V kryptě se lidé skrývali už před atentátem. Odbojáři ji chystali na nejhorší časy

Jan Gazdík Jan Gazdík
Aktualizováno 18. 6. 2023 9:00
Krypta pražského kostela Cyrila a Metoděje, v níž se ukrývali parašutisté, kteří 27. května 1942 zlikvidovali nacistického pohlavára Reinharda Heydricha, byla útočištěm odbojářů od prvních dnů německé okupace. Sedm výsadkářů, kteří se po šestihodinovém boji se sedmi stovkami vojáků Waffen SS 18. června 1942 zastřelili, se tedy neocitlo v kryptě náhodou.
18. června 1942: Boj sedmi parašutistů v kostele Cyrila a Metoděje se chýlí ke konci. Hasiči vytahují z okénka krypty žebřík, jímž se parašutisté snažili zabránit vytápění svého úkrytu.
18. června 1942: Boj sedmi parašutistů v kostele Cyrila a Metoděje se chýlí ke konci. Hasiči vytahují z okénka krypty žebřík, jímž se parašutisté snažili zabránit vytápění svého úkrytu. | Foto: Reprofoto z publikace Vojtěcha Šusteka Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území protektorátu Čechy a Morava

Ani po letech od posledního boje sedmi parašutistů v pražském kostele Cyrila a Metoděje, nevíme o okolnostech atentátu na jednoho z nejmocnějších mužů nacistické říše Reinharda Heydricha vše.

Historici polemizují o roli krypty zmíněného kostela v protinacistickém odboji. Byl v ní vybudován úkryt až kvůli parašutistům, kteří 27. května 1942 zlikvidovali Heydricha, anebo v něm nalézali útočiště gestapem pronásledovaní odbojáři již od prvních dnů německé okupace?

Získané poznatky nahrávají druhé verzi. Kostel s kryptou by tak jako symbol boje Čechů proti nacismu mohl získat ještě mnohem širší význam.

Vojtěch Šustek z Archivu hlavního města Prahy připomíná, že o využívání kostela Cyrila a Metoděje k úkrytu odbojářů dlouho před atentátem na Heydricha se krátce po druhé světové válce zmínil člen Sdružení pravoslavné mládeže Dušan Bílý. V kryptě se podle Bílého dočasně ukrývali vlastenci pronásledovaní gestapem již na podzim 1941.

Pravdivost této výpovědi dosvědčuje i další svědectví o opakovaném ukrývání zpravodajského důstojníka Jana Sadílka, významného člena odbojové organizace Obrana národa (úzce spolupracoval s takzvanou skupinou "tří králů" Josefem Mašínem, Václavem Morávkem a Josefem Balabánem, pozn. red.).

Sadílek se podle Dušana Bílého v kryptě kostela opakovaně ukrýval na jaře a v létě 1940. V červenci 1940 jej ovšem gestapo zatklo, vyslýchalo, aby po brutálním mučení spáchal skokem z okna sebevraždu. Místo svého ukrývání v kryptě ale nevyzradil.

Svědci padli nebo byli zavražděni

Historik Martin Jindra z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), který se zabývá perzekucí a odbojem křesťanů v letech nacismu a komunismu, kromě toho uvádí, že Arnošt Polavský se v knize "V boj" z roku 1946 rovněž zmiňuje o Sadílkově pobytu v kryptě. A nejen jeho: "Stále unikal, skrýval se leckde po Praze a jeden čas se skupinou důstojníků také v Podolí, v poslední době (před zatčením, pozn. red.) pak v pravoslavném chrámu v Resslově ulici; jídlem byl zásobován z Karlína. O jeho působení vzrušovaly gestapo stále nové a nové zprávy."

Jindra a také Šustek upozorňují, že pramenů, dokumentů či svědectví o využívání krypty kostela Cyrila a Metoděje není mnoho a že další se už nejspíše nepodaří v archivech dohledat. Mimo jiné i proto, že nacisté všechny svědky či přímé pomocníky odbojářů, kteří se ukrývali v kryptě, povraždili.

Šustek, jenž patří k předním odborníkům mapujícím nacistickou okupaci, připomíná další málo analyzovaný fakt: ve dnech největších razií a stanného práva, které nacisté vyhlásili bezprostředně po atentátu na Heydricha, kdy i sebemenší podezření anebo udání vedlo k rozsáhlému zatýkání, by se pravoslavnému kaplanovi Vladimíru Petřkovi, biskupu Gorazdovi či faráři Václavu Čiklovi nepodařilo propašovat do krypty vybavení nutné k životu v podzemí. Tedy slamníky, spací pytle, vařiče, nádobí, deky, oblečení, nejnutnější potraviny či další věci denní potřeby.

"Toho by si musel určitě někdo všimnout. Tohle by neuniklo pozornosti gestapa, které slídilo po parašutistech dnem i nocí," míní Šustek.

Ke kryptě dovedl gestapo až Karel Čurda

Krypta tak podle něj musela být vybavena vším potřebným už před atentátem - nejspíše už někdy v roce 1939," míní archivář. A lituje, že jiný doklad či svědectví než to o ukrývání majora Jana Sadílka se nezachovalo.

"Stále jde jen o útržkovitá svědectví Dušana Bílého, Arnošta Polavského a naše logické úvahy, že kryptu pravoslavného kostela využívali před parašutisty i jiní odbojáři pronásledovaní gestapem. Přesto se domnívám, že Jan Kubiš, Josef Gabčík, Adolf Opálka, Josef Valčík, Jan Hrubý, Josef Bublík a Jaroslav Švarc se v kryptě kostela Cyrila a Metoděje neocitli náhodou - domácí odboj je nasměroval do předem připraveného a léta užívaného úkrytu v kryptě," míní Šustek.

Úkryt gestapo objevilo až po zradě jiného parašutisty Karla Čurdy těsně před zátahem 18. června 1942. Proč tedy ne mnohem dříve?

"Ti, kteří o využívání krypty věděli, buď zahynuli, anebo po zatčení gestapem a při mučení o úkrytu zkrátka nepromluvili, tak jako major Sadílek," soudí archivář.

Šéf odboru pro válečné veterány ministerstva obrany Eduard Stehlík považuje Šustkovy závěry za přesvědčivé. "Kryptu kostela Cyrila a Metoděje využívali i podle mě odbojáři dávno před parašutisty - přesně tak, jak soudí Vojta Šustek," souhlasí vojenský historik.

"Vždycky jsem si ostatně kladl otázku, jak se mohly ze dne na den v kryptě ocitnout všechny ty věci potřebné k životu v podzemí. A bylo toho tam poměrně dost. A že by někdo v době stanného práva a zákazu nočního vycházení nosil nepozorovaně do krypty po ulici matrace? Tak to zcela vylučuji. Po atentátu nebylo možné kryptu vybavit zařízením, které tam bylo. Úkryt tudíž musel v kryptě vzniknout už před atentátem na Heydricha. Vojáci speciálních sil tomu říkají 'safe house' - předem vybudovaný bezpečný úkryt pro lidi zapojené do odboje," dodává Stehlík.

Úkryt jako příprava na nejhorší časy?

Ukrývání odbojářů v kostele Cyrila a Metoděje bylo podle Vojtěcha Šustka již natolik zavedenou a nikým neprozrazenou praxí, že po atentátu na Heydricha skončila v kryptě i sedmička parašutistů. "Volba na kryptu tedy nepadla náhodou," míní archivář. Rodiny, u nichž se až do té doby parašutisté skrývali, to navíc už nezvládaly.

Včasné vybudování úkrytu v kryptě svědčí podle historiků i o tom, že protinacistický odboj se cílevědomě připravoval na nejhorší časy. Krypta byla připravena k ukrytí skupiny pronásledovaných lidí, či dokonce bojového oddílu, který by v Praze musel někde přespat. "Tohle vše se při těchto úvahách nabízí," dodává Eduard Stehlík.

I podle něj byli všichni, kteří by o roli krypty v plánech protinacistického odboje mohli po válce něco sdělit, nacisty popraveni. "V archivech se o tom proto ničeho nedopátráme, mohl by se ale někde objevit záznam z rodinné kroniky, deníku či vzpomínek sepsaných po po válce od někoho, kdo vraždění přežil a veřejně nikdy nepromluvil. Jako třeba rodina malířky Zdeňky Landové, jejíž rodina skrývala parašutistu Adolfa Opálku a jen zázrakem přežila, protože o ní při výsleších na gestapu nikdo nepromluvil. Tohle si umím představit," přemítá Stehlík.

Martin Jindra z ÚSTR je v názoru na cílené budování tajného útočiště odbojářů v kryptě zdrženlivý. "Zatím se spíše kloním k názoru, že otec Vladimír Petřek ukrýval v kryptě ještě před atentátem na Heydricha různé odbojáře na vlastní pěst, aniž by o tom věděli jeho představení. Biskup Gorazd se tak o parašutistech dozvěděl podle všeho jen pár dnů před bojem o kryptu. Ostatně právě Petřek parašutistům zajišťoval nezbytný servis k pobytu v podzemí. Za to, co pro parašutisty udělal, za jeho statečnost a vlastenectví si ho nesmírně vážím," uzavírá polemiku o kryptě historik Jindra.

DVTV: Unikátní fotky strůjců atentátu na Heydricha

Když jsem negativy držel poprvé v ruce, ovládly mě silné emoce. Později mi došlo, jaký vzácný nález držíme v rukou, říká k objevu fotek historik Michal Burian, kurátor výstavy Tváře odvážných. | Video: DVTV
 

Právě se děje

Další zprávy