reklama
 
 

Těžký osud superdětí. Zachraňují nemohoucí rodiče

14. 12. 2013
Rozhovor o pomoci tzv. "superdětem", které ze dne na den musely vyspět
Doporučujeme

Praha - Těch dětí jsou tisíce, ale moc se o nich neví. Nikde nejsou vidět a nemají čas si hrát. Po vyučování se většinu času starají o nemohoucího rodiče, ať již postiženého či chronicky nemocného, pomáhají s chodem domácnosti, řeší finance i složenky. Psychologové jim říkají "superděti". Jsou to totiž "superhrdinové".

Jejich osudy bývají velmi smutné a pohnuté. Navíc se často nemají komu svěřit a připadají si na vše zoufale samy. Před dvěma lety proto vzniklo "Superdětské centrum".

Jeho posláním je tyto dětské hrdiny sdružovat, aby věděly, že v tom nejsou samy, aby si mohl popovídat s někým, kdo jim porozumí, neboť má podobný osud. Centrum jim pomůže i s "byrokratickou džunglí", v níž se odmalička musí pohybovat, k dispozici mají i služby psychologa či právníka.

A hlavně, centrum  jim nabízí široké spektrum volnočasových aktivit, aby si zase mohly hrát jako jejich vrstevníci.

"V rodině dochází k výměně rolí, z dětí se stává rodič. Musejí se vyrovnat s enormním tlakem na svoji osobu. Chce se po nich, aby se chovaly jako dospělí, aby zvládaly dospělácké záležitosti," popisuje vedoucí projektu Superděti Radka Vepřková.

Aktuálně.cz: Koho přesně označují psychologové jako superdítě?

Radka Vepřková: Za superděti psychologové označují děti, které se ve volném čase starají o svého chronicky nemocného či postiženého rodiče. Superděti proto, že mají nejspíš superhrdinské schopnosti. O rodiče se starají někdy třeba i 20 hodin týdně, a zvládají věci, o kterých často jejich vrstevníci ani nevědí, že existují.

Projekt Superděti

Centrum pro děti, které se ve svém volném času starají o svého chronicky nemocného či postiženého rodiče. Centrum poskytuje volnočasové aktivity, svépomocné skupiny, ale například i psychologické či právnické služby.

Web: http://www.superdeti.cz/

Facebook: http://www.facebook.com/superdeti

Mail: mamesikdehrat@gmail.com

Skype: superdite

Adresa: Štefánikova 43a, 150 00, Praha 5

Poskytují první pomoc, platí složenky

A.cz: Děti zdravých rodičů, které hudrají, když po nich rodič jednou za den něco chce, si asi těžko dovedou představit život svého vrstevníka s nemohoucím rodičem. Co všechno to obnáší, co musí dítě zvládnout?

Především se musejí vyrovnat s enormním tlakem na svoji osobu. Chce se po nich, aby se chovaly jako dospělí, aby zvládaly dospělácké záležitosti. V rodině totiž dochází k výměně rolí, z dětí se stává rodič.

Starají se o chod domácnosti, umí například poskytovat i první pomoc. Chodí ale taky třeba na poštu a umí kupříkladu zaplatit složenku. Stává se, že děti jsou často emoční náhradou za druhého, nemocného partnera.  Jsou tak často vtaženy do chodu domácnosti i co se týče finančních problémů, tedy problémů, kterých jsou ostatní děti ušetřeny. 

Druhý z rodičů s nimi řeší třeba i své problémy v práci, jednoduše proto, že se svým partnerem nemůže. V horším případě musí vše zvládat samo, máme případy, kdy dítě volá sanitku a přesně ví, co říkat, jak se v tomto případě chovat.

A.cz: Je pro dítě jednodušší, když se narodí do rodiny postižených rodičů, než když se narodí zdravým rodičům, kteří pak vážně onemocní či se zraní?

Myslím, že každý z obou případů má to své a nedá se to tak objektivně poměřit. Vždy je to o té které rodině, jak se k nastalé situaci postaví, a jak moc své dítě traumatem zatíží. Pokud bych však měla subjektivně zhodnotit, myslím, že v případě nenadálého poranění nebo vážného onemocnění rodiče mají tyto superděti těžší startovní pozici, a to jednoduše proto, že se musejí hůř vyrovnávat se šokem, které poranění či onemocnění často provází.

Jede na doraz, pak přijde kolaps

A.cz: Dítě, jemuž vážně onemocní či se vážně zraní rodič, musí v podstatě ze dne na den dospět, svět se mu převrátí vzhůru nohama. Maminka už není ta, která o něj pečuje, ale ta, o niž musí být pečováno. Co to udělá s psychikou dítěte?

Je to pro něj obrovský náraz. Vše, co doposud bylo jisté a samozřejmé, již není. Dítě dospěje, a nikdo se ho neptá, zda-li to tak chce. Dítě se uzavře, zakáže si své pocity projevovat, a jede na doraz. Jeho potřeby nejsou zcela saturovány a samozřejmě tak dřív nebo později tak přichází psychický kolaps.

Superděti často trpí depresemi a stavy úzkosti. K psychologovi přicházejí paradoxně až v dospělém věku, jednoduše proto, že na to dříve nebyl čas, či spíš, dříve si tu potřebu jít si s někým promluvit samy o sobě neuvědomovaly.

A.cz: Jaké další problémy řeší děti nemocných rodičů?

Často nemají kamarády, a to proto, že jim vrstevníci v jejich situaci nerozumí. Nemají se tak komu svěřit, přicházejí o chvíli být bezstarostným děckem. A jsou na sebe příliš nároční, ba až přísní. Často trpí pocitem viny za to, co se stalo.

A.cz: Oč jednodušší to mají děti, které mají sice zdravé rodiče, ale zato postiženého sourozence, kolem něhož se vše točí, a jaké jsou jejich problémy?

To je složité posoudit. Zase závisí na té které rodině. Děti mají samozřejmě rodiče, které jsou tu pro něj, a tak dostávájí asi o trochu více rodičovské lásky. Přesto se ale často cítí na druhé koleji.

Aby superděti věděly, že v tom nejsou samy

A.cz: V čem může váš projekt "Superděti" těmto malým dospělým pomoci?

Superdětské centrum nabízí těmto dětem pomocnou ruku v podobě psychologického, sociálního a právního poradenství. Nebyly bychom ale to správné centrum pro děti, kdybychom nenabízely  i možnost nejoblíbenější, mít si kde hrát nebo prostě jen relaxovat s ostatními dětmi, které mají podobný osud. 

A.cz: Organizujete tedy pro superděti zábavu a volnočasové aktivity. Jak to funguje v tomto světě naruby? Co když dítě nemá čas, protože se musí odpoledne starat o nemocného rodiče, zajistíte o něj péči?

Naše centrum funguje teprve krátce. Služby, které poskytujeme, jsou realizovány díky dobrovolníkům. I vybavení centra jsme získali od soukromých dárců. Tak jako v každé neziskovce, také my řešíme i finanční stránku chodu organizace. Pro zajištění péče o rodiče, tedy něco na způsob odlehčovací péče prozatím nemáme dostatek prostředků. V budoucnosti ale s poskytováním této služby počítáme.

Vyrostou z nich empatičtí lidé

A.cz:  Stydí se superděti za své postižené rodiče či sourozence? Lze nějak tento stud odbourat?

Ano, za svého rodiče se tyto děti mnohdy stydí, nechtějí svým vrstevníkům vysvětlovat, proč jejich rodič jinak vypadá, jinak se chová.  Před svými vrstevníky se k němu nehlásí, a snaží se těmto okamžikům raději vyhýbat.

A.cz: Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. Platí to i u superdětí? Mohou pro ně jejich těžké zkušenosti znamenat i nějakou výhodu do života?

Superděti jsou neskutečně empatickými osobami. Často se realizují v tzv. pomáhajících profesích, tedy mají potřebu pomáhat společnosti. Jsou taktéž neuvěřitelně samostatnými a zdatnými jedinci. Jednoduše proto, že si musely často pomoci samy. Umí výborně vařit. Umí to s financemi. Jsou to prostě superhrdinové.

Znám jedno bývalé superdítě, které dokázalo založit občanské sdružení na pomoc lidem po úrazu. Tahle dnes již dospělá dáma ho doslova vypiplala a dnes jde o respektovanou neziskovku.

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama