Ten rozdíl nemohl být větší. Jak se Babiš a Pavel ukázali lidem před nástupem do letadel

Byla to výjimečná chvíle. V rozmezí několika desítek minut na tiskových konferencích premiér Andrej Babiš a následně prezident Petr Pavel mluvili na stejné téma – důležitý summit NATO v Turecku, peníze na obranu Česka a NATO a zároveň i na téma spolupráce obou politiků. Aktuálně.cz přináší bližší, analytičtější pohled na tato vystoupení vrcholných českých politiků.

Týdny a měsíce očekávaná akce je tady. Začal summit NATO v Turecku, který přitahoval ohromnou pozornost českých médií i veřejnosti ne kvůli svému tématu, ale z jiného důvodu: Kvůli účasti na summitu totiž nastaly zatím nejostřejší rozpory mezi premiérem Andrejem Babišem a prezidentem Petrem Pavlem.

O to zajímavější bylo sledovat úterní ranní tiskové konference, na kterých měli oba politici právo „posledního slova“ směrem k veřejnosti, než nasedli do letadel. Oba mluvili odděleně, oba letěli jinými letadly a oba i odlišně vystupovali na tiskových konferencích.

Rozdíl byl patrný na první pohled už v tom, že prezident Pavel mluvil na tiskové konferenci sám, zatímco premiér Babiš měl po pravici ministra obrany Jaromíra Zůnu a po levici ministra zahraničí Petra Macinku. Jeho účast výrazně ovlivnila výstupy i dojem z tiskových konferencí, protože Macinka ostře proti prezidentovi zaútočil – což okamžitě začala hojně citovat média a lidé probírat na sítích.

„Myslím, že prezidentskou kancelář daleko více než obsah toho summitu zajímá zajištění nějakých pozvánek na večeře a na akce,“ prohlásil ministr Macinka, když novináři položili Babišovi dotaz ohledně účasti prezidenta na summitu. Babiš uvolnil prostor Macinkovi, který toto využil právě pro „rýpnutí“ vůči Pavlovi. „Panu prezidentovi držíme palce, ať si to užije, ať se tam setká se svými přáteli a přiveze si spoustu fotografií domů,“ řekl také Macinka k hlavě státu, což Babiš nechal bez komentáře.

I on si ale nakonec neodpustil „šťouchanec“ do Pavla, když se snažil dávat okázale najevo, že ho Pavel vůbec nezajímá, že s ním není nijak v kontaktu, a ani se na žádný kontakt nechystá. Přitom podotkl, že prý lidé na sociálních sítích jasně dávají najevo, co si o prezidentovi myslí. Svá slova dál neupřesnil, ale patrně myslel nějakou debatu na sociálních sítích právě o účasti prezidenta v Turecku.

Jak je u Babiše při tiskových konferencích zvykem, působil neklidně, což sám často vysvětluje tím, že není typ na veřejná vystoupení. Z jeho vyjádření tak nejvíce stálo za pozornost oznámení, že vláda chce příští rok navýšit rozpočet ministerstva obrany o 36 miliard korun, takže Česko by vůbec poprvé splnilo závazek vůči NATO. Následně si pochvaloval, jak se daří nábor vojáků.

Protože některé otázky mířily i na to, zda se Česko bude nějak podílet na pomoci Ukrajině, Babiš ujišťoval, že nic takového vláda v plánu nemá. „My nebudeme platit z českého rozpočtu peníze na Ukrajinu, protože ty peníze potřebujeme na plnění těch dvou procent. Takže logicky tyhle peníze zaplatí ty velké země,“ řekl Babiš, který se zmínil o známé muniční iniciativě, s kterou Česko v minulosti přišlo a podporovalo ji také finančně. „Nebudeme na ni dávat peníze z českého rozpočtu, protože jsme zdědili po minulé vládě rozpočet, kde je díra 90 miliard na tento rok,“ prohlásil premiér.

Jiný názor na obranu, armádu, Ukrajinu i vzájemné vztahy

Vystoupení prezidenta se od toho premiérského značně lišilo v několika věcech. Pavel působil více „v pohodě“, jeho tisková konference byla uvolněnější, čemuž napomohlo i to, že s mírným úsměvem ve tváři začal poznámkou na adresu velké účasti novinářů. „Mile mě překvapuje hojná účast a byl bych rád, aby všem summitům NATO byla věnována taková pozornost. Ani ne tak kvůli tomu, co se děje kolem nich, spíš kvůli tomu obsahu,“ řekl ve zjevné narážce na to, jak se premiér a prezident „přetahovali“ o Pavlovu účast, kterou zajistil až Ústavní soud.

Pavel se ale svým způsobem k tomuto sporu ještě nepřímo vrátil, když se zmínil o tom, že se účastnil už osmi summitů NATO, z nichž na čtyřech byl jako prezident. Z toho bylo zřejmé, že chtěl opětovně naznačit, že jeho účast na summitu je logická a oprávněná a snaha vlády mu v tom zamezit z jeho pohledu nepochopitelná.

Ze všech jeho dalších slov potom bylo patrné, že je v tomto směru mnohem zkušenější než Babiš, který byl naposledy na summitu NATO v roce 2018. Na rozdíl od Babiše tak Pavel na tiskové konferenci podrobně vysvětloval, v čem je summit NATO důležitý, a také, jak je zásadní, aby se země NATO naplno věnovaly právě své obraně.

Při větách o obraně bylo naprosto zřejmé, že se s Babišem liší v pohledu na českou armádu, nebo se přinejmenším liší v tom, co považují za priority. Zatímco si Babiš na tiskové konferenci pochvaloval armádu v tom, jak nabírá stále více lidí, Pavel byl kritický. „Armáda má opravdu velké mezery v bojeschopnosti. Pokud bychom měli naplnit svůj díl odpovědnosti kolektivní obrany, tak bychom s tím měli velký problém,“ sdělil na své tiskovce Pavel a několikrát zdůrazňoval, že v Česku musí proběhnout debata na toto téma.

Stejně tak bylo zřejmé, jak se liší prezident a premiér v postoji k Ukrajině a české pomoci této zemi. Na rozdíl od Babišovy pasivity ohledně Ukrajiny Pavel několikrát zdůrazňoval, že Česko musí být aktivní a mělo by Ukrajině konkrétně pomáhat. Argumentoval mimo jiné tím, že z této pomoci by Česko mohlo v budoucnosti velmi těžit, když prohlásil, že při plánované rekonstrukci Ukrajiny budou mít výhodu země, které jí nyní pomáhají. Rozdíl mezi dvěma nejvýše postavenými českými politiky nemohl být v této chvíli výraznější.

Tato rozdílnost byla patrná také v tom, co je možná nejdůležitější – a to v jejich spolupráci. Na Babišův styl, kdy dává stále častěji najevo, jak prezidenta ignoruje, reagoval Pavel naopak slovy o tom, že by chtěl s Babišem spolupracovat a že považuje tuto spolupráci za velmi důležitou. V tomto ohledu si dával prezident pozor, aby vládu nijak napřímo nekritizoval, byť z jeho vystoupení bylo jasné, že se prostě v řadě věcí liší. Na tiskovce si Pavel lehce do vlády „rýpl“, když tvrdil, že vláda už letos mohla splnit požadavek NATO na dvě procenta z rozpočtu, kdyby nezkrátila rozpočet ministerstva obrany.

Co nakonec měly obě tiskové konference společné a co zaslouží ocenění, je vztah k přítomným novinářům, a tedy k veřejnosti. Jak premiér Babiš, tak prezident Pavel dali novinářům možnost položit řadu otázek. U prezidenta bylo dokonce možné se ptát až do chvíle, kdy už nikdo žádný dotaz neměl. Nebývá to u českých politiků zas tak často zvykem, a už vůbec se takto nechová řada politiků z jiných zemí. Česko v tomto naštěstí stále patří k těm, kde se politici většinou dotazům nevyhýbají.