"Pro inteligentního a vzdělaného člověka je cestou snažit se to přežít hlavně kvůli rodině. Abych se z toho nezbláznila, hodně mi pomáhala jóga," popisuje Kurmaševová, jak ji cvičila na posteli, když trávila dlouhé měsíce v ruské vazební věznici v Kazani. Vedle samotné postele měla první měsíce jen padesát centimetrů místa a kontrolu neměla téměř nad ničím.
"Popsat to jedním slovem? Nejistota. Pokaždé, když se otevřely dveře, nevěděla jsem, co mám očekávat a co ode mě čekají oni," vzpomíná Kurmaševová, ale dodává, že by rozhodně neřekla, že měla strach. "Ten jsem měla před vazbou. Nemyslela jsem, že mě zavřou, ale pokaždé, když jsem jezdila do Ruska nebo cestovala, měla jsem strach, že se něco stane. Najednou se to stalo, vzali mě do vazby a ten strach byl pryč," vysvětluje novinářka Rádia Svobodná Evropa, která prý tušila, že jí kritika ruské invaze zkomplikuje život. Z povahy své profese ale cítila povinnost dokumentovat, co se v Rusku děje.
V rozhovoru se Světlanou Witowskou popisuje novinářka i poměry v kazaňské vazbě, včetně špatných hygienických podmínek i zdravotní péče. "Ta je minimální. Sledují jen to, aby člověk nezemřel, protože to by pro ně byl problém," přibližuje Kurmaševová a vzpomíná i na dobu, kdy ve věznici došly v zimě léky a sama porážela nemoci jen díky česneku a citronům, které jí matka před vánočními svátky pečlivě zabalila.
Kurmaševová vzpomíná i na to, jak před ruskými soudy opakovaně zažívala prodlužování vazby, i jaké to bylo, srovnat se s tím, že to ještě "na nějakou dobu bude". Na svobodu se nakonec dostala v srpnu letošního roku v rámci mezinárodní výměny vězňů. "Jsem vděčná Rádiu Svobodná Evropa, že bojovalo za moje osvobození, právníkům ve Washingtonu, mezinárodním institucím a ambasádám různých zemí včetně Česka a ministru Lipavskému, který na tom od prvních dnů mého zatčení pracoval," uzavírá.
