"V souvislosti s nastupujícími klimatickými změnami je předpokládána celá řada negativních dopadů na život obyvatelstva, přirozené i umělé ekosystémy, stav zemědělství a životního prostředí. A právě proto je nutné si vody vážit a chránit ji, udržovat její přirozené zdroje (podzemní prameny a jezera), zamezit v co nejvyšší míře jejímu znečišťování a plýtvání," zní jeden z hlavních argumentů, jímž komunisté doprovodili svůj návrh ústavní novely.
Jejich předloha má čerstvě za sebou povinné kolečko připomínek, než se dostane na stůl kabinetu ANO a ČSSD. Prakticky žádný resort - včetně životního prostředí či zemědělství - se s komunistickou představou o nejvyšší ochraně vody neztotožnil.
Novele povšechně vyčítají, že ve své podobě péči o vodu nezpřísní. Stejně tak se obávají, že vložení vody a dalších zdrojů do rukou státu by představovalo největší průlom do vlastnických práv po roce 1948.
"Je třeba upozornit, že poslanecký návrh se týká zestátnění nejen přírodních zdrojů, které nejsou podle platné české právní úpravy předmětem vlastnictví nikoho, jako například vody, avšak dopadá i na přírodní zdroje, které jsou ve vlastnictví, a to často v soukromém vlastnictví, tedy půda, horniny mimo režim vyhrazených nerostů, planě rostoucí rostliny a podobně," zní například jedna z připomínek životního prostředí.
Ministerstvo průmyslu a obchodu jde v námitkách ještě dál. Podle něj návrh KSČM svým duchem odpovídá ústavě z května 1948, kterou tehdejší prezident Edvard Beneš odmítl podepsat. "Předložený návrh poslankyň a poslanců KSČM tato původní socialistická ústavní ustanovení překonaná změnou politického systému po roce 1989, reinkarnuje a rozšiřuje je absolutně, kromě veškeré vody na všechny přírodní zdroje a veškeré přírodní vlastnictví."
Stát by zodpovídal za povodně, varuje resort
Voda podléhá vlastnickým právům až ve chvíli, kdy ji člověk v souladu s platnými zákony využívá. Ať už má v držení rybník, nebo si koupí balenou vodu v obchodě. Voda v přirozeném prostředí nepatří nikomu. Ministerstva také upozorňují, že s ochranou přírodních zdrojů už ústava počítá. Píše se o ní v její preambuli, stejně jako o ní pojednává zmíněný článek ústavy, který chce KSČM upravit.
Ministerstvo zemědělství si pro změnu všímá, že přijetí ústavní novely by mohlo stát dostat do obtížné pozice při živelných pohromách. Mohlo by se stát terčem řady žalob. "Státu by byla v takovém případě založena odpovědnost za škody způsobené všemi takto vlastněnými statky. V praxi by to v oblasti vod znamenalo mimo jiné to, že by nesl odpovědnost za povodně či vodní erozi a pravděpodobně i za jakost."
Resorty se v zásadě shodují i na tom, že v odůvodnění komunistického návrhu není doloženo, jak by ústavní ochrana vody zajistila lepší péči o tento statek v praxi. Stejně tak se pozastavují nad údajnou nekonkrétností návrhu. Není prý jasné, zda chtějí komunisté dbát o vodu povrchovou, podzemní, či přírodní léčivé zdroje. Svaz měst a obcí ČR dokonce vznáší dotaz, zda by se stát stal majitelem vody už při jejím dopadu na zem v podobě srážek.
Ministerstvo pro místní rozvoj zase oponuje tvrzení komunistů, že státní aparát nemá pod kontrolou zdroje pitné vody. Podle komunistů jsou v držení zahraničních firem. "To je nicméně zavádějící tvrzení, neboť většina vodárenské infrastruktury je ve vlastnictví obcí, které zpravidla dávají tuto infrastrukturu do pronájmu jiným subjektům, které ji spravují a případně provozují," argumentuje resort.
Předseda KSČM ještě připomínky neviděl
Připomínky ke komunistické novele vzneslo celkem 19 institucí, vedle ministerstev to byly třeba zmíněný Svaz měst a obcí ČR, Hospodářská komora nebo Český báňský úřad. S jejich podněty se dostane návrh novely na vládu, mělo by to být během léta, kabinet ho pak se svým stanoviskem pošle do Poslanecké sněmovny. Postoj vlády je vodítkem pro její poslance, jak by měli o novele hlasovat.
Předseda KSČM Vojtěch Filip se s připomínkami dosud neseznámil. V obraně svého návrhu paradoxně argumentuje tím, co mu resorty vyčítají. "Ochrana vody a přírodních zdrojů byla součástí tuzemského ústavního systému až do roku 1992, vždycky jsem nepřevzetí této ochrany do českého ústavního systému považoval za špatné," sdělil Aktuálně.cz. Nevyloučil však, že než se dostane návrh novely do sněmovny, připomínky může zohlednit.
Komunisté nejsou jediní, kdo se v současnosti poznamenané dramatickým suchem zajímají o zákonnou úpravu směřující k efektivnější správě vody. Ministerstvo životního prostředí a ministerstvo zemědělství připravilo novelu vodního zákona. Oba resorty pak s pražskou právnickou fakultou spolupracují při tvorbě analýzy zahraničních právních předpisů chránících vodu, aby je mohly využít v tuzemském prostředí. Návrh ústavní novely o ochraně vody předložila v červnu i KDU-ČSL, ta ale neusiluje o to, aby ji stát vlastnil.
Voda v české legislativě
KSČM chce měnit sedmý článek ústavy, podle jejich návrhu má vypadat takto:
"(1) Voda, jakož i ostatní přírodní zdroje a přírodní bohatství je ve vlastnictví České republiky. Česká republika chrání a zvelebuje toto bohatství a je povinna zajistit ochranu a šetrné využívání vody jako základní životní potřeby i ostatních přírodních zdrojů a přírodního bohatství ve prospěch svých občanů a následujících generací.
(2) Způsob využívání a ochrany stanoví zákon."
Jeho stávající podoba vypadá následovně: "Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství."
V preambuli ústavy se navíc mimo jiné píše o tom, že občané České republiky jsou "odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství."
Konkrétní způsoby nakládání a hospodaření s vodou upravují hlavně Zákon o vodách (zákon č. 254/2001) případně Zákon o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech (zákon č. 164/2001).
