Sudety se po válce hodně změnily. A mění se i dnes

Pavel Baroch, bar
1. 10. 2008 9:35
Hostem Aktuálně.cz byl politolog Ondřej Matějka
Foto: Jiří Kropáček

Praha - Přesně před 70 lety, po podpisu mnichovské dohody, napochodovali němečtí vojáci do Sudet.

Po sedmi letech a po porážce nacistického Německa přišla odplata - více než dva miliony sudetských Němců musely opustit své domovy v českém pohraničí, kde žily po generace. Sudety přestaly být Sudety, změnily se na české pohraničí.

"Každý, kdo procestuje Česko a může srovnat jednotlivé regiony, brzy začně jasně vidět rozdíl mezi kontinuálně osídlenou obcí a obcí, ve které se poválce vyměnilo obyvatelstvo," uvedl v on-line rozhovoru se čtenáři Aktuálně.cz politolog a historik Ondřej Matějka ze sdružení Antikomplex, které se zabývá "českou reflexí německé minulosti v českých zemích".

Antikomplex vydalo na toto téma knihy Zmizelé osudy, Proměny sudetské krajiny a Sudetské osudy.

"Je nutné říci, že se hodně mění. Dnes se Sudety dají dělit na oblasti, kde se ekonomicky daří a kde se moc nedaří," uvedl Matějka.

"V centru Liberce to vypadá hodně jinak než v Abertamech nebo Horní Blatné v Krušných horách. Svojí roli přitom nehrají jenom peníze, ale i jakési sebevědomí. Tam, kde to více žije, tam mají i lidé nějak větší chuť se starat o okolí svých domů," dodal Matějka.

Všechny odpovědi na otázky čtenářů Aktuálně.cz si přečtete zde:

Odpovězeno: 01. 10. | 10:05Autor: Franc

Otázka: Dobrý den.Jaký máte názor na Benešovy dekrety.Nezdá se vám,že odsun sud.němců byl k ničemu.Jen sudety odsunem utrpěly.Dnes mají potomci možnost se vrátit ale většina toho nevyužila.Na rozdíl od nás dnes mají peníze, ale nemají chuť se vrátit ,opět budovat a nechat se opět po čase vyhnat. Děkuji

Ondřej Matějka: Dobrý den. K tzv. Benešovým dekretům se stavíme kriticky. Vždyť je v nich zakotven princip kolektivní viny. Určitě by to dnes vyžadovalo nějaké jasné odsuzující slovo k nim i ze strany oficiálních představitelů. Na druhou stranu jsme si také vědomi toho, že reflexe minulosti jde krok za krokem. Nedají se v ní dělat radikální přeskoky. Dnes jsme ve stavu, kdy vnímáme kriticky kulturní a ekonomické ztráty v Sudetech, v Ústí nad Labem vzniká muzeum českých Němců, někde připomínají se masakry Němců. Benešovy dekrety jsou dneska silným symbolem, proto "padnou" zřejmě jako poslední. I tak "padnou" padnou jen symbolicky, určitě ne po právní stránce. To si zřejmě nikdo netroufne.

Odpovězeno: 01. 10. | 10:07Autor: [email protected]

Otázka: Je možné navázat bližší kontakt ohledně zpracovávané rigorozní práce o městě Mostu a jejíž součást je také zmínka o katolické národnostní menšině.

Ondřej Matějka: Určitě, podívejte se na naše stránky do kontaktů a ozvěte se. Scházíme se více méně pravidelně každé pondělí v Praze.

Odpovězeno: 01. 10. | 10:11Autor: Dada211

Otázka: Když vidím zaniklé domy a někde i vesnice , a dočítám z historických pramenů hospodářský a kulturní úpadek těchto oblastí po roce 1947 je mi to líto. Když vidím národnostní problémy Slovensko - madarská menšina, Kosovksý problém-souhlasím. Jak to vidíte Vy ??

Ondřej Matějka: Dobrý den, nevím přesně, s čím v souvislosti s maďarsko-slovenským či kosovským problémem souhlasíte. Podle nás by Sudety měly být jakési varování, že soužití by s pokud možno mělo udržet, že etnické čistky přinesou jakési řešení v danou chvíli, ale následky a ztráty jsou obrovské a těžko se dají předvídat. Ale zárveň to poučení určitě nelze používat schématicky. V místech, kde existuje občanská válka a lidem bezprostředně jde o život, je potřeba dvě etnika prostě oddělit. Pokud vím, k občanské válce se schylovalo v Kosovu, takže nějaký zásah byl nutný.

Odpovězeno: 01. 10. | 10:19Autor: olDa

Otázka: Po mnoha staleti byla Koruna ceska zemi vice etnik. V tom byla jeji identika a jedinecnost. Neni po odsunu pro "vycistene" Cesko a jeho obcany obtiznejsi "citit" koreny vlastni identity? Neni tato "vykorenenost" zvlaste patrna v byv. Sudetech? (na statku misto sosky sv. Floriana Socha svobody apod.)

Ondřej Matějka: Vaší úvahu sdílím. Česká země dnes a před odsunem Němců se sebe hodně liší. Těžko si to i můžeme představit, protože naprostá většina dnešních Čechů zkušenost s dvoujazyčnou zemí nemá. Třeba v Praze byly v určitých částech běžné česko-německé vývěsní štíty. Když jste jel obchodovat do Liberce, prostě se na jednání mluvilo německy. Národnostní unikfikací Čech a Morav (a také našeho Slezska) se u nás definitivně prosadilo české nacionální pojetí identity. To se samozřejmě prosazovalo už od 19. století, ale vždy bylo doplňováno a mírněno zemskou identitou. Protože na velké části Zemí koruny české Češi nežili. Jestliže jsme se chtěli identifikovat s hranicemi Zemí koruny české, česká nacionální identita na to nestačila. Proto bych řekl, že naše současná identita je chudší, je omezená jen na příběh jednoho nevelkého národa.

Odpovězeno: 01. 10. | 10:26Autor: Voloďa Faun

Otázka: České pohraničí - Sudety na popud Přemysla Otakara II. začali kolonizovat, proti mocné české šlechtě, němečtí přistěhovalci. Nebyl tedy jejich odsun jen návratem do staré vlasti, po které tak toužebně za Hitlera volali?

Ondřej Matějka: Dobrý den, uvádíte velmi častý argument, na který se těžko hledá protiargument stejné kategorie. Podle mě je důležitějí, jestli se sami sudetští Němci v českých zemích cítili doma. (Respektive, cítili se doma v böhmische Länder, nikoli v tschechische Länder.) Pocit domova podle mě není možné někomu brát a překrucovat ho v tom stylu, jak jste to provedl Vy. Navíc si myslím, že po šesti stech letech intenzivní práce by se každá skupina na nějakém území měla právo cítit jako doma.

Odpovězeno: 01. 10. | 10:35Autor: karel

Otázka: jaký byl podle vás postoj prvorepublikové vlády k německé menšině v sudetech? V čem byly požadavky sudetských němců oprávněné?

Ondřej Matějka: Obecně lze říci, že se československá vláda určitě snažila práva německé menšiny v zásadě respektovat. Po určité době se němečtí politici dostali do vlády a setrvali tam téměr do konce. Existovaly německé školy se vším všudy, neomezený německý kulturní život. To, co by národnostní menšiny v tehdejší Evropě jinde považovali za luxus, ale u nás nestačilo. Hlavní problém byl, že Němci stát nepřijali od začátku a smiřovali se s ním jen velmi pomalu. Snad by se s ním časem smířili, ale to se nemohlo stihnout za necelých dvacet let. Jenže když ze dne na den Němci v českých zemích ztatili svoje vedoucí politické a administrativní postavení a zvítězivší Češi z nich udělali "národnostní menšinu", to by dokázala v klidu přijmout málokterá národnostní skupina. K tomuto základnímu nevstřícnému postoji nepomáhali poměrně hojné drobné "dloubance". Železničáři, pošťáci, financové (pohraničníci), četníci - ti všichni byli v Sudetech obsazováni z českých řad. Dodnes se v sudetoněmeckých kruzích mluví o "českém pošťákovi". Na toho se nadávalo v hospodě, protože vzal práci jejich německému sousedovi. Takové nadávání není takový problém, když mají všichni práci a v zásadě se lidem vede dobře. Po hospodářské krizi se k tomu ale přidalo to, že hospodářsko pomoc dostávali české podniky a podobně.

Odpovězeno: 01. 10. | 10:41Autor: MA

Otázka: Zajímalo by mně kolik žilo v zabraném pohraničí obyvatel české národnosti a jaký byl jejich osud v letech 1938 - 1945.

Ondřej Matějka: Přesné číslo teď nevím jistě, bylo to myslím několik málo set tisíc lidí. Ale pohraničí muselo po Mnichovu opustit asi 150 000 Čechů. Jejich osud se samozřejmě velmi podobal vyhnaným Němcům. Pravda, mohli si s sebou vzít více věcí, zpravidla odváželi věci za pomocí stěhovacích vozů. Němci měli nanejvýš kočárek. Ale to nic nemění na tom, že byli vyhnáni ze svých domovů. V debatách mezi sudetskými Němci se pak toto vyhnání Čechů občas objevuje jako argument, aby Němci tolik nenaříkali, protože oni také vyháněli Čechy.

Odpovězeno: 01. 10. | 10:48Autor: Skříněřov, Maloniny

Otázka: Stačí se podívat na filmy z té doby, jak v pohraničí lidé vítají Hitlera, Henleina atd. Co by se asi s námi stalo, kdyby Hitler vyhrál válku?

Ondřej Matějka: Kdyby nacisté vyhráli válku, dopadlo by to s námi asi špatně. Naštěstí ji nevyhrál. Potíž je, že podle mě nelze šmahem potrestat celou národnostní skupinu za to, že se její podstatná část nechala z různých důvodů svést lákavou ideologií a slibem lepších zítřků. Velká většina sudetských Němců navíc nevítala wehrmacht proto, že chtěla vyhladit Čechy. Chtěla žít "ve svém", v německém, silném, bohatém atd. státě. Myslím, že pro politické svádění lidí bychom my Češi měli mít určité pochopení. Po válce jsme také nadšeně vítali komunisty (v roce 1946 jsme si je zvolili ve volbách), dnes se spíš snažíme pochopit proč, jetě dlouho budeme řešit následky a pak se také snažíme pojmenovat viníky.

Odpovězeno: 01. 10. | 11:01Autor: Zdeněk

Otázka: K věci mám dost vyhraněný názor. Moji rodiče museli během 24 hodin opustit svůj domov (Horní Stropnice) a vzít si jen to co uvezli na žebřiňáku.
Ale spíš otázka pro Vás pane Matějko.
Jak myslíte, že by to v Českém pohraničí po válce vypadalo kdyby nebyli sudětští Němci odsunuti?

Ondřej Matějka: Jak by to vyapadalo po válce je opravdu těžké říci. Panuje obecná představa, že nenávist Čechů po válce byla taková, že soužití s Němci prostě nebylo možné. Když se však člověk pokusí podívat, jak to v pohraničí po válce vypadalo konkrétně, zjistí, že skutečně spontánní výbuchy nenávisti se týkaly několika málo dní bezprostředně po válce. Nejnovější historické práce ukazují, že skutečné velké násilnosti byly iniciovány a případně řízeny ze strany úřadů. Ukazuje se, že bylo nevyřčeným, ale evidentním cílem vlády dostat za hranice co nejvíc Němců ještě před konferencí v Postupimi. Mikropohled na běžný život Čechů a Němců v pohraničí spíše ukazuje, že i za velmi složitých podmínek šel život nějak dál. Nebylo to příjemné, Němci se hodně báli násilí ze strany vojáků a revolučních gardistů, štvali je bílé pásky, pracovní nasazení v táborech, ale kontakty s Čechy většinou nepřerušili. Četl jsem jeden novinový čláenk, kde se popisuje letní tancovačka, kam přes oficiální zákazy chodili i Němci. A místní Češi tam s nimi byli. Nechci říci, že to bylo po válce dobré. Bylo to určitě strašné, mezi lidmi bylo hodně špatných zkušeností a neávisti. Ale na druhou stranu, život si vždycky nějakou cestu našel. Pokud by byla vůle politického vedení Čechů, věřím, že šlo najít jiné řešení než více méně plošné vyhnání všech Němců. Politické vedení samo toto řešení proszovalo a dělalo vše pro to, aby se uskutečnilo. Poválečné politické projevy byly štvavé, armáda a policie se také činila. Tím nechci samozřejmě říci, že neměl být nikdo potrestán. Měla se potrestat - třeba i "odsunout" ta část, která se provinila.

Odpovězeno: 01. 10. | 11:08Autor: p8ja

Otázka: Mnoho lidí v bývalých Sudetech se zajímá živě o život tehdejších obyvatel, o literaturu atd., je možné, že uznáním hodnot, které zde zanechali se vlastně stáváme jejich pokračovateli?

Ondřej Matějka: Vaše úvaha velmi souzní s našimi současnými aktivitami. V pohraničí máme jedno skryté a přitom obrovské kulturní dědictví - několiksetletý kulturní a ekonomický výkon českých Němců. Jediná šance na jeho záchranu je, že se nějakým způsobem stane součastí identity Čechů, kteří dnes žijí v pohraničí. V Německu je toto dědictví samozřejmě nějak reflektováno, ale mimo kruhy vyhnaných Němců to vlastně už nikoho moc nezajímá. Připadá jim to cizí, protože se to týká jiné země. Pro nás to ale může být velké obohacení. Naše zkušenosti ukazují, že spousta lidí v pohraničí to dnes objevuje. Samozřejmě si Češi z tohoto dědictví jaksi vybírají, co je jim blízké. (Ve Vratislavicích se spíše hlasí k tomu, že se tam narodil Ferdinand Porsche než Konrad Henlein.) Ale je to určitě způsob, jak nás obohatit a přitom zachránit leccost z kulturního výkonu Němců u nás.

Odpovězeno: 01. 10. | 11:12Autor: Radim

Otázka: A nemyslíte, že našim zemím chybí i židovská menšina (pokud ji nazveme menšinou), která byla po staletí nedílnou součástí českých zemí a která nebyla odsunuta, ale vyvražděna?

Ondřej Matějka: Samozřejmě, že nám "židovská menšina" chybí. Vedle Němců spoluvytvářela mnohem pestřejší a inspirativnější obraz naší země. Její vyvraždění bylo a je právem považováno za zločin.

Odpovězeno: 01. 10. | 11:21Autor: Paja

Otázka: Několik let jsem bydlel na Jesenicku. Teď jsem se vrátil na Hanou. Mám pocit, že neexistuje tak vřelý vztah k majetku u lidí přistěhovaných do odsunutých lokalit po válce jako na Hané. Máte také ten dojem?

Ondřej Matějka: Vaše zkušenost se shoduje s těmi našimi. Každý, kdo procestuje Česko a může srovnat jednotlivé regiony, brzy začně jasně vidět rozdíl mezi kontinuálně osídlenou obcí a obcí, ve které se poválce vyměnilo obyvatelstvo. Malinko se podle toho dá dodnes sledovat průběh jazykové hranice. Například čské Paseky nad Jizerou jsou nejen hezky udržované, ale v krajině jsou cesty, u nich lavičky u božích muk. Na protějším svahu, v německé Rokytnici nad Jizerou jste v Sudetech - více oprýskaných domů, zanedbané ploty, zahrady. Ale je nutné říci, že se hodně mění. Dnes se Sudety dají dělit na oblasti, kde se ekonomicky daří a kde se moc nedaří. V centru Liberce to vypadá hodně jinak než v Abertamech nebo Horní Blatné v Krušných horách. Svojí roli přitom nehrají jenom peníze, ale i jakési sebevědomí. Tam, kde to více žije, tam mají i lidé nějak větší chuť se starat o okolí svých domů.

Odpovězeno: 01. 10. | 11:30Autor: Jura

Otázka: Dobrý den, žiju v bývalých sudetech a jsem velice rád, že tenkrát němce vyhnali a s nikým se nemazlili, jen mě mrzí, že díky této události, nemáme žádné tradice, kroje....jsme "hodně mladí" a navíc se obydlí po němcích osídlovalo lidmi z různých konců republiky, sdílíte stejný názor? děkuji

Ondřej Matějka: Dobrý den, vycházíme z podobné zkušenosti se současných Sudet - nejsou tam moc tradice, kroje, často tam žijí lidé z různých koutů republiky. Stejně jako Vy to nevnímáme jako problematické. Potíž je, že příčinou tohoto stavu je právě vyhnání Němců a "nemazlení" se s nimi. Pokud se nám tedy nelíbí současný stav Sudet, je třeba si říci, že něco mělo být po válce asi trochu jinak. Těžko říci jak, ale plošně vyhnat celou jednu skupinu obyvatel zjevně nebyla ta ideální cesta. Děkuji všem za otázky a přeji hezký den.

 

Právě se děje

před 8 minutami

Uzbekistán odmění občany za denní procházky, chce zlepšit jejich kondici

Uzbeky, kteří ujdou 10 000 kroků denně po celý rok, čeká odměna v podobě bezplatného používání státních tělocvičen a padesátiprocentní slevy na služby poskytované vládou. Slibuje to návrh prezidentského dekretu, o kterém informovala místní média. Nápad zaujal i agenturu Reuters.

Dokument si klade za cíl podporovat tělesnou zdatnost a zdravý životní styl, jenž pomáhá předcházet nemocem. Dekret počítá také se zavedením dne bez aut či budováním sportovišť pro cvičení pod širým nebem po celé této středoasijské zemi s 34 miliony obyvatel.

Vláda také doufá, že zlepšování kondice pomůže chránit populaci před nemocemi, jako je covid-19. Uzbekistán s 53 000 potvrzenými případy nákazy koronavirem a 444 úmrtími hlásí nižší čísla než mnoho jiných zemí. Země také dvakrát vyhlásila karanténní opatření, aby zabránila šíření nákazy.

Vyhláška načrtává program nazvaný "Překonejme pandemii sportem!" a zdůrazňuje propagaci chůze, běhu, jízdy na kole, malé kopané, badmintonu, volejbalu či městské formy basketbalu zvané streetball.

před 1 hodinou

V USA půjde do dražby vzácná malba Sandra Botticelliho

Newyorská aukční síň Sotheby’s v lednu nabídne malbu italského renesančního mistra Sandra Botticelliho, na níž je zobrazen mladý muž držící medailon. Podle Sotheby’s není vyloučeno, že se dílo prodá až za 100 milionů dolarů, což je v přepočtu 2,32 miliardy korun. Příležitosti pro koupi Botticelliho portrétů jsou mimořádné vzácné, píše agentura AP.

"Nenapadá mě žádné podobné Botticelliho dílo, které kdy bylo na otevřeném mezinárodním trhu," říká Christopher Apostle, jenž v aukční síni vede oddělení prodeje děl starých mistrů. "Skutečnost, že se ví jen o 12 portrétech Botticelliho, tento obraz řadí mezi výkvět," pokračuje. "Svým způsobem jsou to ty nejosobnější věci, které vytvořil. Je to něco, co dělal jen s jednou další osobou."

Aukční síň doufá, že navzdory pandemii covidu-19, která po celém světě způsobila značný hospodářský propad, by se obraz mohl prodat draze. Poslední dílo, které dosáhlo takových výšin, byl obraz impresionisty Claudea Moneta s názvem Meules (Kupky sena). Ten byl v newyorském Sotheby’s vydražen loni za 110,7 milionu dolarů, v přepočtu přes 2,5 miliardy korun.

Zdroj: ČTK
před 2 hodinami

Ve Vatikánu rezignoval kvůli skandálu vlivný kardinál Becciu

Ve Vatikánu dnes rezignoval na svou funkci vlivný italský kardinál Angelo Becciu, prefekt Kongregace pro blahořečení a svatořečení. Podle agentury AP je jeho odchod spojen se skandálem kolem kontroverzního nákupu luxusních nemovitostí v Londýně za peníze církevního státu. Vatikán rezignaci nekomentoval.

Dvaasedmdesátiletý Becciu neskončil pouze v čele jedné z kongregací, ale vzdal se i svých kardinálských pravomocí. Znamená to, že se například nebude moci zúčastnit dalšího konkláve, které volí nového papeže. Naposledy se něco takového stalo před dvěma lety, kdy kvůli obvinění ze sexuálního zneužívání dětí a mladých mužů rezignoval americký kardinál Theodore McCarrick.

Zdroj: ČTK
Další zprávy