Praha, Oděsa - Legionář Radim Chrást je akčním výsadkářem jednoho dne. Alespoň jeho přátelé to o něm říkají. Pokud si tedy něco umane, nikdo ho od jeho nápadu neodradí.
Už loni na jaře si tak vzal do hlavy, že sedmdesáté výročí osvobození ukrajinské Oděsy od nacistů oslaví letos v dubnu právě v tomto černomořském přístavu, aby tak prý i s kamarády připomněl statečnost 180 československých partyzánů z oděského hnutí odporu.
Pod vlivem sílících protestů na kyjevském Majdanu, ale i v ostatních městech Ukrajiny, zejména ale po ruské okupaci Krymu začali ovšem přátelé Radima Chrásta od "spanilé jízdy" na Ukrajinu - jakkoliv ušlechtile a vlastenecky míněné - odrazovat.
Nedoporučuje mu ji šéf muzeí ukrajinského ministerstva obrany Vladislav Taraněc, ani český velvyslanec na Ukrajině Ivan Počuch. "Radima dobře znám, proto vím, že když se do něčeho zakousne, tak jen tak snadno nepustí. I s jeho přispěním jsme loni na Ukrajině připravili velkolepé rekonstrukce bitev o Sokolovo či osvobození Kyjeva, při němž se Čechoslováci ve druhé světové válce vyznamenali," říká Taraněc.
"Tentokrát je to ale o dost jiné. Současná situace na Ukrajině nic podobného neumožňuje, takže jsme zrušili i plánovanou rekonstrukci bitvy o Oděsu (počítalo se také s vyloděním mořského výsadku - pozn. red.)," vysvětluje.
A když mu Radim Chrást přesto řekl, že chce s přáteli na pietní oslavy přijet alespoň v historických či soudobých polních uniformách, tak ho šéf ukrajinských armádních muzeí rovnou požádal, aby v zájmu vlastní bezpečnosti raději nikam nejezdil. "Nakonec alespoň přislíbil, že Češi nechají tentokrát uniformy doma," oddechl si Vladislav Taraněc.
Alespoň trochu se tak podle něj sníží riziko, že Češi nebudou nahrávat provokatérům a nikdo je také nezamění za jakýsi předvoj invazních jednotek.
O touze uctít památku a statečnost předků
"Ale české vlajky si vezmeme. Komu bychom měli vadit? Odradit se v žádném případě nenecháme. Jednou jsme se rozhodli - takže jedeme... i když tentokrát jen v civilních oblecích. Ještě by nás někdo z nových politických stran zaměnil za někoho, kým nejsme," souhlasí Chrást.
Touha bezmála stovky Čechů uctít památku předků, kteří v Oděse bojovali proti diktatuře, a tedy i za osvobození Československa, je podle všeho až příliš silná. Možná i proto, že - jak říká Chrást - chtějí dát Ukrajincům právě v těchto dnech najevo, že nebyli sami v roce 1944 a nejsou sami ani po sedmdesáti letech.
"Jsme připraveni stát vedle demokratické Ukrajiny, jejíž lidé touží po svobodě. Přece je v tom nemůžeme nechat osamocené," argumentuje s citelným patosem v hlase Chrást. Na Ukrajinu vyráží se dvěma autobusy Čechů už příští týden.
Ředitel muzeí ukrajinského ministerstva obrany Vladimír Taraněc přesto opakovaně varuje, že v Oděse nevládnou snadné poměry.
"Sjíždějí se tam autobusy sportovních klubů, o nichž nic nevíme. Přibývá i provokací ze strany Ruska, které vyvolává nespokojenost lidí s vládou v Kyjevě. Proč? Po obsazení Krymu teď Moskva upřela svůj zrak na Oděsu. Ona je teď jejím cílem. Takže jakákoliv akce může být chápána jako provokace. Navrhoval jsem českým přátelům, aby přijeli raději až devátého května do Kyjeva, kde bychom jim vyšli ve všem vstříc. Zbytečně. Pokusím se tedy Radimovi zajistit, aby je v Oděse alespoň někdo čekal. A pokud to bude nutné, aby jim v nouzi pomohl," ujišťuje Vladislav Taraněc.
Postačí pozorování z Majdanu?
Asi nejsem první, kdo se Radima Chrásta ptá, zda mu přece jen tak trochu "nepřeskočilo". On si ovšem dál stojí za svým.
Prý si uvědomují, že poměry na Ukrajině jsou stále vyhrocené. Ale není tam už vyloženě nebezpečno. "V západní části Ukrajiny, kterou budeme projíždět, lidé chodí normálně do práce, škol a univerzit... infrastruktura funguje, fungují i telefony a internet. Ukrajina žije svým životem," snaží se Chrást o příznivější pohled na to, co se dnes v zemi děje. Cestu tedy nepovažuje za příliš rizikovou.
Aby si osahal, o co na Ukrajině vlastně jde, vyrazil v lednu i na demonstrující Majdan. "Byl jsem tam hlavně proto, že se o Ukrajinu zajímám, a také abych pomohl s letošní listopadovou oslavou stoletého výročí přísahy legionářské České družiny na Sofijském náměstí v Kyjevě. Žádných demonstrací jsem se nezúčastnil," ujišťuje Chrást.
Vladislavu Taraněcovi prý přesto spadne balvan ze srdce, až se dva autobusy s tak trochu umíněnými Čechy vrátí v pořádku do vlasti. Před startem jim dává alespoň radu: "Autobusy ať si polepí hesly ´Za celistvost Ukrajiny!´. A přibalit by si měli i ukrajinské vlajky."
