Stehlík v dovolání mimo jiné tvrdil, že to, za co byl odsouzen, nebylo trestným činem a rozhodně jeho jednání nebylo společensky nebezpečné natolik, aby se jím soud musel zabývat.
To však Nejvyšší soud odmítl. "Zjištěné protiprávní jednání nevykazuje výjimečně nízký stupeň společenské škodlivosti, svým charakterem výrazně převyšuje i běžně se vyskytující případy tohoto typu," poukázal. Soud také zopakoval, že se na Stehlíkův případ vztahuje amnestie, a proto soud nemohl uložit trest.
Vladimíra Stehlíka spolu s jeho synem Markem a ekonomickým ředitelem hutí Lubošem Pejpou obvinila policie na podzim 1996. Oba skončili ve vazbě, ze které je soud propustil na jaře 1997. Vyšetřování se táhlo několik let. Až v roce 2005 vznesl státní zástupce proti všem třem obžalobu.
Podle ní obvinění neodvedli 25 milionů korun na zdravotní pojištění zaměstnanců a daň ze mzdy. Místo toho peníze údajně použili pro podnikatelské i soukromé aktivity. Dalším protiprávním jednáním bylo poskytování bezúročných půjček Stehlíkově firmě Bohemia Art, čímž ocelárny utrpěly škodu kolem 67 milionů korun. Poslední bod obžaloby poukazoval na neoprávněný převod majetku oceláren do nově vzniklé společnosti Poldi Steel, kvůli kterému vznikla ocelárnám újma ve výši 117 milionů korun.
Celá kauza se vlekla několik let. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu Vladimíra Stehlíka byla jeho část vyčleněna k samostatnému projednání. V roce 2008 dokonce bylo stíhání dočasně přerušeno.
Trest díky amnestii nedostal
Další obviněný Pejpa v průběhu jednání zemřel. Marko Stehlíka poslal soud v roce 2008 na čtyři roky do vězení, jeho špatný zdravotní stav však zastavil jeho další stíhání. V roce 2013 vyhlásil Václav Klaus amnestii, která se vztahovala i na případ kladenských hutí. I přesto Vladimír Stehlík trval na projednání své obžaloby. Soud však již nemohl uložit trest, ale pouze jednat o jeho (ne)vině.
Kvůli chaosu v účetnictví nakonec Krajský soud v Praze Vladimíra Stehlíka shledal vinným pouze za vložení majetku do nově založené společnosti Poldi Steel. Ačkoli žalobce škodu vyčíslil na 117 milionů korun, soudkyně Naděžda Bittnerová došla k sumě 592 tisíc korun. "Nelze přehlédnout složitost doby. Byl v obtížné situaci, dělal, co mohl," uvedla soudkyně v srpnu 2017.
Stehlík s uznáním viny nesouhlasil a proti rozhodnutí se odvolal k Vrchnímu soudu. Ten však rozsudek potvrdil. Případ tím neskončil, protože Stehlík podal dovolání k Nejvyššímu soudu, který ho však před pár dny odmítl.
Stehlík poukazoval na to, že jej soud většiny bodů obžaloby zprostil. A měl jej tak zprostit ve všech bodech. Nejvyšší soud však poukázal, že o předchozích obviněných nemohly soudy rozhodnout jinak, protože chyběla kompletní účetní dokumentace.
"Soudy tak neměly k dispozici množství usvědčujících důkazů, nebylo možné v tomto směru dospět k nezpochybnitelnému závěru o vině obhájeného," uvedl Nejvyšší soud.
Kladenské hutě byly v porevoluční době nejméně prosperujícími v celé zemi. Výroba stála a stát se jich rozhodl co nejrychleji zbavit. V roce 1994 se stal jejich majitelem Stehlík. Jeho firma Bohemia Art nabídla státu za odkup hutí 1,75 miliardy korun, tedy o miliardu víc, než nabízeli ostatní zájemci. Všechny peníze však Stehlíkova Bohemia Art za hutě nikdy nezaplatila. Stehlík navíc hutě neoživil a ty nakonec skončily v konkurzu.
