Vedete své dvě dcery k tomu, aby byly manuálně zručné?
Abych je mohl vést k manuální zručnosti, musel bych být manuálně zručný já sám. U nás je manuálně zručná spíš manželka, ale dcery jsou zaplaťpánbůh šikovné po ní.
Ptám se, protože se připravuje nový předmět technika, který vrátí do škol povinné manuální práce. Proto mě zajímá, jak důležité je podle vás mít technické vzdělání…
Význam techniky nespočívá jen v manuální zručnosti, ale i v dovednostech, které jsou důležité pro 21. století. Nejedná se o návrat k dílnám a pozemkům, ale o pojetí moderní techniky, která propojuje poznatky a počítá se zapojením nových technologií, třeba 3D tiskáren. Zastánci techniky si přejí, aby se zavedla co nejrychleji a povinně. Je to důležitý směr, který určitě musí dostat prostor v rámci revize rámcově vzdělávacích programů.
O tom, jak bude technika zavedena do škol, chci ale ještě vést diskusi. Nechci, aby to bylo příkazem, myslím, že toho si české školy v minulých letech užily hodně. Jsem velmi rád, že na ni místopředseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace Karel Havlíček i premiér Andrej Babiš dali důraz (tím, že technické vzdělávání začlenili do digitální strategie, pozn. red.). Ale je nesmírně důležité, aby školy mohly plynule techniku do výuky zavést dle svých možností a dle toho, jakou dostanou podporu od státu, co se týče třeba právě zavedení 3D tiskáren.
Z toho, co mi říkáte, mi nepřipadá, že souhlasíte s povinným zavedením hodiny týdně na druhém stupni základních škol, jak je nyní plánováno…
Nejsem pro povinnost v nejkratším možném termínu. Chci rozhodně vést debatu s učiteli a řediteli o tom, jakým nejlepším způsobem integrovat technické dovednosti, ale i manuální zručnost do výuky tak, aby to učitelé akceptovali a zároveň to bylo zajímavé pro žáky.
Máte vy sám nějakou představu o tom, kolik prostoru by mělo technické vzdělání dostat v rozvrzích?
Vlastní představa ministra v tomto případě nehraje roli. Chci si nechat poradit ve všem, co se týká struktury rámcově vzdělávacích programů a toho, co chceme, aby bylo na školách v budoucnosti vyučováno. Není zde místo pro to, abych já říkal, že máme mít techniku jednu nebo dvě hodiny týdně. Témat, která musí být součástí vzdělávání budoucnosti, je tolik, že je férové o nich vést veřejnou diskusi.
Vy jste před pár dny poslal do připomínkového meziresortního řízení návrh novely školského zákona, podle kterého by se státní maturity z jazyků měly od roku 2021 omezit na didaktické testy. Slohové práce už by tím pádem nebyly hodnoceny centrálně, známkovali by je opět učitelé na školách. Vyslyšel jste tedy češtináře a studenty, kteří často státní hodnocení kritizovali?
Byť nejsem šťastný z toho, že každou chvilku děláme změny ve státní maturitě, protože jsem zastáncem stability v systému, myslím si, že toto je krok správným směrem. Třeba v případě slohových prací celý proces státní maturity prodlužoval období nejistoty. Navíc nejenom já, ale ani studenti nebo odborná veřejnost nejsou přesvědčeni o tom, že je přínosné centrálně hodnotit slohy. Nemyslím si, že bychom tím dosáhli nějakého objektivnějšího hodnocení. Myslím, že tato chvíle je vhodná k tomu, vrátit hodnocení slohů zpátky do škol. Neznamená to, že se snižuje laťka u maturit, znamená to, že ta část, která podle mého názoru na školu bytostně patří, se na ni také vrací. Stát bude dál kontrolovat kvalitu maturit na úrovni didaktických testů.
Proč jste se rozhodl posunout státní maturitu z matematiky o rok, aby ji všechny školy měly poprvé ve školním roce 2021/2022?
Postupný náběh u povinné maturity z matematiky vyvolával určitou nerovnováhu. Je správné termín sjednotit kvůli rovnému přístupu ke všem, koho čeká maturita.
Už se ví, jakou podobu bude maturita z matematiky mít? Hovořil jste o tom, že by mohla mít dvě úrovně obtížnosti…
Byl bych rád, kdybychom nejen v matematice, ale i ostatních předmětech směřovali k adaptivním testům, aby byla definovaná jejich spodní úroveň. Kdyby někdo dosáhl vysoké bodové hodnoty, mohla by státní maturita sloužit jako přímá vstupenka na vysokou školu. Ale k tomu je dlouhá cesta. Podle mě je teď ten správný čas začít se bavit o obsahu maturity z matematiky.
Měli bychom víc času věnovat aplikované matematice, více učit používání matematiky v reálných situacích. Tak aby nebyla abstraktní a byla konkrétní. Neříkám, že se to už na některých školách neděje, ale chtěl bych, aby se to dělo ve větší míře.
Nebojíte se, že povinná maturita z matematiky zvýší už tak dost vysoké procento neúspěšných maturantů? Už teď je, co se týče státních testů, matematika nejméně úspěšným předmětem, loni z ní podle údajů Cermatu propadlo 22,3 procenta studentů, což je o 0,6 procenta více než předloni.
Musíme lépe definovat zkušební obsah, aby se studenti s matematikou mohli lépe ztotožnit. Ten strašák studijní neúspěšnosti u maturit tady samozřejmě je, přesto si myslím, že matematika je důležitá, a pokud bude dobře nastavená, tak může studenty i bavit a mohou se na maturitu lépe připravovat.
Připravil jste také vyhlášku, která má omezit počet asistentů pedagoga ve třídách, čímž by mělo dojít ke snížení nákladů na inkluzi. Kolik tedy letos bude stát?
Společné vzdělávání funguje tam, kde je asistent propojen velmi dobře s učitelem. Proto bychom chtěli, aby tam, kde je to možné, docházelo v maximální možné míře ke sdílení asistenta pedagoga ve třídě. Co se týká konkrétních úspor, tak ty samozřejmě mohou nastat, až vyhláška vstoupí v účinnost, což by mělo být ideálně někdy v tomto roce.
Dokumentarista Tomáš Škrdlant zjišťoval mezi žáky, učiteli i řediteli, jak vypadá inkluze v praxi:
Inkluze se týká více než 70 tisíc dětí a studentů. Nejsou to děti, které byly doteď ve speciálních školách a které někdo přesunul do běžných škol. Prostředky určené na inkluzi jdou do dětí, které už ve školách byly a jenom se jim teď dostává větší podpory. Pojďme se bavit o tom, jestli podpora nemůže být lépe zacílená, jestli nemůžeme učitelům víc pomoct v tom, aby to zvládali, ale debata o škrtání peněz na inkluzi je lichá, protože to nejde.
Kolik tedy inkluze celkově bude stát letos?
Ptáte se na začátku března a já ta čísla zatím nemám. Očekávané prostředky ale budou stačit. Neočekávám žádný extenzivní nárůst nákladů na inkluzi, kterým je občas strašeno. Musíme stále hledat správnou rovnováhu mezi speciálním školstvím a společným vzděláváním v běžném proudu, které je a může být úspěšné.
Plánujete nějaké další změny týkající se inkluze?
To, co nejde a nepůjde řešit vyhláškou, je to, že musíme najít nějaký způsob lepší práce s dětmi, které mají poruchy chování a mohou mít negativní dopad na ostatní děti v kolektivu, a tam, kde to nefunguje tak, jak by mělo.
Koncem února proběhla konference o revizích rámcově vzdělávacích programů, podle kterých školy učí. Jejím uspořádáním jste reagoval na kritiku veřejnosti, která upozorňovala na to, že revize probíhají za zavřenými dveřmi. Bude odteď průběh revizí transparentnější a jak toho hodláte docílit?
Proces revizí byl kritizován, byť si nemyslím, že vždycky oprávněně. Je nutné si uvědomit, že změny v rámcově vzdělávacích programech neděláme na období jednoho nebo dvou let, ale vytyčujeme rámec pro vzdělávání pro budoucí desetiletí. Proto je potřeba najít celospolečenskou shodu, jak má vypadat budoucí absolvent, a proto jsem diskusi konferencí otevřel.
Tato debata by neměla probíhat izolovaně. Mnohokrát jsme v minulosti udělali překotné změny, hlavně aby byly hotové, a dopadlo to s nevalným výsledkem, i když to na první pohled vypadalo jako revoluční řešení. Já chci k revizím přistupovat uvážlivě. Máme tu 150 tisíc učitelů, kteří by měli být ztotožněni s tím, co se ve vzdělávacím systému děje.
Jenže jak chcete zajistit celospolečenskou shodu a vyslyšet přání všech 150 tisíc učitelů?
Není to o tom, co si přejí učitelé, neznamená to, že se ministerstvo školství nebo politická reprezentace má zbavit odpovědnosti za to, určit směr vzdělávání. Je nutné si uvědomit, že si můžete nahoře usmyslet cokoliv, ale převodníkem, který má reálný vliv na to, jak výuka vypadá a jestli děti baví, je učitel, takže jsou to učitelé, kteří musí vnímat směr, kterým se vydáme, jako správný.
Na konferenci o revizích často zaznívalo, že bychom se měli inspirovat finským vzdělávacím systémem. Co konkrétně bychom měli od Finů převzít?
Ve finském systému pro mě není nejklíčovější to, jestli mají delší hodinu, domácí úkoly nebo inspekci. Jako klíčové vnímám povolání a poslání učitele. Pedagogické fakulty ve Finsku čelí obrovskému přetlaku, jsou to výběrové školy a hlavně jsou to fakulty první volby. Není to jako u nás, že napřed chcete být právníkem, pak ekonomem a nakonec si zvolíte pedagogickou fakultu.
Pevně doufám, že se i díky masivním intervencím do vzdělávací soustavy povolání učitele stává atraktivnějším, a byl bych rád, kdyby se učitelské profesi vrátila prestiž. Jen to může zaručit, že studenti na pedagogické fakulty budou chtít. Klíč je v lidech, kteří ve školách pracují. U nás jsme hrozně dlouho hřešili na to, že český učitel skousne téměř vše, a vzdělávací soustavě jsme se příliš nevěnovali. Dluh je obrovský a přidávání, nejenom na platech, ale i na jiných nákladech ve vzdělávací soustavě, musí pokračovat, pokud chceme být v budoucnu úspěšnou zemí.
Říkáte, že chcete, aby učitelské obory byly první volbou, aby se práce učitelů stala prestižní profesí. Nedevalvuje tuto myšlenku váš nápad přivést do škol odborníky z praxe, kteří nemají pedagogické vzdělání?
Pokud se bavíme o povolání učitele, často se používá slovíčko poslání. Já nechci být ten, kdo řekne, že mimo současnou vzdělávací soustavu se nenachází nikdo, kdo by neměl talent být učitelem. Důležité je podívat se na současný stav - je nedostatek pedagogů, my aktuálně zjišťujeme, kolik jich chybí, kde a jaké aprobace. Na konci března bychom mohli mít výsledky.
Zakrývat si oči před tím, že dnes ředitelé často musí vzít na výjimku téměř kohokoliv, a nechávat jako jedinou možnost pedagogické fakulty, odkud dostávat do škol kvalitní učitele, by bylo pokrytecké. Mám za to, že v tuto chvíli je namístě dát možnost řediteli, aby přijal vysokoškoláka, který má tři roky na to, aby si dodělal doplňující pedagogické studium. Tím by získal didaktický a psychologický základ. Kromě toho chceme, aby k sobě začínající učitel získal uvádějícího učitele, který mu začátek usnadní.
Poté, co u vás hejtmani neuspěli s návrhem na zpřísnění přijímaček, takzvaným cut-off score, přišli teď s návrhem na plošné testování na základních školách. Podle výsledků plošných testů by měli ředitelé středních škol přijímat žáky na školy. Jaký na to máte názor?
Myslím, že celá debata o cut-off score nebyla primárně o střetu ministra s hejtmany, byť to tak vypadalo. My jsme nechali udělat analýzu toho, jaké by cut-off score mělo dopady, kdyby bylo zavedeno, a třeba v případě víceletých gymnázií se ukázalo, že žádné. To, co si kraje od cut-off score slibovaly, tedy snížení zájmu o víceletá gymnázia a související naplnění učňovských oborů, by tak nefungovalo. Proto toto opatření není správným lékem na neduhy českého středního školství.
A plošné testování ano?
Se zástupci krajů jsem se shodl na tom, že musíme umět správně odhadnout potenciál každého žáka. Řešili jsme společně kariérní poradenství na školách, abychom uměli žáka správně nasměrovat dostatečně dopředu na správnou vzdělávací dráhu. Je potřeba mít v celém průběhu druhého stupně povědomí o činnosti žáka, abychom mohli odhadnout jeho potenciál nebo studijní předpoklady.
Po celou dobu studia by si tak žák budoval profil, který by ale nebyl vyhotoven na základě výsledku jednoho testu nebo na tom, jestli rodiče mají na to, připravit dítě na přijímačky v kurzech. Získali bychom celostní pohled na toho žáka. Takže z mého pohledu to není o plošném testování v 5. a 9. třídě, i když může hrát svoji roli, ale o komplexním přístupu k potenciálu daného žáka. A na tom jsme se se zástupci krajů shodli.
Pokud přes to, co říkáte, budou hejtmani stejně urputní, jako byli v případě cut-off score, tak u vás podle toho, co říkáte, spíš narazí…
To neříkám. Je ale potřeba si uvědomit, že plošné testování v 5. a 9. třídě s sebou nese i určité finanční náklady, stejně jako u přijímaček nebo státních maturit. Budeme se bavit o tom, zda by mohlo být částí komplexního hodnocení potenciálu žáka. Takže to není tak, že bych plošné testování v 5. a 9. třídě úplně odmítal.
Ministerstvo v posledních letech čelí kritice, že omezuje soukromé školy. Kolik jste jich povolili v letošním roce?
Zaznamenal jsem, že je resortu často vytýkáno, že nepovoluje soukromé školy. Víc než polovina soukromých škol, které si podaly žádost, ale povolení získala. Takže argument, že by ministerstvo školství nepovolovalo soukromé školy, je lichý. Na druhou stranu je legitimní, že ministerstvo posuzuje u rejstříkového řízení kapacity škol v dané lokalitě.
Je podle vás správné, že ministerstvo školství povoluje soukromé školy na základě toho, jestli je v regionu místo na veřejné škole?
Na rejstříkové řízení je vázáno financování soukromých škol. V některých zemích nevzniká zápisem soukromé školy do rejstříku nárok na financování. Jsem otevřen tomu, se bavit o nějakém jiném uspořádání v rámci rejstříkového řízení, a čeká mě debata se zástupci soukromých škol o tom, jak je lépe posuzovat. Ale kapacita v regionu je jedním z hledisek, která, pokud nakládáme s veřejnými prostředky, by zohledňována být měla.
Když jsem se vás loni ptala na to, jakou máte vizi, jak by mělo vypadat české školství a kam by mělo směřovat, byl jste v demisi a říkal jste, že to řeknete až ve chvíli, kdy budete ve vládě s důvěrou. Tak už to víte?
Byl bych rád, abychom dokázali najít celospolečenskou shodu na zadání toho, co má být výsledkem snahy vzdělávací soustavy, jak má vypadat absolvent budoucnosti. Tomu bychom měli přizpůsobit všechny kroky v tom, co můžeme ovlivnit - což je tvorba rámcově vzdělávacích programů, zajištění podmínek, jako je dostatek peněz, pravidla pro spravedlivé odměňování.
Asi se nedostaneme ke shodě jako ve Finsku, kde si nikdo nedovolí zpochybnit směr vzdělávací soustavy, přestože se vymění vedení resortu nebo politická reprezentace, ale mělo by to být ambicí - najít to, co nebude dále zpochybňováno, a tímto směrem posouvat českou vzdělávací soustavu.