V Chicagu žije 200 tisíc Čechů. Na Masarykově škole zde učí děti i babičky češtinu

V Chicagu žije 200 tisíc Čechů. Na Masarykově škole zde učí děti i babičky češtinu
Chicago je s 2,6 milionu obyvatel třetím nejlidnatějším městem ve Spojených státech amerických. Najdeme ho ve státě Illinois při pobřeží Michiganského jezera.
Žije zde také velmi početná komunita Čechů. Vzhledem k tomu, že jich tu pobývá kolem dvou set tisíc, s trochou nadsázky by se dalo říct, že jde o čtvrté největší české město hned po Praze, Brně a Ostravě.
Česká škola T. G. Masaryka tak má plné ruce práce, když učí krajany češtinu, ale také české zvyky, kulturu či gastronomii. Na fotografii je lektorka češtiny a viceprezidentka školy Klára Moldová s prezidentem školy Andrewem Bultasem.
Letos slaví sté výročí od založení.
Foto: Archiv Kláry Moldové
Zuzana Hronová Zuzana Hronová
31. 10. 2021 7:16
Co do počtu Čechů patří Chicago k největším „českým“ městům, hned po Praze, Brně a Ostravě. V místní škole T. G. Masaryka tak mají napilno. Krajany od malých dětí až po seniory tu učí češtinu. Vzdělávají je i v českých zvycích a kultuře. Už devět let tady vyučuje lektorka Klára Moldová. „Naší škole je letos sto let. Jinde krajané nemívají vlastní budovu a učí se třeba v garáži,“ říká hrdě.

Lektorku češtiny Kláru Moldovou vyslala před devíti lety do Chicaga ke krajanům organizace Dům zahraniční spolupráce. V České škole T. G. Masaryka učí v sobotu děti, přes všední dny dospělé a také seniory. 

Lektorka češtiny a viceprezidentka školy Klára Moldová s prezidentem školy Andrewem Bultasem.
Lektorka češtiny a viceprezidentka školy Klára Moldová s prezidentem školy Andrewem Bultasem. | Foto: Archiv Kláry Moldové

Budova školy se nachází ve čtvrti Cicero na předměstí Chicaga, třetí největší aglomerace ve Spojených státech. Stojí naproti Základní škole Woodrowa Wilsona, Masarykova současníka, jenž se stejně jako on nejprve stal univerzitním profesorem a posléze prezidentem své země. A byl to právě on, koho Masaryk v roce 1918 navštívil v Bílém domě a orodoval u něj za podporu nového státu.

Nedaleko se nachází ulice Cermak Road, autobusová zastávka Cermak a také lékařská ambulance Cermak, vše pojmenované podle chicagského starosty českého původu Antona Cermaka. Toho v roce 1933 zastřelil atentátník, mířící zřejmě na vedle stojícího amerického prezidenta Franklina Roosevelta. Na Cermak Road si lze nechat vyčistit oblek v Rosicky Cleaners nebo koupit koláčky ve Vesecky Bakery. I to poukazuje na to, že zde žila a stále žije početná česká komunita.

Některé zdroje dokonce uvádějí, že na počátku 20. století se dalo Chicago se sto tisíci Čechy považovat za třetí nejlidnatější „české“ sídlo hned po Praze a Vídni. Dnes jich tu žije dokonce kolem dvou set tisíc, takže co do počtu občanů hlásících se k české národnosti jde o čtvrté největší město hned po Praze, Brně a Ostravě. Nicméně gurmánské podniky nedaleko české školy jako El Rincon Mexicano, Supermerkado Trejo či Taqueria Casa Grande vypovídají o současném spíše hispánském charakteru města.

Podobných českých škol je k nalezení v Severní Americe zhruba třicítka. Tato je však výjimečná tím, že má svou vlastní budovu. A dokonce velmi letitou. Letos v září to bylo přesně sto let, co se otevřela poprvé. Na začátek příštího června tu chystají velké oslavy, přijet na ně mají zástupci českých škol v USA i Kanadě, stejně jako početná delegace politiků, diplomatů či umělců z Česka. 

„Jiné české školy v Americe mají pronajatou třeba budovu sokola nebo kostela, popřípadě se vyučuje třeba u paní učitelky v garáži,“ líčí Klára Moldová. „U nás mají děti své stálé zázemí, nechávají si tu učebnice, mají tu nástěnky se svými výtvory, tahle je třeba věnovaná sametové revoluci,“ ukazuje česká pedagožka třídu pomocí své webkamery na notebooku. Za ní je vidět tabule se skloňováním podstatných jmen podle vzorů žena, růže, píseň, kost.

Zpěv písně sametové revoluce či moravské malérečky

Jak ale zároveň dodává, nefungují zdaleka jen jako škola na výuku češtiny, ale z velké části také jako centrum, které pořádá nejrůznější kulturní a společenské akce. Zvou si sem české spisovatele, herce či zpěváky nebo pořádají poznávací zájezd do Česka pro krajany druhé a třetí generace.

Na videích školy lze například vidět, jak zdejší děti zpívají s hercem Janem Potměšilem Hutkovu píseň sametové revoluce Co je nejkrásnější. Klára Moldová je doprovází na housle, na kytaru pak její kolegyně Irena Čajková, vyučující češtinu na University of Chicago. Jindy zase moravské malérečky učí děti i dospělé malovat tradiční lidové ornamenty.

Chicagští žáci. Přes týden chodí do americké školy, o víkendu do české.
Chicagští žáci. Přes týden chodí do americké školy, o víkendu do české. | Foto: Archiv Kláry Moldové

Největší krajanskou skupinu zde tvoří Češi, kteří jako mladí po listopadu 1989 odjeli studijně či pracovně do USA a už se nevrátili. Teď je jim mezi čtyřiceti až padesáti lety a mají tu děti. Ty se přes týden vzdělávají v klasické americké škole a v sobotu chodí do té české pilovat mateřštinu svých rodičů.

Učitelky se snaží, aby pro ně víkendová povinnost, včetně výuky složitých sedmi pádů českých podstatných a přídavných jmen, byla i zábavou. Nedávno například děti dabovaly českému youtuberovi jeho videa do angličtiny. „A krom toho naše české děti ve svých amerických třídách zjistily, že spolužáci považují za ‚cool‘ umět hovořit dvěma jazyky,“ usmívá se Klára. 

Dospělí se tu pak jazyk učí proto, že buď mají partnera Čecha nebo se chystají do Česka za svými příbuznými nebo v rámci česko-amerického Fulbrightova programu, který uděluje stipendia financovaná vládami obou zemí Čechům a Američanům, kteří chtějí studovat, učit nebo dělat průvodce v druhé zemi.

Senioři se pak učí jazyk svých předků v rámci oživování svých kořenů. „Většina lidí, které učíme, se neplánuje do Česka vrátit. Žijí tu trvale. Výjimku tvoří děti rodičů z konzulátu a z dalších diplomatických služeb, kteří se budou s rodinou vracet, až jejich zdejší služba skončí,“ popisuje lektorka.

Kvůli čertovi je obvinili z rasismu

Jak vysvětluje, nejvíce je tu aktivní druhá a třetí generace krajanů, kteří milují staré české zvyky, lidové písničky, folklór, kroje a tradiční staročeská jídla. „My se jim sem snažíme dostat současnou českou kulturu. Aby jen nevzpomínali na minulost, ale žili i přítomností své domoviny,“ říká učitelka.

Díky početné české komunitě v Chicagu a díky četným společenským aktivitám školy, které pořádá Klára s kolegyněmi, se již tři roky po sobě podařilo pokaždé vybrat čtyřicet tisíc dolarů na opravu a provoz budovy a dům částečně rekonstruovat.

Střet české a americké kultury přináší i momenty, které obě strany vnímají odlišně. Co jedné přijde samozřejmé, té druhé přijde legrační nebo bizarní. Když lidé z chicagské komunity cestují po Česku, dle slov Kláry Moldové nejvíc nechápou, proč by se měli na návštěvě zouvat a brát si cizí pantofle, které navíc předtím měla na sobě již spousta lidí. Jedné z žákyň školy T. G. Masaryka, která rok studovala gymnázium v Hradci Králové, zase přišlo v Česku zvláštní neustále vstávání, když přijde do třídy učitel. 

Klára si pochvaluje větší svobodomyslnost Američanů, nicméně jednou už tu  také kulturně narazila. To, když pořádala mikulášskou nadílku a Američané byli šokovaní z postavy čerta. „Oni ve své kultuře nic takového jako peklo a čerty nemají. Mysleli si, že to mělo představovat černocha a na facebookové stránce školy nás v komentářích u fotky čerta nařkli z rasismu,“ vypráví česká lektorka. Dala si proto práci s poctivým vysvětlením mytické postavy ďábla v dějinách, aby se komunita poučila. 

Od pořádání kulturních a společenských akcí ji to neodradilo a s kolegyněmi stále vymýšlí nové věci, jak českou komunitu v Chicagu ještě více propojit a oživit. „Práce pro školu je pro mě po těch devíti letech spíš životní styl a srdeční záležitost," shrnuje.

 

Právě se děje

Další zprávy