Soud odhalující miliardový podvod začal. O co se hraje?

Zuzana Kubátová Zuzana Kubátová
13. 5. 2013 10:17
Nabízíme rekonstrukci případu Mostecké uhelné dle scénáře švýcarské prokuratury
Foto: ČTK/Aktuálně.cz

Rekonstrukce - Ve švýcarské Bellinzoně dnes začal soudní proces s šesti privatizátory Mostecké uhelné společnosti. Antonín Koláček, Oldřich Klimecký, Petr Kraus, Marek Čmejla, Jiří Diviš a Belgičan Jacques de Groote podle dokumentace shromažďované řadu let švýcarskou prokuraturou zorganizovali jeden z největších podvodů v České republice.

Švýcaři je žalují kvůli podezření z praní špinavých peněz a korupce.

K šestici žalovaných patřil původně ještě další z bývalých spolumajitelů mosteckých dolů Luboš Měkota, ten se však procesu nedožil, letos v březnu zemřel.

Obžaloba tvrdí, že šestice neoprávněně vyvedla před rokem 1998 z tehdy státem ovládaných dolů zhruba 3 miliardy korun, jež poté použila na skupování akcií Mostecké uhelné. Navíc měli žalovaní z peněz tunelovaných z Mostecké uplácet vysoce postavené státní úředníky a lidi napojené na politiku, aby si zajistili levný odkup akcií zbylých v rukou státu.

Připomeňme, co je podstatou ostře sledovaného případu, kterým se v uplynulých 15 letech opakovaně - a zatím bez jasného závěru - zabývala i česká policie a čeští žalobci.

Kořeny v kuponovce

Celý příběh začíná na prahu 90. let, když vláda pod taktovkou Václava Klause a Vladimíra Dlouhého schválila koncepci privatizace mosteckých dolů.

Jacques de Groote na tiskové konferenci v roce 2002 jako šéf firmy Appian Group.
Jacques de Groote na tiskové konferenci v roce 2002 jako šéf firmy Appian Group. | Foto: ČTK

Téměř polovina jejich akcií šla do kuponové privatizace, pět procent stát rozdělil zdarma několika hornickým obcím, 46 procent přešlo na Fond národního majetku a mělo zůstat pod státní kontrolou.

Obce, jimž minimální akciové podíly v dolech k ničemu nebyly, se ale akcií brzy zbavily, takže se na volný trh dostala většina podílů důlní společnosti. Bylo jen otázkou času, než tuto většinu shromáždí jedna zájmová skupina a stát nad firmou ztratí kontrolu.

Situace se rozhodli využít státem dosazení manažeři Mostecké uhelné se spřátelenými obchodními partnery.

Zhruba v půli 90. let vzniká plán divoké privatizace Mostecké uhelné, jehož hlavním mozkem byl s největší pravděpodobností dnes dvaapadesátiletý Jiří Diviš - mostecký rodák, vzděláním právník, který ještě za socialismu emigroval do Švýcarska (dnes žije v Monaku). Diviš se z mládí v Mostě znal se státem najatými manažery dolů Antonínem Koláčkem a Lubošem Měkotou. V 90. letech se stal jejich finančním poradcem.

Doly pod vedením Koláčka a Měkoty od půli 90. let formou půjček a různých finančních investic vyvedly několik miliard korun do spřátelených firem. Peníze pocházely převážně z fondů a rezerv, jež firma vytvářela na budoucí rekultivace těžbou narušeného území.

Fotografie z roku 1998: Jiří Diviš, tehdejší místopředseda dozorčí rady Mostecké uhelné společnosti.
Fotografie z roku 1998: Jiří Diviš, tehdejší místopředseda dozorčí rady Mostecké uhelné společnosti. | Foto: ČTK

Nejvíc, tedy přes dvě a půl miliardy, doly poslaly do společnosti Newton Financial Management Group, u jejíhož zrodu stál Koláček a kterou od půli 90. let převzali finančník Petr Kraus a Marek Čmejla - další známý Koláčka a Diviše ze studentských dob, absolvent ČVUT, někdejší baskytarista skupiny Tichá dohoda. Na transakcích, jejichž pomocí se peníze z dolů vyváděly, se podíleli kromě Koláčka ještě dva další státem najatí manažeři - Luboš Měkota a Oldřich Klimecký.

Newton měl peníze dolů zhodnocovat - tedy investovat je. Ve skutečnosti ale byly použity jako zdroj financí na nákup akcií Mostecké uhelné pro její manažery a spřátelené finančníky.

V roce 1998 zjistili šéfové Fondu národního majetku v čele s tehdejším předsedou Romanem Češkou, že stát ztrácí nad doly kontrolu. Češka tehdy varoval, že volné akcie z trhu jsou skupovány pro státem najaté manažery, nic ale nezmohl.

Brzy nato vystřídala úřednickou vládu Josefa Tošovského sociálnědemokratická Zemanova vláda, Češka byl odvolán a divoká privatizace dolů pokračovala. Politici o ní nepochybně věděli, už v roce 1999 na riziko ztrát pro stát upozorňoval třeba ministr Jaroslav Bašta tehdejší vrchní státní zástupkyni Marii Benešovou. Varování zůstala bez odezvy.

Trochu falešný Appian

Jako většinový vlastník Mostecké se v roce 1999 přihlásila společnost Appian, údajně americká investiční firma, jíž dával punc důvěryhodnosti Jaques de Groote, někdejší šéf Mezinárodního měnového fondu a Světové banky.

Appian na pověsti zavedené investiční společnosti spíš parazitoval, skutečný americký Appian byl totiž v roce 1999 přejmenován a firma, jež si přivlastnila jeho značku pro obchody v České republice, s ním neměla nic společného. Vlastnili ji Čmejla, Diviš, de Groot a manažeři Mostecké, kteří kontrolní balík akcií dolů pořídili - jak zdokumentovali Švýcaři - za jejich vlastní peníze. V Česku to v té době nikdo nechápal, nebo chápat nechtěl.

Fotografie z roku 1998 představila Odřicha Klimeckého jako generálního ředitele MUS a.s.
Fotografie z roku 1998 představila Odřicha Klimeckého jako generálního ředitele MUS a.s. | Foto: ČTK

Vláda poté, co Appian oznámil kontrolu nad mosteckými doly, rozhodla, že mu prodá i zbytek důlních akcií, jež zůstávaly v rukou státu.

Appian tak koupil 46 procent v Mostecké uhelné za 650 milionů korun, což se ukázalo jako směšná cena o pár let později, když polovinu dolů od původních privatizátorů kupoval finančník Pavel Tykač a zaplatil jim za ni deset miliard.

Podle švýcarských žalobců si lidé z Appianu výhodný prodej důlních akcií pojistili tučnými úplatky, pocházejícími opět z peněz kupované státní firmy. Mezi zprostředkovateli uplacené privatizace Švýcaři odhalili zbrojaře Pavla Muselu a náměstka ministra průmyslu Roberta Sýkoru (na konto jeho otce část peněz směřovala).

Sýkora se později zviditelnil jako muž, který pomohl k překvapivému zbohatnutí dalšího sociálnědemokratického expremiéra Stanislava Grosse. Což vede k domněnkám, že na korupci kolem privatizace se mohli podílet i další vysoce postavení politici.

Ale zpět k Appianu.

Firma, která získala mostecké doly - řečeno slovy švýcarských žalobců "aniž by na to vydala jedinou vlastní korunu", v roce 2004 zprivatizovala také další český významný podnik: plzeňskou Škodu. Appian ji získal za 800 milionů korun a během pěti let hodnotu této investice zdvacetinásobil.

I škodovku Diviš a spol. kupovali - podle švýcarských žalobců - za prostředky původně pocházející z Mostecké uhelné.

Kraus: nic nezákonného se nedělo

Jak své tehdejší počínání někdejší privatizátoři hodnotí dnes, není jasné.

Antonín Koláček ve funkci předsedy představenstva Mostecké uhelné společnosti a.s. (MUS) na snímku z roku 1998.
Antonín Koláček ve funkci předsedy představenstva Mostecké uhelné společnosti a.s. (MUS) na snímku z roku 1998. | Foto: ČTK

Většina jich vůbec s médii nekomunikuje, ne všichni se také tento týden osobně dostaví ke švýcarskému soudu.

Obsáhleji z obžalované skupiny případ komentoval pouze někdejší makléř Petr Kraus, který poskytl rozhovory České televizi a MF Dnes. Vysvětloval v nich, že se v souvislosti se správou peněz svěřených Mosteckou uhelnou jeho firmě Newton, se skupováním akcií dolů a privatizací státních firem nedopustil žádného porušení českých zákonů, takže o praní špinavých peněz nemůže být ani řeč.

Dál případ komentovat nechce: "Dělám možná chybu, že jsem o tom vůbec promluvil, samotný švýcarský proces nesmím komentovat vůbec," uvedl pro Aktuálně.cz v pátek večer. K soudu se chystá a doufá, že tam svou nevinu prokáže.

Osud švýcarského procesu do značné míry závisí na vývoji kauzy u českých soudů. Pokud se v Česku neprokáže, že divoká privatizace Mostecké uhelné byla protizákonná a že se její aktéři dopustili zneužívání informací v obchodním styku, zpronevěry či privatizačních podvodů, z nichž jsou v Česku od loňska obviněni, těžko budou Švýcaři prokazovat praní špinavých peněz. Bude jim chybět zločin, z něhož se špinavé peníze vygenerovaly.

Marek Čmejla na snímku z roku 2007, kdy působil jako výkonný ředitel společnosti Appian Group Europe.
Marek Čmejla na snímku z roku 2007, kdy působil jako výkonný ředitel společnosti Appian Group Europe. | Foto: ČTK

V Česku se po letech nečinnosti policie a justice vyšetřování kauzy loni opět rozběhlo, muži z Appianu jsou trestně stíháni a soud jim zablokoval majetek. Obžalováni ale zatím nejsou a zahájení českého procesu, který jejich obchody z přelomu tisíciletí ozřejmí, je zatím v nedohlednu.

Pokud se ale stane, že mosteckou divokou privatizaci označí za zločin i české soudy, zcela to změní pohled na ekonomický vývoj v Česku v 90. letech. Podobně jako Mostecká uhelná - tedy za peníze vytažené přímo ze státní firmy, ať už formou půjček, investic, nebo jiných operací - u nás podnikatelé napojení na státem dosazený management ovládli i řadu jiných firem. Typickým příkladem jsou Ostravsko-karvinské doly OKD, jejichž původní soukromé vlastníky sice také kdysi vyšetřovala policie, nikdy ale jejich postup jako protizákonný neshledala.

 

Právě se děje

před 2 hodinami

Nálety v povstaleckých oblastech Sýrie usmrtily 20 lidí, tvrdí Syrské organizace pro lidská práva

Nálety syrské a ruské armády v sobotu v povstaleckých oblastech v Sýrii usmrtily nejméně 20 civilistů, mezi mrtvými je osm dětí. S odvoláním na sdělení exilové Syrské organizace pro lidská práva o tom informovala agentura Reuters. Při leteckých úderech na pět vesnic v oblasti Idlibu na severozápadně země rovněž utrpělo několik lidí zranění.

Čtyři civilisté včetně jednoho dítěte přišli o život ve vesnici Bára na jihu Idlibu, který mají z větší části stále pod kontrolou odpůrci syrského prezidenta Bašára Asada. Reportér agentury AFP popsal, jak se záchranáři snažili dostat k obětem v troskách dvoupatrového domu, který se po náletu zřítil.

Nejméně devět lidí pak zemřelo při útoku na tržiště ve vesnici Baljún a další dva civilisté zahynuli v oblasti Džabal Závíja na jihovýchodě Idlibu. Barelové bomby svržené z vrtulníků usmrtily pět civilistů, včetně tří dětí, ve vesnici Abadíta. Barelové bomby jsou většinou sudy naplněné výbušninami a šrapnely.

Současné boje jsou nejprudší od srpna, kdy bylo sjednáno příměří. Vojsko o provincii začalo bojovat v dubnu a do srpna byla provincie terčem mnoha náletů syrského letectva i jeho ruských spojenců. OSN odhaduje, že od dubna opustilo domovy na 400 tisíc lidí. Sporadické boje pokračovaly i po srpnu a SOHR tvrdí, že od té doby přišlo o život na 160 civilistů.

Další zprávy