Brno - Že znalec nemusí znát všechno, prokázala největší padělatelská kauza posledních dob. Originalitu jednatřiceti obrazů "Jana Zrzavého" a jejich cenu kolem sto padesáti tisíc korun za kus potvrdili kupcům renomovaní znalci umění.
Realita byla jiná. Obrazy maloval padesátník Libor Prášil. Ten u Krajského soudu v Brně vyváznul s podmínkou. Jeho komplic Jan Trojan má strávit tři roky ve věznici s ostrahou. Znalcům, kteří falza označili za pravá, žádný trest nehrozí.
Největší kauza v Česku: Geniální padělatel falšoval Jana Zrzavého
Čtěte o rozsudku: Soudce by v kauze padělky dal vyšší tresty. Nemohl
Polovina české moderny jsou prý falza
Podle akademického malíře a výtvarného publicisty Jana Paula je polovina obrazů české moderny na českém trhu pouhými padělky vydávajícími se za originály.
"Už od konce devadesátých let upozorňuji na to, že současní soudní znalci v oboru umění nejsou vždy kompetentní a hlavně nemají za své jednání přímou zodpovědnost," tvrdí Paul.
Mezi soudními znalci v oboru umění lze najít známá jména z umělecké branže, vysokoškolské pedagogy, kunsthistoriky, akademické umělce. Na seznamu ale figurují i lidé mimo obor, například lékaři. "Tito dostávají post znalce jaksi za odměnu," míní Paul.
Podle zákona o znalcích a tlumočnících se může znalcem stát člověk, který má "potřebné znalosti a zkušenosti z oboru a náležité vlastnosti". Jaké znalosti, zkušenosti a vlastnosti to jsou, zákon blíže neurčuje.
Například Krajský soud v Brně ovšem vyžaduje vysokoškolské vzdělání příslušného směru a osm let praxe v oboru.
Soukromníci vs. Státní instituce
Jen titul a zběhlost v oboru ovšem nemusí být zárukou dobré vůle znalce. Podle Paula se někteří znalci v oboru umění "pletou příliš často". A mezi omylnými znalci se údajně objevují stále stejná jména.
"Zkorumpovanost je na všech úrovních. I v našem oboru se ledacos povídá," přisvědčil keramik a soudní znalec v oboru umění Karel Křivánek.
Znalec může být za omyl potrestán jen v případě, že by jej učinil záměrně. Pokud odpřísáhne, že činil v dobré víře, odejmutí titulu znalce, pokuta, uhrazení vzniklé škody ani jiný postih mu nehrozí.
"Já prostě lidem ze světa starožitníků, soukromých galerií a aukčních síní nevěřím. Mnohem lépe by podle mě práci znalců zastaly renomované státní instituce, ve kterých pracují skuteční odborníci," uvažuje Paul.
Státní galerie se k tomuto nápadu staví zdrženlivě. "Nejsme za současného stavu schopni přijmout jakoukoli formu monopolu nad oceňováním uměleckých děl z personálních i časových důvodů," sdělil Tomáš Krejča z Národní galerie v Praze.
Podobného názoru je i ředitel Moravské galerie v Brně Marek Pokorný. "Muzea umění tu nejsou od toho, aby plnila roli soudních odhadců. Není na nás, abychom určovali ceny. Pokud je tu konkrétní problém, můžeme se samozřejmě zapojit do zkoumání pravosti díla a poskytnout odborné expertízy," míní Pokorný.
Zákon se mění. Po čtyřiceti letech
S nápadem, jak zaručit profesionalitu soudních znalců, přišli v roce 2001 poslanci Cyril Svoboda a Stanislav Křeček. Ti podali návrh na vydání zákona o jakési profesionální komoře soudních znalců a také požadovali změnu zastaralého zákona o znalcích a tlumočnících. Neuspěli.
Teď se možná odpůrci zákona z roku 1967 dočkají. "Ministerstvo spravedlnosti v současnosti intenzivně pracuje na přípravě novely zákona o znalcích a tlumočnících," uvedla mluvčí ministerstva Zuzana Kuncová.
Co přesně se má v zákoně měnit a zda bude nový předpis zárukou profesionality znalců, ministerstvo zatím tají. "Současná úprava je každopádně podle ministerstva naprosto nedostatečná," dodala Kuncová.
