reklama
 
 

Strach jsem možná měl, ale nemohl jsem mlčet, říká student, který otevřel kauzu Kovář

14. 2. 2019 20:17
Na plagiátorství historika Martina Kováře upozornili tři doktorandi z pražské filozofické fakulty - Marek Jandák, Tomáš Konečný a Ondřej Crhák. Našli shody mezi Kovářovými publikacemi a knihou anglicky píšícího historika Barryho Cowarda. A nejen to. V rozhovoru po jednání etické komise - která ve čtvrtek Kovářovo plagiátorství potvrdila - uvedli, že rozsah opisování textů je samotné překvapil. Zjištění si nechtěli nechat pro sebe, věřili, že atmosféra na fakultě je natolik vstřícná studentským názorům, že se věc prošetří objektivně.

Co říkáte na výsledek čtvrtečního jednání etické komise?

Marek Jandák: Já považuji ten výsledek za velmi profesionální. S jejich zprávou se plně ztotožňuji. Vlastně jsem rád, že se i ohradila proti postupu rektora UK (Tomáše) Zimy ve svém vyjádření z 28. ledna. Považuji její postup za vzor, jak by se v takovýchto případech mělo postupovat obecně.

Překvapil vás rozsah toho plagiátorství?

Marek Jandák: Když jsme připravovali původní práci, tak jsme si dělali rešerše ve více jeho (Kovářových) publikacích. Z toho stylu, jakým on v ukázkách postupoval, které my jsme namátkou vybírali, bylo zřejmé, že je velmi pravděpodobné, že tímto způsobem jednal i v dalších svých pracích. Já jsem tím osobně překvapen nebyl.

Můžete popsat, jak jste přišli na to, že profesor Kovář opisoval?

Tomáš Konečný: Ta počáteční zjištění byla náhodná, čistě na základě toho, že bylo potřeba narychlo dohledat určitou pasáž v literatuře. Tak se sáhlo po publikaci profesora Kováře. Její text a celá kapitola mi přišla povědomá a následně jsem si uvědomil, z jakých "inspiračních" zdrojů vychází, čili jsem ty texty porovnal.

Zároveň kolegové nezávisle na mně objevili jinou pasáž a jiný podobný problém. Pak jsme se dali dohromady v rámci posouzení textu a při následném odkrývání už to bylo do jisté míry zřejmé, byť nás samotné překvapila míra a rozsah. My jsme si původně mysleli, že se jedná o několik izolovaných případů. Nakonec jsme zjistili, že se to týká celé práce.

Bylo pro vás velké překvapení, že to trvalo 20 let, jak dnes uvedla etická komise?

Tomáš Konečný: Rozsah pro nás překvapením byl. Vyplývalo to postupně ze samotného zjišťování textu, protože jsme čekali, že se to bude týkat jen části textu, posléze jedné práce. V rámci etického řízení a pozornosti, která tomu byla věnována, jsme museli jít hlouběji do těch textů a dalších prací profesora Kováře. Až tam jsme postupně odkrývali celý ten rozsah. Ano, byl pro nás překvapením. To, že to konstatovala i etická komise, už tak překvapivé není, protože jsme s tím do jisté míry počítali, respektive jsme o takovém závěru byli sami přesvědčeni.

Není zvláštní, že kromě vás na to nikdo jiný nepřišel?

Tomáš Konečný: Je otázka, nakolik byly práce samotné podrobeny nějakému hlubšímu zkoumání a proč nebyly posuzovány znalci daného období. To ale asi v českém prostředí ani nelze vyžadovat. Nemáme tady historiky, kteří by se programově věnovali britským ostrovům.

Na druhou stranu tam byly určité momenty, které mohly vést ke zbystření. Jeden z nich se týkal článku z roku 2017, kdy skutečnost, že se ten text neodkazuje na literaturu vydanou po roce 1994, je už sama o sobě podezřelá. Byly tam tedy spíše nepřímé náznaky.

Co by nyní měla filozofická fakulta dále dělat?

Tomáš Konečný: Domnívám se, že v poslední době už filozofická fakulta i celá univerzita postupuje cestou zlepšování a zpřesňování etických pravidel a jejich novelizace. Doufám, že ten trend bude pokračovat. Přece jen i současný rozvoj technologií umožňuje lepší prozkoumávání textů. Myslím si, že ten trend je tady zřejmý a bude to začleněno i do předpisů.

Jak dlouho jste váhali nad tím vyjít ven s tímto zjištěním, přece jen šlo o prorektora Univerzity Karlovy?

Marek Jandák: Kolega Konečný na to přišel samostatně. Já jsem to zachytil jako určitou zákulisní informaci, že se něco takového v těch publikacích děje. Zároveň jsem se s Ondřejem Crhákem dohodl na tom, že zkusíme informaci ověřit. Ve chvíli, kdy jsme ji ověřili, nebyla pro mě cesta zpátky. Už jsem si říkal, že tohle si nemůžu nechat pro sebe.

Měl jste strach?

Marek Jandák: Strach jsem možná měl, ale zároveň tady nemůžeme ztratit tolik, i kdybychom byli vystaveni nějaké profesní šikaně, tak tady nás nikdo nebude věznit. Nikdo nás nemůže vyloženě zásadním způsobem poškodit. Já se profesně zabývám arménskou genocidou a mám i částečně osobní zkušenost s tím, že někteří kolegové v Turecku čelí perzekuci i tím způsobem, že jsou vězněni. Nevím, jestli bych si sám před sebou obhájil, kdybych mlčel.

Ani vy jste se nebál možných postihů a negativních reakcí?

Tomáš Konečný: Váhal jsem trošku delší dobu se zveřejněním coby student filozofické fakulty a doktorand. Přece jen jsem zvažoval, nakolik je dobré s tím vycházet na veřejnost. Zároveň tady byla i určitá povaha institučního postavení profesora Kováře, kdy jsem si říkal, že není úplně vhodné tuto věc vytahovat v době mého studia. Nicméně ve chvíli, kdy jsme na to byli tři, kteří podnět zpracovávali, tak ta míra váhání v podstatě zmizela.

Ve chvíli, kdy je autorů podnětu vícero, tak odpovědnost se rozmělní a člověk najde odvahu. Mám dojem, že i na fakultě je v současnosti atmosféra velmi vstřícná vůči studentským názorům a je tu velká tendence věci zkoumat, prošetřit a objektivně posoudit. Nabyl jsem dojmu, že na fakultě riziko není a sama fakulta by nepřipustila naše trestání.

autor: Šárka Mrázová | 14. 2. 2019 20:17

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama