Ze dne na den se museli sbalit a utéct za hranice, kde nikoho neznali. Na domy mnoha z nich dopadaly rakety, bydliště jiných se ocitla pod správou okupantů, další k útěku přiměly obavy z budoucnosti. Ruská invaze na Ukrajinu vyhnala do zahraničí pět milionů lidí, v Česku jich podle úřadů pobývá zhruba 280 tisíc. Hledají bydlení, práci, strachují se o muže na frontě a o příbuzné, kteří zůstali doma. Na válku doplatili psychickými problémy.
"Jedná se hlavně o deprese. Mohou být způsobeny traumatem z války i tím, jak na uprchlíky v Česku dopadá socioekonomická situace," říká Martina Kavanová ze společnosti PAQ Research. Se svými kolegy a s odborníky z Národního ústavu duševního zdraví a Sociologického ústavu Akademie věd ČR zpracovala výzkum, do něhož se v září zapojilo 1347 ukrajinských uprchlíků.
Příznaky středně těžké nebo ještě závažnější deprese má 42 procent z nich. Pociťují stísněnost, ztrátu energie a soustředění či zhoršení paměti. Uzavírají se před okolím a přemýšlejí o smrti. Vést to může až k sebevraždě. V české populaci onemocněním trpí pětkrát méně lidí, pouze osm procent. Bez příznaků deprese je necelá třetina Ukrajinců, oproti 75 procentům Čechů.
Dalším problémem jsou úzkosti. Znamenají obavy, nervozitu, podrážděnost či neklid. Středně těžkou nebo závažnější úzkostí trpí 23 procent ukrajinských uprchlíků oproti sedmi procentům Čechů.
Alespoň jedním z obou psychických onemocnění trpí 45 procent uprchlíků, téměř polovina. To je čtyřikrát více než kolik bylo loni mezi Čechy. Autoři výzkumu uvádějí, že potíže jsou mezi běženci častější, než byly za covidu u nejohroženějších skupin českých obyvatel, učitelů nebo žen s dětmi.
Na duševním stavu uprchlíků se odráží například to, zda jim na Ukrajině zůstali příbuzní nebo zda jejich dům utrpěl válečné škody. A také to, jak se jim daří v Česku. Příznaky deprese či úzkosti má až polovina Ukrajinců trpících velkou nouzí.
"Obecně mají častěji problémy hůře integrovaní uprchlíci, například ti s horší znalostí češtiny. Kvůli tomu nepracují nebo mají horší práci než na Ukrajině a jsou chudší," uvádí Kavanová. Dodává, že rizikem je i kvalita ubytování nebo to, zda děti chodí do školy.
Pomoc psychologů, psychiatrů nebo terapeutů by potřebovalo kolem 75 tisíc uprchlíků. Vyhledalo ji však jen pět tisíc z nich. "Nejsou si jistí, jakou pomoc potřebují, a nemají informace, kde ji v Česku najít," popisuje Kavanová. Bezplatné psychologické konzultace poskytují některé neziskové organizace, například Sdružení pro integraci a migraci nebo komunita psychoterapeutů zapojených do projektu #delamcomuzu. Terapeutickou a psychiatrickou pomoc v ukrajinštině nabízí také Národní ústav duševního zdraví.
Stejně jako Češi si uprchlíci často neuvědomují, že jejich změny nálady mohou znamenat duševní onemocnění. Citlivější ke svým problémům jsou lidé do 30 let, spíše pak pomoc vyhledají. Autoři výzkumu to přisuzují skutečnosti známé z Česka i ze západní Evropy, tedy že mladší generace nepovažuje duševní poruchu za stigma.
Právě mladí lidé zároveň depresí a úzkostí trpí častěji. Stejně jako ženy, těch má zmíněné příznaky téměř polovina, mužů 32 procent. Horší psychické zdraví výzkum zachytil i u uprchlických dětí.
Řešením by podle výzkumníků měl být dostatečný počet psychiatrů, terapeutů a psychologů, kteří budou mluvit ukrajinsky nebo rusky. Doporučují proto urychlit uznávání kvalifikací těch, kdo přicházejí z Ukrajiny. Nabádají také k vytvoření osvětové kampaně v ukrajinštině a doporučují proškolení učitelů či dětských lékařů k lepší práci s dětskými uprchlíky.
