Neovladatelné vagóny urazily před srážkou asi pět kilometrů a mezi jejich ujetím ze stanice Čachnov a srážkou uplynulo asi stejně minut, tragédii ale nešlo zabránit. Na jednokolejce totiž nebylo k dispozici žádné zařízení, kterým by mohla být posádka osobního vlaku upozorněna na nebezpečí, a mobilní telefony tehdy byly ještě poměrně vzácné.
A když proti strojvedoucímu v mírné levotočivé zatáčce náhle objevily rozjeté vagony se dřevem a železným šrotem, neměl už šanci jakkoli reagovat.
Na červený motorový vůz jedoucí rychlostí asi 30 kilometrů v hodině se v tu chvíli řítily čtyři vagóny o hmotnosti až 130 tun, které měly i přes mírné stoupání rychlost mezi 80 a 100 kilometry v hodině. Následky srážky byly ničivé.
Motorák směřující ze Žďárce do Poličky byl při nárazu odhozen asi o 60 metrů dozadu. První z nákladních vagónů se přitom vklínil mezi podvozek a střechu motorového osobního vlaku a zničil jej daleko za polovinu jeho délky.
Na místě neštěstí zemřelo 18 hlavně mladých lidí, devatenáctá oběť pak podlehla zraněním v nemocnici. Ke Krouně se sice slétlo hned několik vrtulníků, většině cestujících už ale záchranáři nemohli pomoci. "Resuscitovat nebo křísit se nedal nikdo. Selekce byla jednoznačná - buď mrtvý, nebo živý, který měl ještě šanci," popsal situaci jeden člen posádek letecké záchranné služby. I přeživší měli většinou vážná zranění, tedy s výjimkou dívky, jež byla v okamžiku nárazu na toaletě.
Za nedbalost padly nepodmíněné tresty
Vyšetřování brzy odhalilo příčinu nehody, byla jí nepozornost a spěch skupiny zaměstnanců drah, kteří v Čachnově posunovali vagóny nákladního vlaku. Při práci však zabrzdili jen služební vůz - takzvaný hytlák - na samém konci soupravy a zbylé tři vagóny plné dřeva a šrotu nechali být. Brzda lehkého hytláku nemohla tlaku plných vagónů odolat a vozy se samovolně rozjely. Jeden z posunovačů se ještě snažil ujíždějící vagóny zastavit, ale bez úspěchu.
Právě železničář, který se na poslední chvíli snažil ujetí vagónů zabránit, nakonec z celé události vyvázl bez trestu, na rozdíl od dvou jeho kolegů. Vlakvedoucí a druhý z průvodčích nákladního vlaku dostali v říjnu 1996 u chrudimského okresního osudu nepodmíněné tresty šesti a půl a pěti let. Oběma soud uložil také několikaletý zákaz výkonu povolání. V březnu 1997 pak Krajský soud v Hradci Králové zvýšil bývalému vlakvedoucímu trest na osm let odnětí svobody.
Událost urychlila zavádění radiostanic
Tragédie také přinesla několik změn ve fungování železnice, například urychlila zavádění radiostanic na místních tratích po celé České republice. Lokálka mezi Žďárcem a Poličkou se vysílaček dočkala v červnu 1996. Přesně rok po tragédii byl také na místě, kde začátkem léta 1995 zemřela většina cestujících, odhalen pomník z hrubě otesaného kamene s leštěnou deskou. Na ní je jsou vytesána jména všech 19 mrtvých, z nichž nejmladšímu bylo 11 a nejstaršímu 58 let.
Nejhorší nehodou na české železnici v historii zůstává srážka vlaků u Stéblové na Pardubicku, která si v listopadu 1960 vyžádala 118 životů. Srážka u Krouny je mezi desítkou nejtragičtějším železničním neštěstím na území současné ČR. Podobný počet obětí v osobní dopravě si v ČR po listopadu 1989 vyžádala už jen nehoda autobusu u Nažidel na Českokrumlovsku. Při ní v březnu 2003 zemřelo také 19 lidí a 34 bylo zraněno. Dvacátý cestující z dvoupatrového neoplanu pak zemřel na následky zranění v srpnu 2005.
