Jak se vám líbil nový díl hollywoodského filmu Top Gun?
Líbil se mi moc. Musím uznat, že Tom Cruise je excelentní profesionál. Dal si záležet na tom, aby film po technologické stránce natočil s co nejrealističtějšími záběry z kokpitu i zvenku. Absolutně k tomu nemám co dodat. První Top Gun z roku 1986 byl z hlediska záběrů akce také přelomový, ale tady se do dotáhlo k dokonalosti.
V jakém ohledu došlo k největšímu pokroku oproti prvnímu dílu?
Protože jsem fanda do leteckých filmů, něco jsem si o natáčení přečetl. Miniaturizace kamer, ať už používané na natáčení z kokpitu nebo zvenku, tak pokročila, že je možné využít záběry ve vysokém rozlišení a v mnohem lepší kvalitě. Také příprava herců byla bezprecedentní. Měli letecký výcvik, který prodělali i na českém L-39 Albatros, aby znali pohyb pilota v kabině při různých pohybech letounu, jak letoun manévruje nebo jaké na pilota působí přetížení. Všechno se to projevilo na výsledku, který je fenomenální.
Zatím jen chválíte. Ale přistihl jste se během filmu, jak nevěřícně kroutíte hlavou?
Nařídil jsem si film užít, takže jsem si zakázal kroucení hlavou. Šel jsem na to jako na letní blockbuster. Ale samozřejmě tam je několik nepřesností. Například v tom, jak působí přetížení na pilota. Když na konci výcviku a také na konci mise překonávají 10G, tak z aerodynamického hlediska to funguje jinak. Největší přetížení zažívá pilot v přechodových obloucích, nikoliv při stoupání jako ve filmu.
Můžete to vysvětlit?
Ve filmu je přechodový oblouk ve chvíli, kdy piloti dosáhli stoupáním hřebenu hory a pak začali prudce klesat do kráteru. V takovém přechodovém oblouku skutečně působí velké přetížení. Ale když ho překonám a pak stoupám nebo klesám, tam už tak velké přetížení není.
Great Balls of Fire jsme zpívali taky
Ještě nějaké nepřesnosti jste si všiml?
Další otázka je, zda existuje na světě letectvo, které toleruje takové rebely, jako je Maverick (hlavní hrdina v podání Toma Cruiseho, pozn. aut.). Dávno nejsme v době, kdy by se tolerovalo porušování předpisů. V dnešním letectví si nedovedu představit, že by sebezkušenější pilot dělal něco podobného a procházelo mu to. Ale chápu, že si to příběh žádal. Pro lidi to bylo zajímavější. Mirek Dušín by asi bavil méně.
Co také vidíme za trendy v životě létajícího personálu, jsou nesmírné nároky na jejich znalosti a vycvičenost. Také s věkem mají jiné povinnosti, jako je třeba rodina. Jak ve filmu hrají kulečník, zpívají v plážových barech u piana a jsou hrozně cool, tak bych byl rád, aby to byla pravda.
Takže takovou zábavu si skuteční piloti neužijí?
Je fakt, že na galavečeru po cvičení v Norsku začali holandští piloti na pianu hrát Great Balls of Fire (stejnou píseň zpívaly v barech hlavní postavy v obou dílech Top Gunu, pozn. aut.). Všichni jsme zpívali s nimi. Taková soudržnost, kamarádství a dobrá atmosféra se sice najde, ale dennodenní režim spojený s běžnými problémy života vypadá úplně jinak. Máme méně létajícího personálu, více úkolů a více povinností v osobním životě.
Bývalý velitel NATO z Pobaltí
- Podplukovník Pavel Pavlík je profesionálním pilotem od roku 1999, kdy na Vojenské akademii (dnes Univerzita obrany) v Brně absolvoval obor letecký - pilotní
- absolvoval Školu důstojníků letek/Squadron Officer School, Válečná akademie - Maxwell Air Force Base, Alabama, USA
- absolvent Školy velitelské a štábní/Air Command and Staff College, Válečná akademie - Maxwell Air Force Base, Alabama, USA
- účastník dvou misí v Pobaltí, v roce 2012 v Litvě a roku 2019 velel misi NATO v Estonsku, kdy Česká republika zodpovídala za bezpečnost vzdušného prostoru v Pobaltí
- nyní zástupce velitele 21. křídla taktického letectva 21. základny taktického letectva v Čáslavi
- létal na letounech Z-142, L-29 Delfín, L-39 Albatros, L-159 ALCA, JAS-39 Gripen, ve vzduchu strávil přes dva tisíce hodin, z toho 1200 na Gripenu
Ve filmu je Maverickův tým složený z extrémně silných individualit. V jednu chvíli se během přípravy dokonce dva z hlavních hrdinů skoro poperou. Může v týmu bojových pilotů k takto vyhroceným momentům docházet?
Silné osobnosti platí. Co se stane při přípravě, ve vzduchu nebo při debrífinku, může být emočně zabarvené. Ale jsme profesionálové. Klíčem je všechno si vyříkat, ať jde o nárazové věci, nebo o záležitosti dlouhodobého rázu. Je to zásadní právě proto, že ve vzduchu závisím na parťákovi a on na mně. Ne že bych byl svědkem takové konfrontace, jako když se ti dva hrdinové skoro porvali, ale vyříkat si věci na rovinu je bezpodmínečně nutné.
Jak na pilota může působit 810 kilogramů
V úvodu jste zmínil přetížení, které piloti zažívají. Co to přesně znamená?
Jde o násobky přetížení, které na nás působí. V běžném životě na nás působí jedno G, což je naše normální hmotnost. Ale jakmile se pohybuji jinak, například na kolotoči, centrifuze nebo v zatáčkách v autě, tak se G zvyšuje. Stejně tak je to v letadle, ale tam jsou násobky mnohem větší. Laicky řečeno, čísla udávají násobek gravitační síly, která na nás působí. Například tělo 90kilogramového pilota při 9G má hmotnost 810kg.
Během vrcholu filmu zažívají hrdinové přetížení 10G. Dochází k němu i ve skutečnosti?
Stíhací letouny, jako je třeba JAS-39 Gripen, jsou konstruovány na zatížení 9G. V extrémních případech je možné přetáhnout na 12G, při něm už ale dojde k překročení provozního omezení stroje. Pak je letoun nutné zkontrolovat, jestli není poškozený. Jinak piloti jsou na 9G připravení úplně běžně.
Co se v takové chvíli odehrává v těle pilota?
V těle je spousta tekutin. Základní je krev, která rozšiřuje kyslík po těle. Jakmile bych jako pilot proti takovému přetížení nic nedělal, krev stéká do spodních partií těla. Prvními příznaky jsou ztráta ostrosti vidění, barevného vidění, tunelové vidění, což film správně ukázal, a pak nastupuje ztráta vědomí.
Může se proti tomu pilot bránit?
Piloti se cvičí v překonávání přetížení na centrifugách, tam se naučí správné manévry. Je to zatnutí všech svalů ve spodních partiích těla, což jsou lýtka, stehna, zadek a břicho. Díky tomu se sníží průtok cév a tepen. Když se takto zpevním a současně začnu specificky dýchat, podaří se mi udržet krev v hlavě, zůstat při vědomí a dál pilotovat. Pokud bych to nezvládl, může dojít k omdlení až na desítky sekund. Když se člověk probere, neví, kde je.
Ve filmu se přitom při tréninku jeden pilot probere z bezvědomí mnohem rychleji a letoun stihne ovládnout. Je to možné?
Je to možné. Záleží na tom, jak dlouho přetížení trvalo, jak velké bylo a jak je tělo se schopné bránit samo. Protože obranu spouští tělo samo od sebe, bez ohledu na svalové manévry. Přetížení na úrovni 9G lze dosáhnout za dvě sekundy. Ale než tělo stihne zareagovat, je to na mně. Musím se na to připravit sám, zatnout svaly a zabránit odtoku krve. Jinak to může skončit fatálně, kdy pilot v bezvědomí s letadlem spadne.
Důležitost mise může převážit riziko ztrát
Při klíčové scéně filmu piloti během bojové operace letí extrémně nízko kaňonem, následně začnou prudce stoupat podél hory a na jejím vrcholu se obrátí na záda, klesají do kaňonu a začnou pálit na základnu nepřítele. Je takový manévr proveditelný?
Je proveditelný. Takové úkoly v rámci blízké letecké podpory pozemních vojsk cvičíme i my. Nejdříve letíme nízko, abychom se kryli před radiolokátory nebo PVO (protivzdušná obrana, pozn. aut.) protivníka. Několik mílí před cílem provedu vzestupný prvek, jako když ve filmu stoupali podél hory. A na vrcholu to otočím na záda, stáhnu příď letounu do zteče a překonám přechodový oblouk. Tam může být skutečně velké přetížení. Pak už letím rovně ve zteči, zamířím a vystřelím nebo odhodím bombu. Takže základ této scény je realistický.
Jak těžký takový manévr je?
Letět třicet metrů nad zemí v kaňonu, pak z takové výšky zahájit stoupání podél hory je extrémně těžké. Není tam prostor na chybu. Jak říkal Maverickův velitel, že musí letět výš, protože to pro ně bude bezpečnější, tak měl pravdu. Ale je možné, že by je v takové chvíli zachytil na radaru nepřítel a sestřelil je. Proto jim Maverick ukázal, že to proveditelné je. Každopádně je to extrémně těžké.
My jsme se při výcviku v Pobaltí dostali také do výšky 30 metrů, ve které jsme létali nad mořem. Když si na to člověk zvykne, tak držet ji nad rovnou plochou není zase tak těžké. Nicméně pokud bych z moře přeletěl do kaňonu, v kterém bych musel v této výšce kličkovat, to je velmi náročné. Moderní letouny mají radar, který sleduje terén. Pokud má letoun naprogramovanou trasu, tak radar letounem manévruje prakticky sám. Ale v kaňonu to nedokáže, tam se to musí řídit na ruku.
Při přípravě na misi Mavericka a jeho tým velitel upozorňuje, že se všichni nemusí vrátit. Skutečně by nějaké letectvo na světě vyslalo své piloty do operace s tak vysokým rizikem ztrát?
Standardně jsou nastavené tři úrovně rizika při bojové činnosti. Ty nám definují, zda jsou ztráty akceptovatelné. Třetí je nejvyšší. Záleží na typu konfliktu, důležitosti mise a na rozkazu. Někdy splnění úkolu může převážit ztráty, které při něm mohou nastat. Je na debatu, nakolik je západní smýšlení nastavené na akceptování ztrát. Ale to by si museli v diskusi o geopolitickém kontextu vyjasnit generálové a politici.
Jak vysoké riziko zažívali piloti ve válečných konfliktech posledních třiceti let?
V Afghánistánu se létaly úkoly s rizikem jedna. Tam nebylo nutné ztráty riskovat, protože spojenci měli vzdušnou nadvládu. Pokud bychom se ale podívali do první války v Iráku, tam se plnily úkoly s rizikem ztráty. Z knih víme, jaké mise se tam létaly, jaké byly profily letů a v jaké výšce se létalo nad cíl, aby bylo možné ho bombardovat. První dvojice letounů proletěla v pohodě, na druhou už pálila PVO a třetí dvojice to mohla odnést sestřelením. Pak nastává záchrana pilotů. Musí vědět, jak se v takové situaci zachovat.
Když Mavericka a jeho parťáka protivzdušná obrana nepřítele sestřelí, je zjevné, že při své záchraně naopak improvizují.
Chápu, že to tak ve filmu chtěli mít. Aby mohli ukrást letadlo a vypadalo to hollywoodsky. Proto tam scenárista připsal, že se na základně nepřítele zmocní F-14, kterou Maverick shodou okolností umí pilotovat. Za normálních okolností by to probíhalo tak, že by zapnuli vysílačky a podle mapy, kterou by měli nastudovanou před operací, by utíkali na domluvené místo, kde by mohli být vyzvednuti.
Letecké eso s pěti sestřely je rarita
O Maverickovi mluví nadřízení jako o legendě, kdy jako jediný americký pilot posledních 35 let sestřelil tři letouny. Je to hodně?
Na jednu stranu to není hodně, což je ale tím, že konfliktů, kdy proti sobě stojí velká letectva a dochází k přímým vzdušným soubojům, moc nebylo. Nějaké byly v první válce z Iráku, v bývalé Jugoslávii, v jomkipurské válce nebo šestidenní válce. Pokud jsou stále naživu bojoví letci z těchto konfliktů, na kontě pár sestřelů mají. Ale je jich málo.
Takže když má na konci filmu Maverick sestřelů už pět, tak je to výjimečné číslo?
V dnešní době je letecké eso s pěti sestřely rarita.
Maverick a jeho tým stáli při bojové operaci proti letounům páté generace. Co je to za stroje?
Představují obrovský technologický pokrok. Disponují technologií stealth, takže prakticky nejsou vidět na radaru. Díky charakteru konstrukce jsou velmi těžko zjistitelné. Používají zbraňové systémy na velmi velkou vzdálenost. Zároveň mají tolik senzorů na palubě, že jsou létajícími senzory samy o sobě. Díky tomu dokážou zmapovat dění ve vzduchu i na zemi s obrovským předstihem na stovky kilometrů daleko.
Čili kdyby ve filmu takové letouny byly nasazené v akci od první chvíle, tak by útočící F-18 Maverickova týmu odchytly mnohem dříve a zakročily proti nim. Mají také velké manévrovací schopnosti. Umí dělat kobry (jeden z nejsložitějších manévrů, při kterém pilot prudce zdvihne letoun do svislé polohy a otočí se kolem své osy, pozn. aut.) nebo zastavení ve vzduchu téměř na nulovou rychlost. V našem prostředí takovému letounu odpovídá F-35 Lightning II, který se v současnosti zavádí do letectev NATO a stane se jeho páteřním letounem.
Maverickova skvadra létala na F-18 Super Hornet. Jak kvalitní letouny to jsou?
Je to letoun čtvrté plus generace s některými modifikacemi. Mají integrované rušiče, takže dokážou klamat radar protivníka. Radar má obrovský dosah. Spousta technologií páté generace se do nich implementovala, ale chybí jim třeba stealth. Jsou to starší letouny vycházející z koncepce minulého století, ale díky dovybavení mohou být stále velmi účinnou zbraní.
Herci určitě nepilotovali
V úvodu jste říkal, že herci prošli bezprecedentním výcvikem. Je ale možné, že své letouny při natáčení také pilotovali?
To můžeme vyloučit, určitě je nepilotovali. Seděli v dvoumístných kokpitech, kdy na jednom z míst, ať už vepředu nebo vzadu, seděl skutečný pilot.
V čem letecký výcvik herců mohl spočívat?
Spočíval v tom, aby se jim nedělalo špatně. Zahájili výcvik na vrtulových letounech, pak se vozili na L-39 Albatros. Aby věděli, co přetížení znamená a mohli ho zvládnout. Protože v F-18 už přetížení je. Skutečně dochází k tomu jako ve filmu, kdy se pilotům při manévrech mačká obličej. Také se museli naučit, jak se v takových situacích pohybuje pilot. Museli strávit ve vzduchu desítky hodin. Příprava byla evidentně nanejvýš profesionální, díky čemuž je výsledek fantastický.
Jak vypadá výcvik skutečného pilota, aby mohl podstoupit bojovou operaci?
Základní výcvik se dělá na vrtulových letounech, pak se přechází na lehká proudová letadla a končí se na Gripenu. Jak je ale pilot dobrý v manévrovém vzdušném boji, záleží na spoustě faktorů. Zda je mentálně schopen zpracovat všechny důležité informace za letu, jak je schopný se orientovat v prostoru a jak má letadlo takzvaně v ruce.
Jsou lidé, kteří se s tím narodí. Někteří akrobatičtí piloti mají dar od boha. My dokážeme vést mladší piloty k tomu, aby obstáli ve vzdušném boji. A aby bojovali tak, jak by nejlépe měli umět. Rozdíly jsou v tom, jak je kdo agresivní, jaký má naturel a jaký dostal talent.
Jak se někdo může stát tak excelentním pilotem jako Maverick, když dáme stranou přirozený talent?
Protože vzdušných soubojů jako ve filmu v současnosti moc není, trendy ve výcviku směřují nejen na manévrový vzdušný boj, ale i jinam. Ke zpracování informací z radaru, schopnosti zavčasu se rozhodovat, mít přehled a komunikovat s parťáky o vedení operace. U nás trvá výcvik roky. Povinně obnáší vysokoškolské vzdělání. Základ je vystudovat technický obor, na kterém se přednáší zásady aerodynamiky či meteorologie. Následuje praktický výcvik na letounech, k němuž se přidává studium manuálů z NATO o vedení vzdušných operací.
Na Západě jsou některá letectva, která nevyžadují vysokoškolské vzdělání. Naopak chtějí mladíka, co má střední školu, dostat co nejrychleji do kokpitu, nasypat do něj stovky hodin a poslat ho do války dřív, než bude mít rodinu. Je to tam rychlejší, ale také to trvá roky, než získá bojeschopnost.
VIDEO: Herci v kokpitu nadzvukového letadla. Nic podobného tu ještě nebylo, říká producent
