Socioložka: Výměna manželek účastníky zostuzuje, prohlubuje tak rozdělení společnosti

Radek Dragoun Radek Dragoun
16. 1. 2020 6:16
Výměna manželek nebo Prostřeno nejsou jenom zábava, která se odehraje v televizi a následně skončí. Tyto pořady posilují rozdělení společnosti a v důsledku mají dopad i na volební výsledky, tvrdí socioložka Irena Reifová z Univerzity Karlovy, která zkoumala české reality show. Podle ní sypou sůl do pocitu marnosti lidí na okraji společnosti, který se pak odráží v jejich politických rozhodnutích.
Ilustrační foto.
Ilustrační foto. | Foto: TV Nova

V čem spočívá zostuzování lidí v českých reality show?

Hlavně v tom, že lidé z určitých sociálních skupin jsou systematicky zachyceni a různými technikami popisováni jako ti, kteří by se měli stydět. Vystupují tam jako lidi, kteří sami sobě dělají ostudu tím, že se ukazují širší veřejnosti. V divákovi to vyvolává pocit, že je hanba, jak žijí a jací jsou. Účastníci jsou různými způsoby degradováni, je snižována jejich hodnota, jsou zesměšňováni a ponižováni.

Neukazuje však kamera prostě pouze to, jak tito lidé žijí?

Kamera nikdy neukazuje svět takový, jaký je. Kamera už z principu vytváří obraz, který má v sobě určitou ideu nebo koncepci. Část toho, co vidíme na obrazovce, určitě tak je i ve skutečnosti. Lidé žijí v neutěšených podmínkách. Jejich jednání odpovídá tomu, že nemají žádné zásadní vzdělání nebo přístup ke zdrojům všemožného druhu.

Tak v čem je problém?

Jde o to, jak to pořad zarámuje, jakou tomu přidá asociaci a jak to různými způsoby filmové řeči, různými druhy záběrů a podkresového komentáře interpretuje. V reality TV má důležitou roli doprovodný komentář, který má u některých pořadů větší roli, u některých menší. Velmi často je však ironický.

Irena Reifová z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
Irena Reifová z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy | Foto: archiv I. Reifové

Ani snímání kamery není bezpříznakové. Pro reality TV je typickým druhem záběru velký detail. Skandalizují tím různé druhy nedostatků, které nachází na účastnících či prostředích, kde žijí. Vidíme velké detaily fleků, různých druhů nečistot, nevybavení domácností, pavučin, ale i tělesných nedostatků. Ukazují třeba detaily neúplného nebo poškozeného chrupu, rukou nesoucích známky těžké manuální práce a podobně.

Hodně pracují také s panoramatickým záběrem, pomocí kterého se snaží vytvořit dojem otřesného zážitku vyvolávajícího emoce tím, že kamera mapuje celé prostředí. Tím dává informaci, že takových detailů je tam hodně, že jsou v celém prostředí. 

Problém je tedy v tom, že se pomocí kamery často zveličuje nečistota, špatné hygienické návyky nebo to, jakým způsobem se starají o děti?

Všechny tyhle objekty zostuzování tam hrají roli. Celkem jsem jich spočítala jedenáct. Kromě materiálních projevů jsou to ještě věci jako vkus nebo nedostatek estetického cítění, ale také nastavení k práci a činorodosti. Pokud to lidé neprokazují, tak se to stává předmětem zostuzování.

Nejde jenom o dlouhodobě nezaměstnané. Když člověk není ve svém volném čase dostatečně aktivní třeba v tom smyslu, že se mu nechce jít na procházku, ale radši se doma povaluje, tak je to už bráno jako známka morálního selhání. Pak jsou zostuzovány věci, které plynou z nedostatečného přizpůsobení globalizaci. Třeba neznalost cizích jazyků nebo neschopnost porozumět cizím kulturám.

To je ona známá scéna, ve které lidé v Prostřeno špatně vyslovují anglický termín "cheesecake".

Jedním ze základních vyjadřovacích prostředků filmové řeči je výběr záběrů, které se použijí. Není povinností tam zařadit takový záběr. To je vědomá a záměrná volba dát tam záběr, ve kterém účastník špatně používá kosmopolitní název. To, že je vybrán, svědčí o nějakém záměru. Ale především je to systematické, takové záběry se tam opakují. Cheesecake ani zdaleka nebyl jediný.

Takže ho tam televize dává jenom kvůli tomu, aby se vysmála účastníkům?

Jistě, protože to je ponižující. Člověka to ukazuje jako troubu, který se neorientuje ve světě.

Například ve Výměně manželek ukazuje televize špatné hygienické návyky lidí nebo jak se starají o děti a tak dále. Nemůže to působit jako forma osvěty třeba v tom smyslu, co má za následek špatná hygiena?

Svým způsobem asi ano. Jakýkoliv pořad, který se odpichuje od reality a používá dokumentární postup, vždycky nějakou stopu reality obsahuje. Ten, kdo hodně chce, tam takové apely najít může. Ale rozhodně není osvěta hlavním účelem pořadu. Někteří diváci se asi díky tomu mohou utvrdit v tom, že takto žít nechtějí.

Problém je, že se to děje cestou, která je sociálně destruktivní. Pokud vůbec můžeme uvažovat o nějaké osvětě, tak oni ji šíří formou senzacechtivého zdůrazňování odlišností. To, že si máme čistit zuby, se dá určitě říct společensky mnohem prospěšnější formou než tím, že budeme jako na lůzu a odpad společnosti poukazovat na ty, kteří neměli v životě zázemí, ze kterého by takové návyky načerpali.

Často se mluví o tom, že se lidé v centru, elity nebo politici nezajímají o lidi na periferiích. Nemohou podobné pořady přece jenom přiblížit život těchto lidí a ukázat, co je trápí?

Určitě to pracuje s polaritou. Ale nemyslím si, že to je nástroj smířlivé sociální politiky. Naopak to na polaritě staví a dál ji prohlubuje. Dál to prohlubuje rozdíl mezi lidmi, kteří se považují za zdravé jádro společnosti, za normální a slušnou populaci, a těmi druhými, kteří nejsou dobří, nejsou správní nebo nemají morálku.

Na jednu stranu se to může jevit jako nezávazná zábava, nad kterou pouze člověk při sledování televize otevře pusu údivem, ale skrytě to může mít dalekosáhlý politický dopad. Rozhodně je to jev, který jde ruku v ruce s rozpadem společnosti na skupiny, které mezi sebou vedou kulturní válku.

Skutečně mohou mít tyto pořady vliv na politiku?

V zásadě bychom mohli říct, že česká reality TV opakuje rozkol mezi vítězi a poraženými sociální transformace. Neustále staví na pranýř a odsuzuje ty, kteří neuspěli. Ty, kteří ani po 30 letech od revoluce nevyužili šance, které nový společenský systém přinesl. Nestali se lidmi prosperujícími a úspěšnými, kosmopolitními světoobčany všemožně rozvíjejícími sami sebe.

Reality TV není jenom zábava, která se odehraje v televizi a následně skončí. Zvyšuje to polaritu mezi vítězi a poraženými, která vede k oslabování demokracie a čím dál úspěšnějšímu tažení populismu a extremismu.

Výměna manželek sama o sobě nemůže za to, že třicet procent lidí volí nedůvěryhodného pohádkáře. Je to však drobný příspěvek do nějakého celku, kvůli němuž se udržuje rozdělení společnosti a sílí pocit frustrace a zranění u lidí na sociálním okraji. Tyto pořady sypou sůl do jejich pocitu zranění, který se pak zúročuje v jejich politických rozhodnutích.

Mluvíte o zostuzování účastníků těchto pořadů, ale dlouholetá režisérka Výměny manželek Jana Rezková v roce 2015 v rozhovoru pro iDnes řekla, že se stále hlásí mnoho lidí. To nevidí, že se jim kamera vysmívá, nebo proč se hlásí?

Ať už si to uvědomují, nebo ne, tak finanční odměna je pro ně tak lákavá, že jsou ochotni podstoupit cokoliv i v případě, že vědí, jak to dopadne. Jsou ochotní vystavit dlouhodobé ostrakizaci i své děti, protože zvlášť dětské kolektivy účast v pořadu vedou dlouho v patrnosti.

Finanční motivace je důležitá. Výměna manželek běží už 15 let, takže má za sebou dlouhou historii. Čím dál tím víc - v současnosti skoro ze sta procent - se do ní hlásí lidé, kteří jsou sociálně a ekonomicky znevýhodnění a jsou příslušníci dělnické třídy. A teď nemyslím dělníky ve smyslu továrních dělníků, ale lidí, kteří pracují manuálně v málo prestižních zaměstnáních.

Vy jste v rámci svého výzkumu viděla řadu českých pořadů žánru reality TV. Dá se říct, který z nich je z hlediska sociálního dopadu nejhorší?

Pravděpodobně Prostřeno. Už jenom to, že běží každý den. A pokud neběží, tak se reprízují staré díly. Je to setrvalé oko, které prozkoumává české domácnosti a ústy spolusoutěžících, kteří jsou často evidentně motivováni, hledá něco, co se mu hnusí. V tomhle hraje Prostřeno prim.

Zběžným pohledem mi však připadá, že například Výměna manželek je v tomhle ohledu o dost intenzivnější.

Ony si asi nemají moc co vyčítat. Ve Výměně manželek to šmírování soukromí je prezentováno jako nutná součást pobytu ženy v druhé domácnosti. V Prostřeno je to zařízené jako uměle naordinovaný akt. Když jdete k někomu na večeři, tak mu asi běžně neprolézáte domácnost.

To by se klidně mohlo natáčet tak, že soutěžící budou v kuchyni nebo v jídelně a nebudou se dívat do jiných místností. V Prostřeno je ale uměle a účelově zrežírovaná fáze, kdy hosté prochází domácnosti a mají - jak oni říkají - "šmejdit", což je opravdu odporné slovo. V tomhle mi připadá Prostřeno více prvoplánové. Ve Výměně manželek to aspoň trochu vypadá, že to je nutná součást celého formátu.

Vy jste se věnovala i takzvaným makeover show. Tedy pořadům, kam se lidé hlásí, aby jim někdo přestavěl dům, výrazně změnil jejich vizáž či jim pomohl zhubnout. Co je na tomto formátu, kde se někdo snaží někomu pomoct, špatně?

Princip makeover show vychází z toho, že lidé nejsou dobří sami o sobě, takoví, jací jsou, že je potřeba je za pomoci kouče nebo nějakého profesionála zlepšit. Proč bychom nemohli být spokojení a šťastní takoví, jací jsme?

Pak jsou důležité cesty, které makeover show zdůrazňují, nebo způsoby, jakým se proměny dosáhne. To je vždycky materiální proměna, která se týká změny povrchu - buď člověka, nebo prostředí, kde bydlí.

Nikdy se pořady, které se zabývají změnou bydlení, nezabývají úpravou vztahů se sousedy, nastolením spolupráce a zavedením komunitních slavností. Vždycky se zabývají tím, že když si zaplatíte návrháře, tak vám udělá byt jako z katalogu.

Měly by se tedy tyto pořady přestat vysílat? Jsou z principu špatné, nebo je lze dělat i tak, aby k zostuzení určité skupiny obyvatel nedocházelo?

Na reality TV není nic špatného, ale proměnila se v znehodnocování lidí, popírání jejich jakékoliv hodnoty, které je daleko za hranicí, kde je funkční ukazování odlišností. Reality TV by se měla zaměřit na méně nenávistné zobrazování odlišností a každodennosti a odebrat vyložené znehodnocování lidí a jejich definování jako bezcenného dehumanizovaného materiálu.

Typické jsou v tomhle ohledu komentáře na sociálních sítích po každém dílu Výměny manželek, kde se objevují hlášky, které začínají slovy "to byl zase materiál". Jako o materiálu by člověk o člověku nikdy mluvit neměl, natož aby to legitimizovala veřejně dostupná kultura.

Dělá tenhle žánr v Česku vůbec někdo dobře nebo nezávadně?

Dobře znamená profesionálně. A Výměna manželek je dělána profesionálně. To ale neznamená, že to není pro společnost zraňující. Takže nezávadně ne, dobře pravděpodobně ano.

Dobře jako profesionálně je dělaná i Mise nový domov. Tereza Pergnerová je jako moderátorka výborná. Pořad je dělaný velmi profesionálně, má schopnost vyvolávat silnou afektivitu. I svým příběhem je Tereza Pergnerová velice důvěryhodná.

Celý pořad ale účastníky infantilizuje, dělá to z nich bezbranné děti. Je tam velký nepoměr mezi soucitnou, empatickou, nicméně suverénní akční moderátorkou a účinkujícími jako hromádkami neštěstí, které jsou vděčné, že jim někdo nastěhoval novou skříň do obývacího pokoje. Na první pohled prospěšný pořad, který pomáhá, nakonec stejně prezentuje tyto lidi jako ty, kteří nemají důležité vlastnosti, které by mít měli.

Podobné pořady mají velmi vysokou sledovanost. Proč se na to lidé vůbec dívají?

Výzkum samotných diváků za sebou nemám. Ale základní teorie je, že to vychází ze škodolibosti. To, že se druhému daří špatně, je forma ujištění se, že my jsme na tom lépe. Lidé se z různých důvodů chtějí cítit, že na tom nejsou tak špatně jako ti, se kterými se setkávají.

 

Právě se děje

Další zprávy