„Co mám dělat s Macinkou a Okamurou?“ Jak se Babiš rozhodl nevzít prezidenta na summit

Toto rozhodování premiéra Andreje Babiše (ANO) bylo skutečně jedno z nejvíce obtížných. Vzít prezidenta Petra Pavla na summit NATO? Nebo ho nechat doma? Mít co nejlepší vztahy s prezidentem, nebo vyhovět parťákům Tomiu Okamurovi a Petru Macinkovi, kteří praktikují jednoznačně politiku proti Pavlovi? Nakonec zvolil druhou možnost, protože zmíněnou dvojici potřebuje víc.

„No tak mi řekněte: mám vzít prezidenta do Turecka, nebo nemám?“ zeptal se nedávno v úzkém okruhu svých blízkých spolupracovníků premiér Andrej Babiš. Z jeho výrazu ve tváři bylo zřejmé, že svou otázku myslí vážně a očekává od nich radu.

Když v tomto hloučku zazněl názor, ať ho vezme, Babiš hned odvětil: „Vám se to řekne. Ale co mám dělat s Macinkou a Okamurou?“ zeptal se v narážce na předsedu Motoristů sobě (a ministra zahraničí) Petra Macinku a šéfa hnutí SPD Tomia Okamuru.

Tato scénka, kterou má Aktuálně.cz potvrzenou od zdrojů přímo z okolí premiéra, dobře ukazuje dvě věci. Za prvé: bývají rozhodnutí, která Babiš nedělá rád a snaží se je odkládat do poslední chvíle. I proto o něm kolují historky, že poměrně často dá na toho, kdo má to štěstí, že s ním mluví těsně před jeho rozhodováním.

A za druhé: Babiš není zdaleka tak suverénní vládce, který by měl všechno dopředu promyšleno a dělal si, co chce, bez ohledu na názory svého okolí.

„To byste se divil, kolikrát se s ním až hádáme, kolikrát vedeme různé debaty a snažíme se mu oponovat,“ řekl Aktuálně.cz jeden ze zdrojů, který se pohybuje v Babišově okolí a nesouhlasí s tvrzením opozice, že premiérovi nikdo v ničem neoponuje. „Opravdu se stává, že na nás dá. Nebo někdy dokáže uznat, že se v něčem mýlil, a poučí se z toho,“ dodává tento zdroj, který si ovšem přál zůstat v anonymitě.

Přestože Babiš s vládou rozhodli o složení delegace na červencový summit NATO v Ankaře až v pondělí 21. června, mohli rozhodnout daleko dříve. Pověstné karty byly rozdány už dávno, a jestliže Babiš několikrát vysvětloval, proč musí rozhodnutí odsunovat, ve skutečnosti jen hledal záminky pro svou nechuť rozhodnout se.

„Musíme počkat na jednání ministrů obrany NATO,“ tvrdil například minulý týden. Jako by se právě tam mělo řešit, kdo z Česka pojede na summit NATO. Od začátku však bylo jen a jen na Babišovi, jestli Pavel pojede, nebo nepojede.

Šéf ANO má ve vládě většinu, a nebylo tedy pochyb, že to, co Babiš navrhne, to také většina vlády schválí. Jestliže by se tedy rozhodl jít proti přání Macinky a Okamury, jeho ministři by ho podpořili. A dvojice předsedů koaličních stran by se mu nakonec také podvolila.

Andrej Babiš má ale ze všeho nejraději, když může vládnout v klidu a bez konfliktů. Nechce toto ohrozit a zejména ne kvůli něčemu, co nepovažuje za důležité. A účast prezidenta na summitu NATO v Ankaře pro něj nepodstatná záležitost je. Ostatně několikrát to dal v minulých měsících najevo, když s opovržením mluvil o novinářích, kteří se touto záležitostí zabývali.

Celá věc je však ve skutečnosti velmi důležitá, protože ukazuje, jaké místo v české společnosti má prezident mít. Zejména jestliže je volený přímo občany a podle Ústavy je hlavou státu, vrchním velitelem ozbrojených sil a zastupuje stát navenek. Navzdory tomu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a přestože získal v druhém kole hlasy více než 3,3 milionu občanů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ z něj chtějí Macinka s Okamurou udělat nevýznamnou politickou figuru s co nejmenším vlivem. Oba dva se navíc snaží získávat voliče právě díky své kritice prezidenta.

Andrej Babiš je k prezidentovi vstřícnější například proto, že má mnohem více voličů než SPD a Motoristé a jsou mezi nimi i podporovatelé Pavla. K tomu se pokouší získat i nějaké voliče současných opozičních stran, což jsou mnohdy zároveň i voliči Petra Pavla. A jak už bylo řečeno dříve, Babiš chce především vládnout v klidu a bez zbytečných konfliktů, k čemuž se mu mír s prezidentem náramně hodí.

Teď ale bude muset nést Babiš následky svého pondělního rozhodnutí. Sice si upevnil podporu Macinky a Okamury, ale fakticky vykopal válečnou sekeru s prezidentem Pavlem a tou částí české společnosti, která hlavu státu podporuje. Jestliže si Babiš v minulosti občas jemně „rýpnul“ do Pavla, že je hlavou opozice, nyní v něm bude mít nepochybně ostřejšího kritika. Byť Petr Pavel se brání (a bude se bránit i nadále) označení „opoziční prezident“.