Peter Bédi je skautský vedoucí, speciální pedagog a koordinátor projektu Skauting pro školy, který chce převést základy skautské výchovy do školního prostředí. Před dvěma lety založil v Hlubočepech skautský 144. hlubočepský oddíl. Protože ho zakládali v Prokopském údolí, dali mu název Trilobit.
Přestože se jedná o malý oddíl, který tvoří jen dvanáct dětí, vesměs vlčata a mladší, cíle mají místní skauti velké. A dá se říct, že i vysoké.
Před rokem totiž začali pracovat na "stratoprojektu". Vzali si do hlavy, ze pošlou do vesmíru skautskou sondu. "Po vzoru Neila Armstronga, který měl na Měsíci pod skafandrem nášivku Světové organizace skautského hnutí (WOSM), jsme se rozhodli, že pošleme do vesmíru naše oddílové nášivky. A ideálně, kdyby se nám na padáku vrátily, že si je pak našijeme na košile," vypráví Peter Bédi.
Následoval rok pečlivých příprav, kdy hlubočepští skauti vstřebávali všechny důležité teoretické i praktické informace. Navštívili planetárium, kde se dívali na skutečné sondy, které letěly do vesmíru, v meteorologické stanici v Libuši vypouštěli testovací stratosférický balon a nechali si udělat výklad o meteorologii a letech do vesmíru za pomoci balonů.
Navštívili také Ústav letecké medicíny, aby se dozvěděli, jak působí pobyt ve velkých výškách na živý organismus. Na příkladu barokomor jim tu vysvětlili, jak je to s tlakem se stoupající výškou a proč jejich balon praskne. Vlčata následně sestrojila několik schránek pro sondu, aby v mrazáku mohli testovat různé materiály a zvolili ten nejvhodnější.
Celou sondu naprogramoval a sestavil druhý vedoucí oddílu, Tomáš Večeřa zvaný Raňajkus. Osadili ji třemi kamerami, anténou a dvěma nezávislými GPS systémy. Museli ji pojistit na let do vesmíru, měli na ni také povolení od Úřadu pro civilní letectví. Ten podle nich ročně udělí kolem dvanácti podobných povolení pro soukromé stratosférické balony se sondou. O akci měl informace i letový provoz, aby nedošlo ke kolizi s letadly.
Mravenec ve výšce 31 kilometrů
Startovalo se 18. července z tábořiště u Želivského kláštera na Pelhřimovsku, speciální balon vynesl sondu do stratosféry. "Byla pilotována lesním mravencem, který prožil výšku 31 kilometrů, minus 33 stupňů a silný podtlak. Hmyz je opravdu odolný," pokračuje vedoucí.
Jelikož sondu vybavili vlastním pasivním topením, mravenec prý "na vlastní kůži" zakusil nejnižší teplotu 12 stupňů. "Vrátil se nám živý a zdravý, jenom vlčata jej záhy ztratila poté, co jim na louce vylezl z krabičky, tedy kabiny pilota, jež byla uvnitř sondy," dodává Bédi.
Kromě oddílových nášivek a mravence poslali do stratosféry také nejvzácnější magic karty, které kluci z Trilobita nyní hodně hrají. "Pravděpodobnost, že sondu najdeme, byla šedesát až sedmdesát procent, nicméně kluci to riskli," poznamenává.
V reálném čase jim sonda posílala každou minutu fotky z vesmíru, polohu a základní letovou telemetrii, jako je tlak, teplota a vlhkost. Mimochodem, vlhkost byla v době startu opravdu značná. Zrovna když se balon se sondou chystal ke startu, dalo se do velkého lijáku, průběh akce to však neohrozilo, pouze záběry z kamer nebyly níže nad zemí tak kvalitní.
"Vše šlo přes mobilní server s anténami na autě, které sondu honilo po vypuštění, abychom neztratili spojení. Každý člen oddílu měl v mobilu aplikaci řídícího centra, kam se sbíhala všechna data," líčí Peter Bédi.
Asi po hodině a půl letu zachytil sondu silný stratosférický "jet stream" neboli tryskové proudění a skauti s ní ztratili spojení. "Až první snímky, které potvrzovaly zakřivení země a silný pokles teploty, nám naznačily, že stoupáme hodně vysoko," líčí.
Po prasknutí stratosférického balonu dopadla asi šest kilometrů od Písku. "Naštěstí se jenom málem trefila do místního rybníku, kde bychom ji těžce lovili," usmívá se.
