Summit NATO byl záminka. Babiš se už ani netají tím, že mu jde o víc

Předseda hnutí ANO a premiér Andrej Babiš svou interpretací summitu NATO v Ankaře dost možná zahájil prezidentskou kampaň, shodují se pozorovatelé oslovení redakcí Aktuálně.cz. Přesto někteří z nich pochybují, zda se Babiš do souboje o Hrad nakonec pustí sám. Stále je totiž možné, že zkusí najít někoho jiného.

Spor prezidenta Petra Pavla a premiéra Andreje Babiše o účast na summitu NATO v Ankaře byl jen záminka. Akce je totiž za námi a Andrej Babiš konflikt s prezidentem ještě víc hrotí. Celou věc lze podle všeho interpretovat tak, že si zkouší připravit půdu pro vlastní kandidaturu na Hrad. Což ovšem neznamená, že už je rozhodnutý kandidovat.

Na druhou stranu platí toto: z minulosti víme, že Andrej Babiš o post prezidenta stojí. A v danou chvíli to skutečně ze všeho nejvíc působí tak, že chce mít možnost se o to ještě jednou pokusit. A nic na této hypotéze nemění to, že svou kandidaturu zatím veřejně nepotvrdil. Předběžný závěr by tedy mohl znít tak, že si stupňujícím konfliktem s Pavlem testuje terén.

Kromě toho, že Babiš setrvale Petra Pavla označuje za lídra opozice, nyní odmítl jeho návrh na obnovení schůzek nejvyšších ústavních činitelů k zahraniční politice státu. Předseda hnutí ANO, který je už několik let nezpochybnitelným hegemonem české politiky, to odůvodnil tím, že se s Pavlem neshodnou na prioritách a že nechce být součástí jeho kampaně.

K tomu je potřeba připočíst ještě jednu věc: ANO si ve své pozici nemůže dovolit prezidentské volby, které budou už za rok a půl, ignorovat. Avšak Babiš evidentně nemá relevantního kandidáta. A byť by nejspíš s Petrem Pavlem i podruhé prohrál, pokud nemá prezidentské volby reálně „odpískat“, dost možná mu nezbude nic jiného, než aby do toho šel on sám.

Vyhrocená rétorika

Podobně to vidí politologové oslovení redakcí Aktuálně.cz. „Vyhrocení rétoriky ze strany Andreje Babiše lze asi chápat jako přípravu na další volby, zejména ty prezidentské. Andreji Babišovi by se hodilo, kdyby prezidentem byl někdo, kdo mu je blízký, takže se může skutečně jednat o nějakou snahu prezidenta oslabit,“ míní Jakub Lysek.

Zdůrazňuje ale, že by v danou chvíli nepodceňoval ani osobní rovinu. Prezident Petr Pavel totiž nejen podle něj na summitu NATO v Ankaře zjevně zastínil premiéra. „Minimálně co se týče mezinárodního ohlasu. ANO a Andrej Babiš jsou schopní odkomunikovat opak pro své skalní voliče, ale celkový obraz tím asi nezmění,“ uvažuje politolog.

Podle jeho slov je také možné, že si Babiš toto vše bere osobně. A to i s ohledem na to, že se mu nepodařilo hrát na summitu nějakou výraznější roli. „Jiné země a představitelé naši vládu nebrali příliš vážně. Zda se ale tato vyhrocená rétorika nějak volebně projeví, je zatím otázkou,“ dodává politolog.

Připomíná totiž, že je stávající hlava státu vnímána širokou veřejností jako nadstranický prezident. „A bylo to tak i u prezidenta Zemana, který měl dokonce vlastní opoziční stranu. Je možné, že se útoky na prezidenta mohou ve výsledku otočit proti Andreji Babišovi. Češi mají navíc tendenci moc vyvažovat a načasování voleb tomu dost pomáhá.“

S ohledem na dlouhodobé výstupy sociologických šetření pak připomíná, že Babiš nemá šanci volby proti Pavlovi vyhrát. „Nicméně tipuji, že úvaha v ANO je taková, že budou útočit na prezidenta a třeba to pomůže v prezidentských volbách někomu dalšímu, kdo se bude prezentovat jako nekonfliktní občanský kandidát, ale bude skrytě spojen s hnutím ANO.“

Lysek ale upozorňuje, že šance pro jiné kandidáty jsou velice malé. „A třeba to zatím opravdu není promyšlená strategie, nýbrž jen nějaká osobní zhrzenost,“ uvažuje politolog. Jeho kolega Ladislav Cabada pak připomíná jednu zcela zásadní okolnost. „Řada našich aktivit je založena na soutěži – Je to jedna z významných charakteristik moderní společnosti.“

V tomto ohledu je podle jeho slov nutné zdůraznit, že i když se v různých situacích – politiku nevyjímaje – často odvoláváme na potřebu dohody a konsenzu, přirozeně se jako aktéři konfliktů či sporů mírnější povahy snažíme prosadit vlastní názor – tedy zvítězit.

„Je-li pak politika soutěží programů, je také soutěží mnohdy velmi egocentrických aktérů. Jejich egocentrismus zpravidla brzdí dvě klíčové instituce – vlastní politická strana, v níž musí lídr usmiřovat různé frakce a obecně kontinuálně nacházet konsenzus pro své udržení v pozici lídra; a za druhé alianční vztahy, tedy hledání shody v koalici v případě vládních stran,“ vysvětluje Cabada.

A dodává to hlavní: „Obě tyto podmínky jsou u specifické skupiny politických podnikatelů, respektive zakladatelů a lídrů tzv. stran-firem, omezeny téměř k nule. Babiš ve svém hnutí, které nemá velký počet oficiálních členů a často se personálně překrývá s komplexem Babišových firem, nikdy žádný konsenzus hledat nemusel – ani na programu, který je velmi vágní, ani na konkrétních prioritách, které si určuje sám.“

Takto nastavený politik – jak zdůrazňuje Cabada – vychází z chybné premisy, že stát lze řídit jako firmu. Chybná je podle něj proto, že stát nelze řídit jen s ohledem na zisk, ba právě naopak, ale i proto, že Babiš sám dobře ví, že moderní firmy nejsou řízeny jedincem, ale kolektivními tělesy typu správních či dozorčích rad, logicky těžce snáší odpor, nebo dokonce situaci, která vypadá jako jeho porážka.

„Těžce ji snášel v opozici, ale zcela ji odmítá snášet v okamžiku, kdy je předsedou vlády a myslí si, že mu nikdo a nic nemá bránit v rozhodování. Babiš nechápe princip dělby moci a vzájemné kontroly různých typů moci, typický pro demokracii, pohrdá institucemi a prosazuje model personální vlády jedince,“ zdůrazňuje politolog.

Nesmiřitelný konflikt

„Jeho konflikt s Pavlem proto může být rámován právě pocitem, že vítěze voleb a oprávněného neomezeného vládce chce někdo limitovat v jeho konání. Současně zde může být více motivů – Babiš dlouhodobě staví svou politiku na afektivní polarizaci, tedy nesmiřitelném konfliktu my a oni, tedy podle něj dobrého Já a těch zlých. Těmi byli a někdy v jeho rétorice stále jsou tradiční strany, média, justice, ‚Brusel‘, atd.,“ říká.

Cabada nakonec nepochybuje, že k těmto „zlým druhým“ nyní u Babiše přibyl i prezident. „Když odmyslíme personálie – tedy skutečnost, že se jedná o politika, který Babiše v přímém střetu o prezidentskou pozici porazil – neměli bychom přehlédnout, že prezident Pavel skutečně působí jako aktér propojený s oněmi zlými druhými.“

Cabada tím naráží na fakt, že Petr Pavel dlouhodobě a explicitně hájí veřejnoprávní média, hájí ústavu a dělbu moci, hájí aktivní české členství v Evropské unii a NATO jako národní zájem a podobně. „Osobně si nemyslím, že by Andrej Babiš měl uvažovat o tom, že opět bude kandidovat na prezidenta,“ je ale přesto přesvědčený politolog.

Podle něj by to totiž mohlo být vnímáno jako odchod Babiše od rozdělané práce, když by svůj premiérský mandát ukončil v případě úspěchu předčasně. „Navíc opakovaně říkal, že mu je premiérská pozice nejbližší, a nyní by to popřel.“

Podobně to vidí politolog Aleš Michal. „Zda stupňování Babišovy agresivity předznamenává kandidaturu jeho samotného, si netroufám odhadnout,“ říká.

Neví to ani Babiš

„A myslím, že to zatím neví ani on sám. Rozhoduje se impulzivně, málokdy rok dopředu. Myslím, že se může ještě spousta věcí stát, vláda bude dozajista čelit novým výzvám, což může i připravované plány postupně měnit,“ uvažuje Michal v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Zdůrazňuje ale, že by z hlediska čísel Babišova kandidatura dávala smysl. „Je široce známý, je osobností, která se nemusí nikomu představovat, zjevně je spolu s Petrem Macinkou on dnes tím, kdo je nejsilnějším odpůrcem stávajícího prezidenta. Ale myslím si, že nyní platí to, co sám tvrdí. Tedy že sám kandidovat nechce a bude se snažit hledat široce přijatelnou osobnost.“

Jenomže také on připomíná, že najít někoho, kdo by měl proti Pavlovi byť jen teoretickou šanci uspět, nebude snadné. „Nikoho takového teď nemá a budeme si tak muset počkat na to, jestli zvítězí touha mít všechno pod absolutní kontrolou, nebo potřeba hledat někoho, kdo nebude tolik polarizovat,“ předpovídá Michal.

V každém případě podle něj platí, že Andrej Babiš prezidentskou kampaň zahájil svojí interpretací ankarského summitu, a to bez ohledu na to, jestli se do souboje pustí sám, nebo ne. „Zatím se mu nedaří přetahovat současné podporovatele prezidenta Pavla, a to ani ty, kteří jinak volili ANO, SPD nebo Motoristy,“ dodává.

Prezident Pavel by podle něj musel udělat nějakou zásadní chybu, aby se to Babišovi nakonec přece jen podařilo. „Zatím ale chyby dělá jenom on sám, jsou to chyby emocionální, důsledky neuvážlivosti, netrpělivosti a chaotičnosti,“ říká Michal na adresu předsedy hnutí ANO a premiéra Andreje Babiše.

„Kdybych si měl zaspekulovat a připustit, že skutečně východiskem bude kandidatura samotného Babiše, určitě nebude problém s tím, že by se za ním nesešikoval populistický a antisystémový blok. Ani ten jiného kandidáta nemá,“ má dále jasno Michal.

Zdůrazňuje ale, že prezident je v Česku tradičně a dlouhodobě pro spoustu lidí osobnost tak trochu reprezentující stát, masarykovskou tradici. „Proto tu panuje široce rozšířená představa, že to musí být státník. Andrej Babiš ale na summitu NATO v Ankaře prokázal, že on sám státníkem není v žádném případě,“ má jasno politolog.

Již citovaný Cabada nakonec zdůrazňuje, že by případná další porážka Babiše v prezidentské volbě výrazně narušila jeho image silného lídra, což by ve standardní politické straně mohlo formovat vyzyvatele. „Babiš silně polarizuje, což je ve druhém kole většinové volby výrazná nevýhoda. Sám naznačil, že by možným scénářem bylo nasazení kandidátky a využití polarizace žena vs. muž,“ doplňuje.

Přes to všechno se Cabada domnívá, že jeho kandidaturu nelze vyloučit. „Podobně jako v minulé prezidentské volbě se může ukázat, že žádný jiný kandidát či kandidátka za ANO negeneruje takovou podporu jako sám Babiš. Navzdory sebeprezentaci zdravě žijícího a neúnavného člověka může cítit, že jej premiérství a řízení hnutí vyčerpávají a v prezidentské pozici by si mohl tak říkajíc odpočinout.“

V neposlední řadě se Cabada domnívá, že u Babiše může převážit i ego vyhrát poslední bitvu a získat „poslední neobsazenou pozici“, tedy vyrovnat se Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi. „A pak je tu ještě jedna velká výhoda – i kdyby opět nevyhrál, dokončí mandát premiéra a zůstane v čele ANO, protože hnutí je jeho faktickým vlastnictvím a osudy bývalých, poměrně umírněných kritiků naznačují, že vyzyvatel se reálně nemůže objevit,“ uzavírá politolog.