Jedna z nejtajemnějších záhad českých dějin má nové dějství. Po téměř 80 letech se znovu otevřel hrob někdejšího ministra zahraničí Jana Masaryka. Co mohou po tak dlouhé době prozradit jeho ostatky? Aktuálně.cz se to vydalo zjistit, po jeho stopách. S badatelem Ivanem Dubovickým jsme prošli jeho poslední noc, pracovnu, byt i tajemství, která po něm zůstala ukrytá v archivech ministerstva.
Když se člověk podívá na místo, kde Jan Masaryk naposledy pracoval, nejvíc překvapí jeho obyčejnost. Pracovna v Černínském paláci, ač noblesní, nepůsobí jako dějiště jedné z největších záhad českých dějin.
Přitom právě odsud měl ministr zahraničí v noci na 10. března 1948 naposledy vyjít. O několik hodin později leželo jeho tělo pod okny ministerstva zahraničí.
Tajuplná smrt vyvolává otazníky už téměř osm desítek let. První vyšetřování přineslo jednoduchou odpověď: sebevražda. Pochybnosti se ale objevily téměř okamžitě. Následovala další vyšetřování a teorie o vynucené sebevraždě, až přišel poslední závěr z roku 2004.
„Čtvrté, odložené vyšetřování skončilo závěrem: vražda, pachatel neznámý,“ říká etnolog a diplomat z Černínského paláce Ivan Dubovický, který se dlouhodobě zajímá o osobnost Jana Masaryka, jeho dobu i dochované dokumenty.
„A teď máme páté vyšetřování. To vzniklo na základě zveřejnění magnetofonových záznamů, které zpochybnily dochovanou fotografickou dokumentaci týkající se smrti Jana Masaryka,“ vysvětluje.
A tentokrát vyšetřovatelé udělali krok, který téměř nikdo nečekal: otevřeli Masarykův hrob. Začátkem září policisté v Lánech po téměř osmi desetiletích exhumovali jeho ostatky.
Dubovický však očekávání brzdí. „Já osobně si nedělám velké iluze, že by to přineslo nějaký průlom do objasnění,“ říká. Zároveň připouští, že pokud už k exhumaci došlo, z odborného hlediska může moderní forenzní analýza něco přinést.
Sám by přitom při rozhodování o exhumaci přihlížel především k postoji rodiny. „Pro mě je to etický problém. Já bych respektoval přání rodiny. Když potomci řeknou, že si nepřejí, aby se do toho hrobu zasahovalo, tak bych to respektoval. Pro mě je to pořád člověk, který má mít nějakou důstojnost i po smrti,“ soudí Dubovický.
V případě Jana Masaryka takový postoj zazníval opakovaně. Jeho sestry Alice a Olga byly přesvědčeny, že spáchal sebevraždu a mluvily o ní jako o „sebeobětování“. A obě vyjádřily přání, že ať už si lidé jeho smrt budou vysvětlovat jakkoliv, měli by Jana nechat odpočívat v pokoji. Proti exhumaci se stavěla také jeho praneteř Charlotta Kotíková.
Mohl být otráven?
Současně ovšem Dubovický připouští, že nové forenzní metody mohou některé ze starých teorií alespoň prověřit.
„V britských dokumentech byly informace o tom, že podle některých svědků se na jeho těle našly vpichy po kyanidové injekci,“ říká Dubovický. Hned ale dodává: „Nevím, do jaké míry je současná forenzní věda schopna po tolika letech něco takového zjistit. A jsou to opět jen neověřené zprávy získané od nejmenovaných zdrojů.“
Po 78 letech mohou podle něj víc napovědět kosti než chemické stopy. „Na kostech můžete najít třeba zlomeniny. A ty se vám za těch 80 let neztratí. Když tam najdete nějaké další poranění, které nebylo v původní pitvě popsáno, může to být zajímavé.“
Zajímavé jsou například rozdrcené paty. „Ty paty byly rozdrcené prakticky symetricky,“ říká. „To může znamenat, že dopadl na obě nohy. Ale z toho nelze jednoznačně dovozovat, jestli skočil dobrovolně, nebo jestli ho ke skoku někdo fyzicky přinutil.“
Chemické stopy jsou po tak dlouhé době problematičtější. „Dělal se chemický rozbor žaludku,“ připomíná Dubovický. „Bylo to několik dní po smrti a nic takového se tam nenašlo.“
Ani dnešní negativní nález by podle něj ale nemusel definitivně vyřešit otázku, zda Masaryk nějakou látku před smrtí dostal. „Když nic nenajdete, neznamená to, že tam nic nebylo. Znamená to jen, že jste nic nenašel. Po 80 letech je potřeba být strašně opatrný.“
Tři muži a velká hádka
A pak jsou tu nové dokumenty. Na první pohled vypadají jako další štos starých diplomatických papírů. Jenže mohou ukrývat zásadní objevy.
Ministerstvo zahraničí je v letech 2024 až 2025 získalo z archivů Spojených států, Velké Británie a Francie. Dubovický se v nich při vyprávění zastaví u jedné zvláštní zprávy. Nejde o policejní protokol ani o svědectví sepsané přímo v Masarykově bytě.
Je to záznam amerického vojenského zpravodajství, který zachycuje informaci získanou od československého uprchlíka doktora Miloslava Koháka, národněsocialistického novináře. „A tam je naprosto odlišná výpověď komorníka Příhody oproti tomu, co uváděl v oficiálním vyšetřování v roce 1948.“
Bohumil Příhoda nebyl náhodný svědek. Byl Masarykovým komorníkem a bydlel o patro výš v Černínském paláci. A právě přes jeho pozdější vyprávění se do zprávy dostává scéna z večera 9. března 1948.
„V téhle verzi, která se dostala přes onoho emigranta do Německa, se uvádí, že do Černínského paláce přišly ten večer tři jemu neznámé osoby,“ vypráví Dubovický. Masaryk je měl nechat vpustit dovnitř. „Objednal pro ně kávu a po nějaké půlhodině se ozvala hrozná hádka.“
Co přesně se v pracovně odehrálo, zpráva neříká. Stejně tak nevíme, kdo ti tři muži byli. Jejich jména ani národnost se v dokumentu neobjevují. Ale objevuje se jedna věta, kterou měl Příhoda podle této verze slyšet.
„On jasně slyšel,“ říká Dubovický a cituje její znění: „Udělám pro vás všechno, podepíšu všechno, ale tohle nikdy nepodepíšu, jen přes moji mrtvolu,“ domněle vykřikl Masaryk.
Pak muži zmizí a příběh pokračuje další scénou. „Zhruba ve 23:30 si Masaryk znovu zavolal komorníka, byl šíleně roztřesený a bledý — komorník tvrdil, že ho nikdy takhle neviděl,“ vypráví Dubovický.
Příhoda měl v tu chvíli podle zprávy najít Masaryka už samotného. „Byl v bytě už sám. Popřáli si dobrou noc. A to bylo celé – ráno našli tělo.“
Právě tady se ale archivní stopa rozvětvuje do dvou úplně odlišných příběhů. „Jestli ty tři osoby byly tou poslední kapkou, která ho přiměla k osudovému skoku, nebo jestli měly přímý podíl na jeho vraždě, to nevíme,“ zamýšlí se Dubovický.
A právě v tom je podle něj problém celého případu. „Pořád je potřeba si uvědomit, že to není důkaz. Je to zpravodajská informace. A její zdroj může být pravdivý, může být částečně pravdivý, ale taky může být záměrně zkreslující.“
Navíc existuje zásadní rozpor. Příhoda při oficiálním výslechu v roce 1948 popisoval poslední hodiny jinak, a to i při opakovaném vyšetřování v roce 1968.
Před jednoduchou odpovědí Dubovický varuje: „Vždycky se objeví nějaká zajímavá informace a hned se kolem ní hypoteticky vytvoří celý příběh. A pak už se začnou vybírat jen důkazy, které tuto verzi potvrzují.“
Jenže vedle příběhu o třech mužích existuje i druhá možnost. Masaryk podle Dubovického v posledních týdnech života odmítal nabídky svých blízkých k odchodu do exilu. „On svému okolí jasně zdůrazňoval, že už jednou odešel, už jednou dělal odboj. A že další odboj už vést nechce,“ popisuje.
Zároveň měl podle etnologa říct: „Já už jsem se definitivně rozhodl. Pánbůh a tata mi odpustí.“ Nejspíš i proto byly jeho sestry Alice a Olga přesvědčené, že šlo o sebevraždu, kterou ale vnímaly jako „sebeobětování“.
Trezor, kde čeká Masarykova tvář
O několik desítek metrů od Masarykovy pracovny a bytu, odkud v osudnou noc vypadl z okna, vedou jeho stopy úplně jinam. Ne k pitevnímu protokolu ani ke zpravodajské zprávě, ale k věcem, které po něm zůstaly.
V archivu Černínského paláce je téměř pět kilometrů polic plných dokumentů. Diplomatické zprávy kdysi putovaly mezi Prahou a zastupitelskými úřady telegrafem, šifrou, poštou nebo kurýry.
Pro tehdejší diplomacii byly často jediným způsobem, jak získat přehled o tom, co se děje za hranicemi. „To byly v podstatě stěžejní informace,“ vysvětluje vedoucí archivu Helena Balounová.
Mezitím otevírá před redakcí mohutný ocelový trezor, který ukrývá jednu z nejvzácnějších památek po Janu Masarykovi. Ještě předtím ale procházíme dokumenty, které po něm zůstaly.
V rukou drží například zprávy z Londýna z roku 1938, kdy byl Masaryk vyslancem ve Velké Británii. Mezi nimi je i dokument, na němž podepisuje svůj odchod z funkce po mnichovské dohodě. Jeho styl byl podle Balounové pozoruhodně úsporný. „Dvě tři stránky stačí,“ charakterizuje jeho přístup k politickým zprávám.
V archivech se dochovaly také Masarykovy osobní věci – kožené aktovky, rukopisy, korespondence, pero nebo pečetidlo s iniciálami JGM. Drobnosti, které najednou dávají historické postavě lidský rozměr. Masaryk byl podle Balounové ve své době nesmírně populární. Lidé mu posílali dary, zvali ho na schůzky a psali mu. Jedna z aktovek byla dokonce vánočním darem od kožedělného družstva.
Pak archivářka přinese tajemný kufřík. Uvnitř není tajná depeše ani dávno zapomenutý dokument. Je to obličej. Posmrtná maska Jana Masaryka.
Na první pohled působí téměř děsivě. Jako byste se poprvé dívali přímo do tváře člověku, který je už téměř 80 let po smrti. Člověku, jehož tvář dobře znáte z fotografií, ale do očí jste se mu ve skutečnosti nikdy podívat nemohli.
Odlitek jeho tváře vznikl krátce po smrti a dlouhé roky ho vlastnila jeho přítelkyně Marcia Davenportová. Po její smrti se přes dědictví dostal k synovi jejího přítele a kolem roku 1993 pak prostřednictvím československé diplomatické mise v New Yorku do tehdejšího Československa.
„Je to posmrtný odlitek, který byl ve vlastnictví Marcie Davenportové do 90. let,“ potvrzuje Balounová. „Veřejnost ji viděla jen jednou,“ podtrhuje.
Je to zvláštní předmět. Na dobových fotografiích je Masaryk živý, usmívá se, mluví, gestikuluje. Tady je jeho tvář po smrti – zavřené oči, klidný výraz. Na stranách navíc část odlitku chybí – od uší dozadu se lebka ohýbá a odlitek už tak nemůže pokračovat.
Samo o sobě to nic nedokazuje a rozhodně z toho nelze dělat závěr o jeho smrti. Jenže ve chvíli, kdy se po 78 letech zkoumají jeho ostatky a pozornost se znovu obrací i k oblasti za pravým uchem, kde by podle některých teorií mohlo být střelné poranění, by mohl odlitek samozřejmě velmi pomoct.
Dubovický přitom zůstává i nad tím vším zdrženlivý. Nechce vyrábět senzaci tam, kde nejsou důkazy. „Tohle jsou všechno hypotézy,“ opakuje. „Návštěvníci se mě tu často ptají na procenta – vražda, nebo sebevražda? Dokud se neobjeví něco jednoznačného, tak prostě připouštím i to, i to.
Hypotéz a bohužel často i nepříliš podložených spekulací je až až. Badatelé a historikové se v podstatě shodnou jen na dvou věcech: že nějaké pádnější důkazy by mohlo přinést zpřístupnění archivů britských a zejména sovětských tajných služeb.
A druhá shoda panuje v tom, že tragédie Jana Masaryka přímo či nepřímo souvisí s postupnou, až brutální sovětizací Československa.
A právě proto je současná exhumace možná méně filmová, než by si člověk přál – ale o to důležitější. Nemusí najít vraha. Nemusí přinést tajný dokument. Nemusí ani definitivně potvrdit sebevraždu. Stačilo by najít jednu jedinou věc, která do dosavadních příběhů nezapadá.
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
ŽIVĚ Komunální a senátní volby pokračují druhým dnem, volit se může do 14 hodin
V Česku v sobotu v 08:00 začal závěrečný den hlasování v letošních komunálních volbách. Na části území státu jsou spojené s úvodním kolem rozhodování o třetině senátorů. Po noční přestávce mohou do volebních místností zavítat ti, kteří tak neučinili v pátek. Mají na to šest hodin.
ŽIVĚ Nový pokus ukončit válku na Ukrajině. Do Miami dorazili vyjednávači z Kyjeva
Do Miami v pátek přicestovala ukrajinská delegace, aby vedla rozhovory s americkými vyjednavači o tématech spjatých s ruskou agresí, napsala agentura Reuters s odkazem na nejmenovaný zdroj obeznámený se záležitostí. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v úterý uvedl, že očekává i účast zástupců Francie, Británie, Německa, Evropské unie a NATO. Jednání mají podle informací pokračovat do soboty.
Bartůňkovou v semifinále zradil servis. Siniaková bude bojovat o jubilejní titul
Nikola Bartůňková prohrála v semifinále turnaje v Pekingu se světovou pětkou Mirrou Andrejevovou z Ruska 2:6, 2:6. Dvacetiletá Češka vzdorovala hodinu a 14 minut. Deblová jednička Kateřina Siniaková si na stejném turnaji zahraje o jubilejní 40. titul. S domácí Čang Šuaj může získat třetí letošní a celkově čtvrtý společný titul na okruhu WTA.
Ukrajinské drony poškodily ruský ropný terminál a vyvolaly rozsáhlý požár
Ukrajinské drony během noci zaútočily na ropný terminál Jih Ruska v Rostovské oblasti, kde vypukl rozsáhlý požár, uvedl zpravodajský kanál Astra s odvoláním na snímky a videa od svých čtenářů.
Volební tance na jménech padlých. Bývalý starosta Dubí vytáhl v kampani zakopaný pomník
Může obnova mnoho desetiletí zakopaného památníku ovlivnit volby? Přesně takový experiment se už několik týdnů odehrává v krušnohorském Dubí. Soupeři současného vedení města totiž bojují proti tomu, aby pomník, který ze svého místa zmizel během poválečného odsunu původních německých obyvatel, prošel renovací. Na Dubí se proto zaměřil další díl ze série regionálních textů deníku Aktuálně.cz.