Mimořádná zpráva

Snazší cesta k dvojjazyčným názvům ulic. Stačí tři lidé ve spolku a pět let počkat

Martin Ťopek
20. 3. 2016 14:42
Dvojjazyčné názvy ulic v českých městech budou moci nově žádat příslušníci národnostních menšin, kteří jsou alespoň pět let členy nějakého spolku. Nadále zůstává nutnost alespoň desetiprocentního zastoupení jiných národností v obci. Dosažení překladu názvů se zatím podařilo jen polské menšině na Těšínsku. Ještě početnějšími jsou u nás menšiny Slováků nebo Ukrajinců, ti však po názvech ve své mateřštině netouží.
Česko-polský název ulice
Česko-polský název ulice | Foto: ČTK

Praha - Národnostní menšiny v Česku dostanou jednodušší cestu k dvojjazyčným názvům ulic v obcích. Namísto složitého zakládání obecního výboru pro národnostní menšiny jim stačí vyvíjet spolkovou činnost. Zůstává však nutnost minimálně desetiprocentního zastoupení v populaci obce.

Senát tento týden poslal prezidentovi k podpisu novelu zákona, která přikazuje obcím a městům vyhovět žádosti o dvojjazyčné názvy v obcích, kde menšina žije, třeba jen třem lidem. Pokud tvoří spolek a jsou v něm alespoň pět let.

Doposud byl postup poměrně složitý. O změnu mohl žádat jen zastupitelstvem schválený a následně vytvořený výbor pro národnostní menšiny. Ten mohl vzniknout jen v obci, kde se při posledním sčítání lidu hlásilo k jiné národnosti alespoň deset procent lidí. Navíc výbor museli minimálně z poloviny tvořit tito lidé.

"Nyní už není třeba žádat jen prostřednictvím výboru, ale i jakéhokoliv spolku. Je to doplnění paragrafu, změnu zákona navrhlo ministerstvo vnitra," uvedl poslanec Jiří Petrů. Novela zároveň říká, že desetiprocentní hranice zastoupení v populaci obce musí být potvrzena při posledních dvou sčítáních lidu.

V Česku se zatím podařilo dosáhnout cedulí ve vlastním jazyce polské menšině na Těšínsku. Ještě početnější jsou však u nás menšiny slovenské a ukrajinské. A obě zde mají svoje spolky a organizace. Jenomže nic nenasvědčuje tomu, že by se v obcích, kde mají početná zastoupení, rozhořel boj o doplnění všech cedulí o slovenské nebo ukrajinské.

Slováci ani Ukrajinci překlad nechtějí

"My už jsme se o tom bavili hned poté, co tady začala vznikat polská označení. Došli jsme ale k tomu, že naše jazyky jsou tak blízké a náklady na výměnu tak vysoké, že nemá cenu o nic takového žádat," uvedla předsedkyně Regionální obce Slovákov Vilma Krňáková. A připomněla historii z nedalekého Těšína, kde se polské názvy ulic staly okamžitě terčem vandalů. Obec Slovákov má přitom u nás čtrnáct regionálních poboček, které začaly vznikat hned po rozdělení Československé republiky v roce 1993.

Stejně tak další početná komunita, ta ukrajinská, netouží po názvech ulic v azbuce. "Už jsem zažil na východním Slovensku, že si odhlasovali názvy v našem jazyce a pak to samo zmizelo. Po vlastních cedulích netoužíme, raději bychom, kdyby se třeba park u Ukrajinské ulice, kde sázíme každý rok jeden strom, mohl jmenovat Ukrajinská alej," řekl Viktor Rajčinec, předseda Ukrajinské iniciativy.

Ta má sice své pobočky také v Chomutově, Klatovech a Teplicích, ale desetiprocentního zastoupení v těchto městech nedosahuje. Stále jsou ve hře menší obce, kdy by spolky menšin nyní mohly popisy ulic ve svém jazyce požadovat.  

Nového zákona by se teoreticky mohli chytit recesisté. Stačilo by, aby se pár lidí ve vesnici dohodlo a přihlásilo se třeba ke grónské národnosti. Po dalším sčítání lidu už by musela obec vyhovět jejich žádosti o grónské nápisy.  

Senátor Petr Gawlas říká, že podobný důvod k obavám tu není. "Asi cítíte, jak nereálně to zní, prostor ke zneužití je skutečně minimální," řekl Aktuálně.cz senátor Gawlas.

 

Právě se děje

Další zprávy