reklama
 
 

Úkon C-7. Tak StB montovala Havlovi do bytu štěnice

16. 4. 2012 20:50
Nové informace, jak Státní bezpečnost začala v 60. letech špehovat Václava Havla

Praha - V mluvě příslušníků StB se tomu říká "úkon C-7" neboli "prostorový odposlech". V běžné řeči to je tajná instalace odposlouchávacích štěnic.

V polovině 60. let se náčelníci komunistické Státní bezpečnosti rozhodli provést "úkon C-7" v bytě Václava Havla, protože u něho měli vážné podezření z ideologické diverze. Zkraje roku 1966 pak přistoupili k samotné operaci.

"V té době už Havlovi odposlouchávali telefon a kontrolovali mu poštu," řekl Aktuálně.cz historik Pavel Žáček z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Po Havlově smrti prošel Žáček znovu archivy StB a našel v nich i některé dosud nezveřejněné detaily o počátcích špiclování českého dramatika a disidenta.

První fáze sledování Havla v letech 1965 až 1968, která se uskutečnila převážně pod krycím názvem Tomis III, je přitom bohatě dokumentována. Na rozdíl například od 80. let.

Úkon C-7 stropním způsobem

První obhlídku Havlova bytu na vltavském nábřeží uskutečnili tajní policisté na začátku roku 1969, jak historik Žáček uvedl v aktuálním vydání odborného časopisu Paměť a dějiny.

"Objekt bydlí ve IV. patře, na schodišti jsou jediné vstupní dveře do bytu, zajištěné cylindrovým zámkem zn. FAB s přeměnkou a jedním dozickým nebo obyčejným zámkem. V podkroví bydlí další dva nájemníci," popsal obhlídku starší referent Bedřich Hrála.

"Mezi dveřmi do jejich bytů je vstup do půdního prostoru, odkud bude možné provést montáž úkonu C-7 stropním způsobem," konstatoval kapitán Hrála, který navrhl použít jeden mikrofon v jedné místnosti.

Štěnici zadělali modelínou

Navrhované řešení obratem potvrdil náčelník příslušného odboru, takže už druhý den poté provedli čtyři příslušníci StB bleskovou instalaci odposlouchávacího zařízení.

"Do požadovaného pokoje objekta jsme provedli stropním způsobem montáž jednoho mikrofonu, který jsme zadělali formelou a dále zasypali sutí. Poklop jsme zakryli překližkou, dále jsme tam nasypali zbytek sutí, zasádrovali dlaždice a vedení od mikrofonu jsme převedli mezi dlaždicemi a provrtaným otvorem do vedlejší půdy. Vedení od mikrofonu po celé délce jsme zasádrovali a zaprášili," stojí v dokumentu StB.

Agenti pak podél telefonního vedení připojili odposlechovou linku, zavedenou do takzvaného centralizačního přístroje ve skříňce Civilní obrany. Zároveň připojili TRESKU, tedy zesilovač.

"Akce je centralizována na 6. odbor po tel. lince 242336, jejímž majitelem je Výrobní družstvo invalidů. Použita byla legenda Civilní obrany," napsal na závěr zprávy kapitál Hrála.

Druhý mikrofon po osmi dnech

Už po osmi dnech po osazení první štěnice instalovala StB v Havlově bytě druhý mikrofon. Příslušníci postupovali obdobně jako při montování prvního odposlouchávacího zařízení.

"Akce si vyžádala asi 2 hod. času a nebyla ničím narušena," uvedli pak do písemného hlášení pro své nadřízené. Jenže už za necelý měsíc bylo zapotřebí druhý mikrofon vyměnit.

"Byly osazeny požadované dvě místnosti. Při provedené zkoušce bylo zjištěno, že slyšitelnost a srozumitelnost hovoru je dobrá," konstatuje se ve zprávě StB z dubna 1966.

Vloupání do Havlova bytu

Kromě odposlechu ale příslušník Státní bezpečnosti dokonce tajně vnikl do Havlova bytu. Stalo se to v létě 1966, kdy StB chtěla zjistit, co si píše Václav Havel s emigrantem Pavlem Tigridem.

Akce byla naplánována do posledního detailu. StB si pro operaci vybrala den, kdy byl Havel s manželkou mimo Prahu.

"V případě, že by Havel jel do Prahy, bude jej skupina sledovat až na hranice pražského kraje, odkud podá zprávu, aby mohl být před Prahou zadržen Veřejnou bezpečností pro údajný dopravní přestupek," plánovala si StB.

Do Havlova bytu pak 21. července 1966 vnikl starší referent Václav Žaloudek a za dvě hodiny pořídil 162 fotografií, především zahraniční korespondence nebo konceptu projevu pro jednání Pen klubu v New Yorku.

7548 hodin odposlechů

Nástup pražského jara a uvolňování politické situace odposlouchávání Havla v jeho bytě přerušily a mikrofony byly demontovány. I tak byla StB spokojena.

"Od 10. února 1966 do 12. března 1968 byl odposlech nasazen ve 486 případech, což obnášelo celkem 7548 hodin," uvedl historik Pavel Žáček v posledním vydání časopisu Paměť a dějiny.

"Slyšitelnost po celou dobu vytěžování byla vcelku dobrá," uvedl náčelník příslušného odboru Státní bezpečnosti Josef Hájek. "Veškeré poznatky byly předávány operativně k jejímu dalšímu využití."

autor: Pavel Baroch | 16. 4. 2012 20:50

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama