reklama
 
 

V deset konec hraní? Jak za protektorátu - zatemnit a spát, říká šéf zrušeného festivalu v Trutnově

1. 7. 2017
Nejstarší český bigbítový festival v Trutnově, který už v letech 1984 a 1987 rozehnala komunistická policie, bude příští rok pokračovat - třebaže někde jinde a v jiné podobě. Slibuje to jeho organizátor Martin Věchet. Letošní ročník už je však kvůli odporu obce Mladé Buky, v jejímž katastru se festival měl nově konat, ztracený.
Doporučujeme

Letos se měl festival konat pod novým názvem Zahradní slavnost. Jaké jsou hlavní důvody, proč nakonec nebude?

Celé to má počátek v Trutnově, kde po osmnácti letech skončil nájemce areálu Bojiště, za jehož správcovství areál značně chátral a do dnešních dnů není známý nový nájemce. My jsme ale potřebovali vědět do konce roku, s kým se domlouvat a jaké budou podmínky. Festival se připravuje rok, dva dopředu. Když nemáme nájemní smlouvu, neznáme podmínky, těžko se něco domlouvá. Nemůžeme domluvit kapely, které jsou takzvaně velké a ve světě známé. Je potřeba znát přesné místo konání, kapacitu, cenu vstupenky a další podrobnosti. Když se pak něco změní, můžeš přijít o několikamilionové zálohy. Je to jiné než domlouvat menší festival s žánrově vyhraněnými kapelami, s nimiž se i třeba znáš.

V říjnu loňského roku jsme napsali dopis na radnici, kde jsme se ptali, jak si máme vysvětlit jejich vyjádření, že když se najde nový nájemce, jehož záměr bude v rozporu s festivaly, tak tam festivaly skončí, nebo že se uvažuje o prodeji areálu. Po měsíci nám odpověděli, že se máme jednoduše domlouvat s novým nájemcem. Jenže ten není do dnešních dnů znám a od února město spravuje areál samo. Výsledek je, že ještě jedna akce, která se zde pořádá, dostala smlouvu před dvěma měsíci a začíná příští týden.

A co konkrétně zkrachovalo v Mladých Bukách?

Nemohli jsme čekat a v zimě jsme si řekli při spikleneckých koncertech na horách: Dobře, mainstreamu jsme si užili dost, uděláme k třiceti letům připomínku v komornější podobě, v duchu připomínajícím počátky festivalu v roce 1987. Starší, kteří pamatují začátky, by byli potěšeni, mladší by se dotkli té spiklenecké pospolitosti. Našli jsme si místo se silnou symbolikou - na zelené louce nedaleko wigwamu našeho náčelníka, nad Hrádečkem, kde našlo v roce 1984 po prvním rozehnání festivalu mnoho návštěvníků azyl, stejně jako nám zde Václav v roce 1987 schoval aparaturu, která zůstala po našem zatčení napospas svému osudu.

No, a v čem byl problém?

Trochu jsme to přehnali s evokováním okolností vzniku festivalu, nemysleli jsme si, že nás nějaká obec vezme až tak za slovo a napaří nám takové podmínky, které jsou proti estébácké močůvce majora Cíchy hadr (v roce 1987 byl festival rozehnán za pomocí močůvky a jeho organizátoři MV a Čuňas František Stárek zatčeni - pozn. red.). Ačkoliv se měl Open Air Workshop konat na soukromé louce mimo jakýkoliv park a chráněné území, z radnice tvrdili, že jej chceme pořádat na jejich loukách a v chráněném území a další nesmysly.

Současná legislativa od loňského října umožňuje různé výjimky z vyhlášek, ale ne všem rovným dílem. Důvodem může být to, že se prostě někomu nelíbíš, nebo se nelíbí druh kultury nebo jen radnici či někomu radnici blízkému vytváříš konkurenci. To znamená, že obec si na své akce udělala výjimku, a na tu naši napasovali všechny možné překážky, které si ještě pozlatili dvacetiprocentním poplatkem ze vstupného. Při návštěvě 3000 lidi by to bylo 600 tisíc.

A jaké to byly překážky?

Hlavní jsou - v osm hodin nehlučet stroji, v deset hodin přestat hrát. To je jak za protektorátu - ticho, zatemnit a spát. Pak je tu metodický pokyn ministerstva vnitra o veřejném pořádku, který má údajně kořeny někde v 60. letech. Přitom pojem, co je veřejný pořádek, je hodně volný. V těch vyhláškách by se mělo jasně stanovit, že udělování a neudělování výjimek by mělo mít nějaká pravidla. Ne je zneužívat a ohýbat podle potřeby, že se třeba obci nelíbí pořadatel, nebo že tím můžeš vytvářet konkurenci radnici samotné.

Vám obec, a zejména paní starostka, vytýkala, že jste přišli pozdě a byli arogantní.

To je naprostý nesmysl. Na radnici jsme přišli už v dubnu, když jsme měli jistotu, že máme dohodu s majitelem těch rozsáhlých jedenácti hektarů luk.

Takže s majitelem luk jste se dohodli, ale obec vám to znemožnila.

Majitel luk to chtěl, chce doteď, přál si, abychom na jeho louce uskutečnili festival. Ještě dneska ráno jsem s ním mluvil. Takže poté, co jsme se domluvili s ním, jsme šli na radnici a tam nás starostka nejdřív odkázala na nějakého kulturního referenta, prostě to zpočátku nepovažovala za podstatné a chtěla odbýt. Nakonec jsme s ní v dubnu měli schůzku, seznámili jsme ji s naší vizí. Předali jsme jí na papíru celý záměr, projekt včetně účinkujících, debat a workshopů. Takže je blbost, že s nimi nikdo nejednal. Jenže na tom setkání seděl po její pravici i místní podnikatel, bývalý kovaný komunista Grund, dnes představitel ODS, a ten řekl: "Já si tu žádný rokáč nepřeju, já poslouchám jazz" a bylo nejspíš rozhodnuto.

Byla ale přece i další jednání.

Ke starostce jsme krátce nato šli ještě jednou, přivedli technický tým, seznámili ji, jak to bude s úklidem a technickým zajištěním festivalu. Dále jsme byli na zasedání zastupitelstva, přivedli 12 spolupracovníků, lidi, co mají na starosti toalety, ochranku, úklid. Ale nebyl zájem. Poslední náš pokus se racionálně domluvit byl, když jsme se znovu objednali u starostky a snažili se iniciovat mimořádné zasedání zastupitelstva. Oslovili jsme všech 15 zastupitelů, ale starostka jim mezitím poslala dopis, že nemá zájem a z patnácti zastupitelů nám odpověděli čtyři. Z nich se objevil jeden, který si zjistil podrobnosti, požadoval svolání zastupitelstva a odvážně nás začal podporovat.

Nejhorší ale je, že to, co se stalo nám v Bukách, se může stát komukoliv a kdekoliv. Myslím si, že v budoucnu buď kapelám ubude hraní, protože se po desáté nebude moct vystupovat ve veřejných prostorech, nebo se prostory budou vybírat ne podle toho, kde se ti to líbí, ale kde jsou osvícení radní, a naopak, kde vládne temnota. A my jsme bohužel narazili na temnotu.

Je pravda, že už jste prodali nějaké lístky?

To je taky hloupost. Žádné lístky jsme před zastupitelstvem, po zastupitelstvu, ani do dnešních dní neprodávali. Jako každým rokem jsme přijímali objednávky na vstupenky. Ano, na internetu vyplňovací formulář byl, ale prodej jsme chtěli zahájit, až by bylo všechno jasné. To mělo být začátkem prázdnin, jako každým rokem.

Chystáte nějakou náhražku, něco menšího?

O nějaké malé akci takového rodinného kmenového charakteru ještě uvažujeme, protože je nám líto těch lidí, kteří se těšili. Je jich dost, bylo by to pěkné setkání. Od včerejšího dne nám navíc zvonily telefony, lidi psali dopisy a máme jedenáct nabídek areálů na různých místech v republice. Můžu zmínit lokality u Prahy, u Hradce Králové, v okolí Jičína a některé jsou na Moravě.

Takže zvažujete i to, že byste příště uspořádali festival jinde než ve východních Čechách? Že by se festival třeba i pod jiným názvem konal jinde?

Může se stát cokoliv a nic se nevylučuje. Nové věci se rodí a začínají, nic nekončí.

Takže se to může jmenovat jinak a naváže to na tradici pod novým názvem?

Už teď jsme tomu festivalu říkali Workshop a pracovně Zahradní slavnost . Ale bude to navazovat, i kdyby to bylo kdekoliv, na tradici a kořeny.

Vy už jste v devadesátých letech jeden rok přerušili. Nechali odpočinout trávě a loukám, vysvětlovali jste.

To bylo v roce 1991. Náš záměr totiž nebylo dělat 33 let festival. Chtěli jsme si uskutečnit sen a vytvořit náhradu za zrušení festivalu v letech 87 a 84. A to byl první ročník po revoluci v roce 1990, měl to být jeden jediný festival. Tím to mělo skončit. Jenže rok nato nám lidi telefonovali, proč nepokračujeme. My moc nechápali, proč bychom měli.

Až pak v roce 91 v zimě při koncertě Psích vojáků do trutnovského rockového klubu End vtrhlo třicet policistů, začali tam perlustrovat lidi, šikanovat, dělali osobní prohlídky. Bylo to jak živý vhled do doby před Listopadem. A v tu dobu bylo všechno citlivý. Tehdy jsme bouchli do stolu a řekli: To ne, těm fízlům za tohle v létě provětráme pérka. A v roce 1992 jsme festival na protest proti tomuhle zásahu udělali, policajti ve starých uniformách v teple lítali a festival od té doby trvá s železnou pravidelností až do dnešních dnů. Až na jednu výjimku v roce 98, kdy jsem odlétal k indiánům do Kanady, ke svým předkům a jedna partička byznysmenů si jej chtěla ukrást. Ale to už je zase jiný příběh.

autor: Martin Biben

Související

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama