Praha - Největší státní investice mají na starost lidé, kteří nedávno před tím pracovali pro firmy, jež patří k nejúspěšnějším uchazečům o veřejné zakázky. Nikoho nepřekvapí, že je řeč o České republice.
Nejde ale jenom o exministra Aleše Řebíčka, který v roce 2006 přišel na ministerstvo dopravy ze stavební firmy Viamont.
V jeho éře totiž řídili největší investorské organizace úředníci, kteří podobně jako Řebíček přišli na místa, kde se rozdělují miliardové zakázky, ze soukromých firem. A ukázalo se, že s jejich příchodem začal úspěch jejich bývalých zaměstnavatelů stoupat.
Jde to případ Alfréda Brunclíka, který v letech letech 2007-2010 řídil investorskou firmu Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) a Jana Komárka, který od roku 2003 vede sesterskou organizaci Správa železniční dopravní cesty (SŽDC).
Brunclíkova firma jedničkou
Během tří let Řebíčkova ministerského období získal Viamont účast na dopravních zakázkách za 20 miliard korun. Účastnil se dokonce stavby železničních koridorů.
Brunclík byl před nástupem do státních služeb manažerem a členem představenstva firmy Subterra, stoprocentní dcery Metrostavu. Ve funkci generálního ředitele ŘSD podepsal pro Metrostav zakázky za 50 miliard.
Tím se stala jeho bývalá mateřská firma jedničkou na trhu a společně s třemi dalšími firmami (Eurovia, Skanska, Strabag) kontroluje všechny významné zakázky na stavbu silnic.
Nejdražšími stavbami, které se obešly bez účasti aspoň jedné z těchto firem je proslulý bohumínský obchvat a nymburská přeložka. Obě stojí necelou miliardu.
Sám Metrostav se před rokem 2006 na silnicích výrazně neangažoval, dnes se účastní všech nejdražších zakázek, včetně dálnic D8 přes České středohoří a D3 na jih od Tábora. Každá z nich stojí přes deset miliard korun.
Komárkův moravský monopol
Komárek vyšel ze společnosti ŽPSV Uherský Ostroh, kde byl v letech 1995-1999 rovněž v představenstvu.
Po tříletém intermezzu v Českých drahách se stal šéfem investorské firmy SŽDC. Ve vedení ostrožské společnosti byl jeho kolegou Michal Štefl. Ten se mezitím stal šéfem stavební firmy OHL, která podnik z Uherského Ostrohu koupila.
OHL dnes patří mezi čtyřku nejsilnějších stavitelů na železnici, bez kterých se neobejde žádná větší investice. Získala fakticky monopol pro železniční stavby na Moravě, přestavuje například nádraží v Břeclavi a Přerově nebo III. koridor mez Českým Těšínem a slovenskou hranicí. V posledních pěti letech získala od Komárkovy organizace zakázky za 25 miliard.
Za dobrou cenu
Brunclík a Komárek mají ještě jednu věc společnou.
Investorské společnosti ŘSD a SŽDC byly pod jejich vedením pozoruhodně neúspěšné v organizaci veřejných zakázek. Jejich poptávková cena byla obvykle o hodně nižší, než se stavebním firmám nakonec zaplatilo.
Dobře je to vidět v Brunclíkově případě.
Než se stal generálním ředitelem, dokázal státní investor ŘSD srazit během soutěže poptávkovou cenu až o polovinu. Po nástupu Brunclíka se naopak stalo pravidlem, že se cena během veřejné soutěže výrazně zvýšila.
Třeba silnice R49 z Hulína do Fryštáku měla původně stát pět miliard, zakázku ale získaly Eurovia a Metrostav za cenu přes šest a půl miliardy.
Víc, než počítali
V letech 2008 až 2009, kdy český stát do dálnic nejvíc investoval, proběhlo osmdesát zakázek s cenou přes 100 milionů. Za polovinu zaplatil stát o hodně víc, než původně počítal, a u ostatních se cena neměnila.
V letech 2005-2006 se podařilo poptávkovou cenu výrazně snížit ve třech čtvrtinách soutěží.
Brunclík připustil, že se cena zvyšovala i v průběhu výstavby, u Komárka byly dodatečné práce samozřejmostí.
Objednávaly se především u společnosti OHL, která tak získala na stavbách nádraží Břeclav a trati z Bystřice nad Olší do Jablunkova stovky milionů nad původně domluvenou cenu.
