dotoval i nakladatelství. '68 Publishers vydávalo přední exilové a samizdatové autory, mezi jinými Václava Havla a zmíněného Kunderu; záhy se stalo nejdůležitější neoficiální kulturní institucí. Do roku 1989 vydalo 227 knih; tajně se pašovaly do Československa, kde se ještě tajněji přepisovaly. První vydanou knihou byl právě Tankový prapor.

Skutečný žert

Zdena Salivarová později popsala začátky takto: "V době, kdy jsme měli místo nočního stolku krabici z papundeklu a místo postele matrace na holé podlaze, já jedny džíny a tričko za dolar a nikde žádná jistota, nikde žádné jisté zaměstnání... přijdu s nápadem založit nakladatelství. Jak sebou ve spaní (Josef) házel, jak sténal a kňučel, už sám vylíčil, ale přece jen mi tu trošku peněz nastřádaných na náhlé příhody... na první knihu dal..."

Knihy vydávali na koleni, neúčtovali si plat; ale zábava to prý byla. Škvorečtí si vymysleli, že budou uvádět v tiráži odpovědné redaktory jako kamenná nakladatelství. Ale protože žádné neměli, jména si vymýšleli: podepisovali tam postavy ze svých knížek, takže v tiráži najdeme Josefa Kopance či Milenu Cabicarovou. Protože si pak ale čtenáři mysleli, že jde vskutku o velké nakladatelství, rychle přestali.

Amerikanofil Škvorecký byl i milovník "pokleslých žánrů" a kromě zmíněných titulů jsou stále populární příběhy poručíka Borůvky a detektivní Hříchy pro pátera Knoxe, které na televizní obrazovky převedl po listopadu do podoby seriálu režisér Dušan Klein.

Filmový přepis Tankového praporu byl jedním z prvních porevolučních snímků. Po roce 1990 vydal Škvorecký obsáhlý román o přistěhovalcích do Států Nevěsta z Texasu (1992), Povídky z rajského údolí (1995) či román Dvě vraždy v mém dvojím životě (1996), v němž zachycuje osočení své manželky ze spolupráce s StB.

Podle spolupracovníka Škvoreckého Václava Krištofa se pohřeb konat nebude. "Za nějaké dva až tři měsíce se uskuteční rozloučení v Torontu, pravděpodobně na univerzitě ve spolupráci s ambasádou," uvedl bývalý šéf Literární akademie a nynější šéf Soukromého gymnasia Josefa Škvoreckého.

 

Právě se děje

Další zprávy