Zážitky ze skautu si zapisoval Wolker i Havel. Dnes kroniky nahrazuje web a fotoknihy

Zážitky ze skautu si zapisoval Wolker i Havel. Dnes kroniky nahrazuje web a fotoknihy
Ilustrace se běžně objevovaly také v kronikách. Na některých si skauti a skautky dávali velmi záležet. Na snímku obrázek z kroniky první dívčí družiny Sasanek z roku 1917.
Patří mezi ty s nejbarvitějšími ilustracemi.
...
Jde tedy o svědectví z nepříliš radostného období těsně před tím, než byla činnost Junáka nejen v Komárově násilně ukončena.
Foto: Archiv Lubora Šušlíka
Tomáš Klézl Tomáš Klézl
19. 8. 2022 13:45
Zapisovat zážitky ze skautských dobrodružství do kronik, deníků či časopisů a doplnit je kresbami patří od počátků hnutí k nesmazatelným tradicím. Často přitom nejde jen o prostý popis schůzí. Barvité zápisky si vedli jako skauti literární velikáni Jaroslav Foglar, Jiří Wolker nebo i Václav Havel. Dnes ovšem mizí. Aktuálně.cz přináší čtvrtý díl seriálu "Do další stovky pod junáckou vlajkou".

"Veďte si deníky a zapisujte do nich každou svou výpravu. A nejlépe to doprovoďte kresbami." Takto radil mladým skautům ve své knize Skauting pro chlapce zakladatel hnutí Robert Baden-Powell v roce 1908.

A skauti tak činili. Kroniky si vedli už od samotných počátků hnutí v Česku. První zápisky se objevily na podzim roku 1912 poté, co se vrátili ze svého premiérového tábora. Tehdy se nejednalo o nic výjimečného, záznam v kronice byl neodmyslitelnou součástí i ostatních tehdejších spolků, jako byl Sokol nebo Klub českých turistů.

Ty skautské se ale podstatně lišily. Z velké části je vedly samy děti a některé dle Baden-Powellových instrukcí doplňovaly drobnými ilustracemi. K nejstarším dochovaným dílkům patří kronika slavné Pražské dvojky z let 1916 a 1917.

Již na ní lze poznat další typický rys skautských kronik. S každým zápisem se mění rukopis, povinnost vypracovat zápis ze schůze si mezi sebou jednotliví členové oddílu předávali. "Kvůli tomu se samozřejmě liší úroveň každého zápisu. Pochopitelně jinak píše kluk, kterému je jedenáct, a jinak ten, kterému je šestnáct," potvrzuje skautský historik Roman Šantora.

Mezi skauty s propracovanějším stylem patřil pozdější tajemník prezidenta Edvarda Beneše, ministr spravedlnosti a také signatář Charty 77 Prokop Drtina. Dne 23. března 1917 například zapsal, kdo schůzku vedl, o čem skauti hovořili a že je třeba do klubovny donést židle, záclony nebo ručníky. Projednával se i velikonoční výlet. "Po delší debatě přijat návrh Vaškův: vyrazit společně s I. dívčím oddílem na Brdy," zapsal šestnáctiletý Drtina přezdívaný Popek.

Právě kroniky spojené s Pražskou dvojkou, které vznikaly pod dohledem oddílového vůdce a spisovatele Jaroslava Foglara zvaného Jestřáb, jsou dnes považovány za ty vůbec nejhodnotnější. "Oddíl vedl 60 let a hodně zápisek psal on jako vedoucí. Jde vidět, že je to nadaný literát. Jsou to nejucelenější dlouhodobé zápisy a vybočují nejen kvalitou psaní," upřesňuje Šantora.

Stránky některých kronik byly vyplněny jen prostým zápisem ze schůzek, jiné oddíly si vymýšlely originální způsoby, co vše si zapsat. Osvojily si například takzvaný diskusník nebo debatník. "Bylo to něco jako papírový Facebook, čili sešit, ve kterém někdo rozvinul debatu o nějakém tématu. Pak si jej skauti mezi sebou předávali a každý k tomu napsal svůj názor. Řešili oddílový život i společenské otázky," popisuje historik.

Roveři Pražské dvojky zase například na konci roku 1945 udělali anketu mezi členy, co si slibují od nového roku. "Jsme plní plánů a předsevzetí a proděláváme asi to, co naše vláda. Některým lidem bych doporučoval větší zájem (práce, docházka)," napsal skaut s přezdívkou Skag.

Příroda, má velká milenka

Stejně jako zakladatelé skautingu i Foglar učil děti, aby si také psaly vlastní deníky. Ty na rozdíl od kronik nebyly tak obvyklé, delší dobu si je podle Šantory zvládala vést jen zhruba pětina skautů. Nicméně mnohdy šlo o podobné literární talenty, jako byl samotný Foglar. Známé jsou například deníkové zápisky pozdějšího básníka Jiřího Wolkera z táborů na Vysočině v letech 1916 a 1917. Několikrát vyšly i knižně.

Už jako šestnáctiletý v prvním z nich projevoval svůj básnický talent. "Jak miluji to zářivé slunce! Miluji je jako zdroj tepla, krásy a lásky. Objímá celý svět tak vřele, zpívá barvami a to jeho teplo… v tom se koupám s rozkoší. Jasné slunce, miluji tě, miluji tě mé mládí a zdraví. Stulen v tvé paprsky jásám a zpívám volnými plícemi hold přírodě, své veliké milence, jež teď po dlouhé době zase jest laskána mými polibky a hřejivými obětmi," píše Wolker ve svém deníku.

"Bylo znát, že Jiří Wolker byl nadaný písemným projevem. Deník je skvěle napsaný, sděluje své niterné pocity, ne jen popis toho, co bylo k obědu. V tom je unikátní. Doteď jde o jeden z nejzajímavějších zachovaných popisů skautingů," shrnuje Šantora.

Výjimečným je také deník kopřivnické skautky Lídy Šumné z let 1937 až 1942. Zapisuje nejen zážitky z oddílu, ale také své myšlenky z posledních předválečných a prvních válečných let. V zápiscích i básních popisuje změny v každodenním životě i teror nacistů během heydrichiády.

"Měli jsme smutný 28. říjen. Již jsme nesměli oslavit naše osvobození z Rakouského panství, jsme pod říší jinou, německou však také. Ta je nyní pánem i dřívějšího Rakouska. Nikdo se nenadál, že to výročí, ze kterého jsme měli všichni radost, pro nás tak smutně dopadne!" zapsala si roku 1938, měsíc po uzavření mnichovské dohody, kdy Kopřivnice jako součást Sudet připadla Německu.

Na pomezí deníku a kroniky se pohybují skautské zápisky budoucího prezidenta Václava Havla, soukmenovci nazývaného Chrobák. Kroniku oddílu vodních skautů pražského střediska Šipka vedl jako jedenáctiletý na letním táboře v roce 1948.

"Zvláštní je, že každé ráno se někdo objeví celý poštípaný od komárů a celý opuchlý. Nedávno to byl 'Marianka', který po tom opuchnutí byl tak zdeformovaný, že jsme ho nemohli ani poznat, ale hovořit umí pořád stejně. Dnes to byl Šmejda, Otta Šulc. V noci hlídky nebyly, protože první hlídka usnula," zapsal mladý Havel.

Hlasatel mnohotvárného života

Některým oddílům kronika nestačila a začaly hledat způsoby, jak své zápisky dostat i mimo svůj oddíl. Ještě v dobách Rakouska-Uherska tak začaly vydávat první skautské časopisy.

Podle historika Šantory lze mezi nimi rozlišit dva základní typy. "Buď to byl informační věstník, často i pro rodiče. A pak byly oddíly, kterým to nestačilo a pojaly to spíše jako prostor pro literární a výtvarné vyjádření členů. Přepisovali tam věci z deníků, ale i básně a povídky. Ve spoustě se najdou i romány na pokračování," popisuje.

"Oficiální" časopis českých skautů vyšel poprvé v lednu 1915, tehdy pod názvem Junák. Stál za ním zakladatel českého skautingu Antonín Benjamin Svojsík.

"Skautství má právo na zájem celé české veřejnosti a není tudíž určen list náš pouze pro junáky, nýbrž pro veškeru českou mládež, její rodiče, učitele a přátele. Má se státi hlasatelem snah jeho a během času vylíčiti celý mnohotvárný život skautů co nejúplněji," napsal Svojsík v úvodním slově. Na dalších stranách pak čtenáři nalezli zprávy z dění v hnutí v Českých zemích i v zahraničí, ale také básně a deníkové zápisky z pera tehdejších skautů.

Časopis vychází pod pozměněným názvem Skaut dodnes, za více než stoletou historii byl ovšem několikrát - stejně jako celé hnutí - zakázán: nejdříve nacisty v letech 1940 až 1945 a poté dvakrát komunisty, nejdříve v období 1948 až 1968 a poté znovu mezi lety 1970 až 1990. 

Od devadesátých let vychází časopis nepřetržitě. Výčet periodik se navíc rozrostl. Organizace Junák - český skaut jich vydává celkem šest pro různé věkové kategorie. BenJáMína je určená pro předškoláky, Světýlko zase pro žáky prvního stupně. Již zmíněný Skaut čtou děti mezi 11 a 15 lety a Roverský kmen pro takzvané rovery a rangers, čili starší členy ve věku 15 až 25 let. Další dva jsou určeny pro dospělé: Skauting pro vedoucíSkautský svět pro již neaktivní skauty a příznivce hnutí.

"Ve světě je běžné, že organizace připravuje jeden nebo dva časopisy. Jsme tedy specifičtí," říká šéfredaktor posledního zmíněného časopisu Václav Zeman. A upozorňuje, že na rozdíl od běžných periodik se těm skautským nesnižuje vydaný náklad. Za příplatek k registračnímu poplatku si jej mohou objednat všichni členové hnutí a jejich počty v posledních letech výrazně stoupají. 

Facebook, podcast a fotoknihy

Avšak budoucnost titulů je nejistá. "Během letošního nebo příštího roku by měla probíhat revize celého projektu. Rozhodneme, jestli zůstaneme u tištěné formy, nebo jestli se z nějaké části přikloníme k internetu nebo audiovizuálnímu obsahu," vysvětluje Zeman.

Ostatně, to už se částečně děje. Od loňského roku vychází na streamovacích platformách podcast Po uši ve skautu, ve kterém si lze poslechnout namluvené verze článků ze skautských časopisů.

A masivního přesunu do online prostoru se v posledních letech dočkaly kroniky. "Spousta oddílů převedla kroniku na svůj web nebo na Facebook, aby si ji mohli číst všichni jednoduše, včetně rodičů. V papírové podobě už se tolik nevedou," upozorňuje skautský historik Roman Šantora.

Podle něj se tak z kronik vytrácí dřívější literární a výtvarná úroveň. Není to ovšem bez náhrady. "Ve spoustě oddílů se mnohem více fotografuje, obrazová informace je dnes silnější než ta psaná. Tato věc se rozvinula a hodně oddílů si dělá z táborů fotoknihy," uzavírá historik.

VIDEO: Matocha: Děti zažívají méně a méně dobrodružství. V Prašině jsou odkázané na sebe

Potřeboval jsem místo, kde se děti nedovolají o pomoc a které je pro ně cizí, vysvětluje Vojtěch Matocha, autor oceňované knižní trilogie. | Video: Martin Veselovský
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Další zprávy