reklama
 
 

Kluci se těžce popálili, prožili desítky operací i sociální smrt. Teď pomáhají druhým

1. 7. 2019 19:52
Filip se opařil, Daniel málem uhořel, Dennyho zasáhl elektrický proud a přišel o půlku těla. Tihle kluci dokázali navzdory všemu přežít a snaží se varovat své vrstevníky, aby na sebe dávali pozor a neudělali podobnou chybu jako oni. Filipova maminka Ivana Nikitinská vede spolek Avalone, který takovým dětem pomáhá. A pomáhá i těm zdravým - aby tak děsivou bolest nikdy nezažily. "Až 95 procentům popálení lze předejít. Ročně se takto zraní 100 tisíc lidí, téměř polovina jsou děti. Je tu veliká naděje, že spoustě bolesti a trápení zabráníme a spoustu dětí ochráníme," říká Nikitinská ke kampani "Pálí! nás to taky". Problémem jsou však finance.

Když se Ivaně Nikitinské ze Sedlčan narodilo čtvrté dítě, měla sice práce až nad hlavu, ale rozhodla se založit spolek Avalone na pomoc opuštěným dětem, postiženým pacientům a lidem na sklonku života. "Věděla jsem, že mám v životě tolik štěstí a radosti, živé a zdravé děti a že mám síly toto alespoň trošinku posílat i dál," vysvětluje.

Dobrovolnickou činnost začala v nedalekém dětském domově. Jenže tam zároveň zjistila, že pomáhat jen dobrým srdcem leckdy nestačí. A tak začala dálkově studovat psychoterapii a rozšířila svou činnost i na paliativní oddělení a domovy pro seniory. To se psal rok 2014. A právě tehdy se z hodiny na hodinu dostala do zcela opačné situace - pomoci potřebovala ona sama.

"Můj tehdy pětiletý syn Filip utrpěl těžký úraz popálením. Byla jsem v Praze na kurzu, když jsem se dozvěděla, že Filip je transportován vrtulníkem na jednotku intenzivní péče popáleninové kliniky vinohradské nemocnice v Praze," vypráví. Ze šťastné a radostné ženy překypující pozitivní energií a touhou pomáhat se stal tápající jedinec.

"Prožila jsem zhroucení, boj, psychické vypětí, radost po každém probrání syna po narkóze, radost z hojení, posttraumatický stresový syndrom, následné trápení Filipa ve škole, psychické problémy, noční můry, ztrátu zaměstnání, sociální problémy," vypočítává.

Vše, co budovala, ať již v rodině, nebo ve spolku, se zhroutilo. Trvalo dva roky, než se z traumat a všech problémů spojených s úrazem dostala. "A pak, na pevných základech a plni sil, jsme začali pomáhat dalším dětem po popáleninovém úrazu a šířit prevenci," říká. Začala se psát nová kapitola spolku Avalone.

Mají za sebou děsivé příběhy. A šíří je dál jako prevenci

Nejdříve spolek výhradně sdružoval děti po popáleninovém úrazu a jejich rodiče. V poslední době se přidávají dobrovolníci, kteří chtějí pomáhat a šířit prevenci do Česka i na Slovensko. Kromě běžných lidí jde i o profesionální a dobrovolné hasiče, zdravotníky, psychoterapeuty či dětské psychology, kteří k tematice popálení mají hodně co říct, ale také o představitele škol, pomáhající šířit mezi žáky osvětu, a v neposlední řadě umělce, již se stávají tváří kampaně "Pálí! nás to taky".

Sdružení mimo jiné slouží rodičům popálených dětí k předávání a sdílení zkušeností. "Já sama jsem tu poznala děti s daleko těžším postižením a jejich rodiny. Dana, Dennyho, Terezku, Janinku… Jejich bolesti, ale zároveň jejich ohromnou sílu, moudrost, humor, chuť a touhu žít," vypráví Ivana a dodává: "Máme hodně co vyprávět. A také hodně zkušeností a sil k pomoci druhým."

Jejich kampaň stojí na videopříbězích, tiskových materiálech a přednáškách s osobními zkušenostmi dětí, jež zažily hrůzu, která se těžko popisuje, ale je dobré se o to snažit. A nijak si své vyprávění nepřikrášlovat, stejně jako obrazové materiály.

"Naši bojovníci postupně dostávají odvahu své příběhy zveřejnit. Tím, že se děti ve školách seznámí s osobním zážitkem, vidí konkrétní následky přímo na dítěti, se prevence stává účinnou. Pouhé věty, vyprávění a poučky by pouštěly jedním uchem dovnitř, druhým ven. Konkrétní příběh v nich zůstane," vysvětluje šéfka Avalone. "Malí posluchači pak vědí, že toto rozhodně nechtějí prožít. Začínají si vážit svého zdraví, ctít své zdravé tělo. A začínají ho chránit. Někteří se přidávají k nám a chtějí také pomáhat," dodává.

Práce na prevenci je o to důležitější, že 95 procentům úrazů popálením lze předejít. Ročně navíc v Česku utrpí vážnější popálení přes 100 tisíc lidí, z toho 45 tisíc dětí. "Je tu velká naděje, že spoustě bolesti a trápení zabráníme a spoustu dětí ochráníme. Našeho programu se osobně zúčastnilo již přes tři tisíce žáků. A to jsme teprve na začátku. Bez dotací, grantů, finanční podpory," říká Ivana Nikitinská.

Ta bolest je nesdělitelná

Každý, kdo si kdy popálil či opařil jediný prst, ví, jaká bolest to je. Nikdo si ale nedokáže představit, co zažívají jedinci, kteří mají poškozeno třeba 50 procent kůže. A co zažívají v této kůži děti, které rostou, ale jejich kůže to odmítá.

"Popálení způsobuje nepředstavitelnou bolest, kterou nelze k ničemu připodobnit. Nelze ji ani slovy popsat. Je brutálním způsobem poraněna velká plocha kůže, v níž jsou miliardy nervových zakončení," líčí šéfka Avalone. Vysvětluje, že když si někdo popálí prst, jsou to zhruba dva centimetry čtvereční. Když se dospělý spálí na celém těle, je třeba to vynásobit číslem 8500. Zhruba tak velká je plocha kůže na celém těle.

Svědectví dětí po popáleninovém úraze svědčí za vše:

"Přál jsem si omdlít, ale nešlo to."

"Když jsem hořel, běžel jsem. Zkoušel jsem si při tom zpívat, abych tu bolest přehlušil. Ale nešlo to ani trochu."

"Byla to taková bolest, že jsem po probrání se hned zase omdlel."

"Po probuzení jsem si přál jediné. Abych mohl vstát. A jít k nejbližšímu oknu. A vyskočit z něj."

Jizvy zbudou i na duši

Jenže to je teprve začátek. Dítě prodělá desítky rekonstrukčních výkonů, na kontě má leckdy i šedesát operací. Úraz ale nezanechá jen viditelné změny na těle v podobě chybějících částí či jizev, ale i ty skrytější na duši.

Dítěti se stále vrací osudný okamžik v podstatě ve dne i v noci, někdy i jako noční můry či děsy. Pak překoná nekonečný kolotoč lékařských zákroků, rehabilitací a psychoterapií a vrací se domů, do školy, na veřejnost. A nastává druhotná traumatizace - z necitlivého jednání lidí, z nepřijetí společností.

Vzkazy popálených dětí vrstevníkům

Vzkazy popálených dětí vrstevníkům

Filip: Dávejte si pozor. Protože na nás vidíte, že vám jedna sekunda může změnit celý život.

Denny: Jsem žijící příklad toho, co dělat fakt nemáte. Stačí málo a už se do konce života nemusíte postavit na vlastní nohy. Vždy promyslete a ne jednou, co chcete udělat a jaké má co následky. A vždy se pořádně rozhodujte.

Daniel: Nedělejte si z srandu z dětí, které mají jakékoliv postižení. Uvědomujte si, co děláte, abyste se nedostali také do takových situací jako my. Dávejte na sebe pozor.

"Musí se naučit přijímat posměch a urážky nejen spolužáků, ale i cizích dětí a bohužel i dospělých. V pubertě pak děti začnou tyto trvalé následky naplno vnímat jako zdroj svého nezměrného duševního utrpení, které je často nad jejich síly. Tyto děti jsou jednou ze skupin nejvíce ohrožených sebevražedným jednáním," upozorňuje Ivana Nikitinská.

Místo návratu do života dochází k ještě větší sociální izolaci a někdy i k takzvané sociální smrti. Tenhle člověk jako by pro společnost neexistoval. Až 45 procent dětí po úrazu popálením trápí deprese, posttraumatický stresový syndrom, úzkostné poruchy, fobie, poruchy kontaktu s realitou, posttraumatické flashbacky či poruchy chování.

A tady leží další velký úkol Avalone - pomocí individuální práce, terapií a aktivit se snaží takto postiženým teenagerům získat zpět svou sebeúctu a hrdost, naučit se mít rád sebe i své zjizvené tělo, naučit se kontaktu s ostatními lidmi či umět reagovat na urážky a posměch. Spolek rovněž usiluje o vytvoření širší komunity, se kterou dotyční prožívají krásné životní zážitky, legraci a radost. "Důležité je přijmout minulost, radovat se ze současnosti a těšit se na budoucnost," shrnuje jeho ředitelka. "A daří se nám to," míní.

Filip, Dan či Denny. Kluci, kteří to nevzdali

Mezi nejznámější tváře Avalone patří Filip Linhart, Daniel Kissel a Daniel Denny Křeček. Filip, syn zakladatelky a šéfky sdružení, se v pěti letech opařil na třiceti procentech těla. "Léčím se a hojím už šestým rokem, jde to moc dobře," říká.

Daniel ohořel na 93 procentech těla a nedávali mu téměř žádnou naději na přežití. "Hořel jsem jako pochodeň, přežil jsem. Prý jsem ohořelá mumie, seškvařený škvarek. Ale já jsem Dan. A žiju," vypráví.

Denny si krátil čekání na vlak tím, že s kamarádem vylezli na vagon a chtěli se vyfotit. Když se na vagonu postavili, projel jimi proud, Denny navíc spadl na koleje. Ochrnul, pak mu postupně odumřela levá noha, pak pravá, ale ani její amputace smrtelnou infekci nezastavila. Šířila se až do pánve a bylo jediné řešení, jak (možná) přežít - odstranit vše od břicha dolů.

"Měl jsem na výběr. Buď pojedu domů a infekce mě doběhne a zemřu, nebo operaci. Šance na přežití 50 : 50. Vybral jsem si život. Před operací jsem se musel rozloučit s rodinou. Rozloučil jsem se. S bráškou, tátou, mámou," vypráví Denny. "Přežil jsem. Takže má první myšlenka po operaci byla spokojenost, že žiju."

Avalone se dostalo až do finále Ceny Via Bona, vyzdvihující filantropii, dobročinnost a dobrovolnictví. Po vyhlašování Filip s Danielem v pražském kině Bio Oko řádili jako dva bezstarostní kluci - smáli se, pobíhali po schodech. Na dotaz, jak to všechno mohli zvládnout, Filip říká, že to bylo díky doktorům, kteří ho povzbuzovali, díky mámě a "díky kamarádům, že mě berou normálně a ne že jsem popálený". "Zvládl jsem to díky sobě. Tedy spíš zkoušel jsem to zvládat. A taky díky Ivaně z Avalone," odpovídá Daniel. "Klíčem k vítězství je chuť žít," doplňuje Denny.

"Každý z nich je takový Malý princ jako v Exupéryho knížce. Vidí krásu života tam, kde ji jiní nevidí. Vidí ji srdcem. Nepotřebují k tomu oči. A mohou nás tomu učit," uzavírá Ivana Nikitinská.

Video: Děti lezou na vagony z nudy, popáleniny elektrickým proudem jsou nejhorší zranění, říká expert

Popálenina je nemoc celého organismu, pacienti, kteří to nezvládnou psychicky, často i umírají, projekt Vagonaři.cz má děti na rizika upozornit. | Video: Daniela Drtinová |  20:43

autor: Zuzana Hronová | 1. 7. 2019 19:52

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama