Pánek: Na obrovské krize jsme zvyklí, chudým dětem jsme věšeli úkoly na dveře

Tereza Patočková Tereza Patočková
20. 2. 2021 14:15
"Potíže nečekaného typu zvládat umíme, nejtěžší bylo ustát nutkání jít během pandemie bojovat do první linie," popisuje činnost Člověka v tísni, jedné z největších humanitárních organizací ve střední Evropě, její šéf Šimon Pánek. "Nejsme záchranáři, lékaři ani sestry. To, co umíme, je pomoci nejslabším, na které krize vždy dopadá nejdříve a nejrychleji," dodává v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Šimon Pánek
Šimon Pánek | Foto: Archiv Člověka v tísni

Co z minulého, koronavirového roku považujete za nejsvětlejší moment Člověka v tísni? 

To, že jsme strach a nejistotu, se kterou se v takové míře lidé dosud nesetkali, dokázali ihned obrátit v práci a pomoc. A také že s námi humanitární kancelář Evropské unie ECHO prodloužila partnerství, což je pro naši činnost velmi důležité. 

Šimon Pánek

Je ředitelem největší české humanitární, vzdělávací a lidskoprávní neziskové organizace Člověk v tísni. Tu spoluzaložil v roce 1992 nejprve jako Nadaci Lidových novin, o dva roky později nadace přijala konečné jméno na Člověk v tísni. Kromě humanitární pomoci ve světě se Člověk v tísni věnuje také vzdělávání a pomáhá lidem žijícím v sociálním vyloučení. Během pandemie organizace spolu s českou společností prošla výzvami, na které ihned reagovala. "Původně jsme měli na poradenské lince, dva dluhové poradce, nyní se točí osmnáct lidí na několika linkách," uvedl Šimon Pánek.

Díky čemu vám ECHO prodloužilo partnerství? 

ECHO uplatňuje na partnerské organizace, které podporuje, velmi přísná kritéria. Celkově jich podporuje něco kolem dvou set a loni po pěti letech spustilo jejich revizi. Hlavní částí byl audit, který měl zjistit, jak každá z partnerských organizací funguje. Kontrolovala se kvalita odvedené práce, rozhodování a podobně. Auditem jsme prošli jako jedni z nejúspěšnějších, a tak nám ECHO smlouvu prodloužilo o sedm let. 

Víte už, jak s obnoveným partnerstvím naložíte? 

Je to pouze rámcová dohoda, což znamená, že ECHO říká: vám věříme a peníze na pomoc vám rádi dáme. V každé konkrétní situaci však vždy probíhá nové vyjednávání o tom, kolik peněz a na jakou kauzu dostaneme. Když je někde katastrofa nebo konflikt, spojíme se s ECHO a vyjednáváme.

Nebrzdí vyjednávací proces poskytnutí pomoci, která by v případě náhlé katastrofy byla potřeba okamžitě?

Institucionální dárci, jako vlády nebo mezivládní organizace, jsou samozřejmě relativně pomalí, není to otázka hodin nebo dnů. ECHO má dva režimy vydávání prostředků, a v tom takzvaném zrychleném je schopno peníze uvolnit za několik dní. V krizových situacích, když je potřeba okamžitě pomoci, používáme vlastní peníze, které pro tyto případy máme. Od  ECHO si je vyžádáme zpětně. Riziko toho, že nebudeme mít prostředky ve chvíli, kdy jsou nutně potřeba, se tak minimalizuje.

Jaké činnosti loni zabraly největší část vaší tuzemské agendy? 

Od loňska máme doma k naší dlouhodobé činnosti dvě nové priority. Jednou z nich je podpora dětí v on-line vzdělávání. Na začátku jara jsme zjistili, že zejména v chudých rodinách nemají děti možnost být připojeny k internetu, nebo jen minimálně. Typicky třeba přes sousedovu wi-fi a jeden smartphone, to je nedostačující. Zjistili jsme také, že řada škol on-line výuku nevedla, učitelé jen zadávali úkoly a čekali na jejich vyplnění. Naši koordinátoři si potom v tom nejzákladnějším režimu brali na chodbě od paní učitelky domácí úkoly, které jsme na naší pobočce nakopírovali. Potom jsme je rodinám nepřipojeným k internetu věšeli v igelitkách na dveře, aby děti alespoň nějak zkoušely úkoly vyplňovat. 

Foto: Archiv Člověka v tísni

Byl podzim a začátek nového roku v tomto lepší? 

Ano, se zapůjčením a distribucí notebooků do rodin pomohlo mnoho iniciativ. A operátoři zase zajišťovali data a připojení. Pedagogické fakulty navíc vyslyšely naše volání a nabídly svým studentům kredity za to, že se přihlásí do programu, kde budou dětem se školou a doučováním on-line pomáhat. Dnes tedy stovky studentů doučují děti a pomáhají jim vypořádat se s on-line výukou.

Mluvil jste o dvou nových prioritách, jaká je ta druhá? 

Finanční a dluhové poradenství. Děláme jej sice dlouhodobě, ale zájem o něj samozřejmě nikdy nebyl takový jako vloni a vlastně i nyní. Počítáme, že nejméně celý letošní a příští rok se zájem snižovat nebude. Ekonomické dopady pandemie budou teprve dojíždět.

Jak dluhové poradenství vypadá?

Stojí na několika pilířích. Prvním je bezplatná dluhová telefonní linka. Původně ji obsluhovali dva poradci, nyní se točí osmnáct lidí na několika linkách. Po Česku ale také máme rozmístěné dluhové poradce a lidé je mohou osobně navštěvovat. Jenom od loňského ledna jsme najali 56 nových lidí, kteří jsou teď v okresech či mikroregionech, o nichž jsme zjistili, že žádné dluhové poradny nemají. Typicky jsou to zapadlejší části republiky u hranic. 

Změnila se během loňska cílová skupina Člověka v tísni?

Nezměnila, ale velmi se rozrostla. Na poradenskou linku přestali volat pouze lidé, kteří před lety něco pochybného podepsali nebo jeli na černo a nyní jsou v dluzích. Začali se na nás ve velkém obracet také živnostníci. Neopustili jsme ale kvůli tomu naše dlouhodobé klienty a lokality, museli jsme se zkrátka rozšířit. Velmi nám v tom pomohla sbírka SOS Česko, kterou jsme spustili a do začátku letošního roku se tam díky solidaritě a důvěře sešlo necelých 70 milionů korun. To nám při rozšiřování našich řad výrazně pomohlo. Za tyto peníze nyní pracujeme, vystačí nám tak do poloviny roku 2022, co bude potom, se uvidí.

Jak vám zkušenosti z vyhrocených humanitárních akcí pomohly v Česku při činnosti během pandemie?

Určitě nám pomohlo, že jsme zvyklí zvládat krize, a to i nečekaného typu. Například krize typu Haiti, kde při zemětřesení v hlavním městě zahynula čtvrtina obyvatel, osmdesát procent budov nestojí a stejně musíte odněkud začít ihned pracovat. Není to samozřejmě srovnatelné, ale tahle schopnost - naladit se i ve velmi těžké situaci na myšlenku, co můžeme hned udělat, a potlačit strach z toho, co s námi bude - byla okamžitě přítomná v prvním týdnu po jarním lockdownu. 

Přemýšleli jste o tom, že byste využili své humanitární zkušenosti a Člověk v tísni nějakým způsobem pomohl zdravotníkům? 

Ano, ale rozumně jsme si na tuto otázku odpověděli, že se zdravotníkům a záchranářům do práce plést nebudeme. Systém zdravotnictví a integrovaný záchranný systém je velmi robustní a zvládne to. Nejsme záchranáři, lékaři ani sestry. To, co umíme, je pomoci těm nejslabším, na které krize vždy dopadá nejdříve a nejrychleji. Mají nejmenší nebo žádné rezervy, jsou nejméně sociálně a vzdělanostně vybavení k tomu, aby krizi překonali, a jsou chudí. Hledání toho, co se pro ně dá dělat, byla instinktivní reakce. Hned jsme si vytvořili program, který vyústil sbírkou SOS Česko, a jako vždy Češi a Češky ukázali, že jsou v krizích velmi solidární. 

V souvislosti s koronavirem pomáháte i ve světě, podle čeho si vybíráte své mise?

My si je ani nevybíráme, většinou v těch zemích dlouhodobě humanitárně či rozvojově působíme. V Etiopii jsme myslím již 15 let a pomáháme tam především ve školství, zemědělství nebo při rozvoji drobné ekonomiky. Když se jednou za několik let objeví v zemi, kde dlouhodobě působíte, krize, která potřebuje okamžitou intervenci, nemůžete říct: "Ne, to nás nezajímá, my se tu zabýváme jen vzděláváním."

Jak například se zvládáním covidu pomáháte právě v Etiopii? 

Většinou je to osvěta, hygiena, sanitace nebo distribuce ochranných pomůcek. Existují ale oblasti, které jsou na tom hodně špatně, například severní Sýrie, kde je válka, nebo třeba Mali v Africe. Tam jsme loni dodávali zdravotnické vybavení, nebo dokonce i fyzicky pomáhali stavět zdravotnické kapacity.

Co pro vás bylo loni nejtěžší?

Zachovat si - v situaci velké nejistoty a napětí - chladnou hlavu a uvědomit si, že to nejlepší, co můžeme udělat, je využít naše zkušenosti i dovednosti na maximum a neplést se záchranářům a zdravotníkům do práce, protože my jimi nejsme a jejich práci neumíme. Zkrátka ustát potřebu jít bojovat do první linie, tahle potřeba je u nás totiž stále přítomná. Těžké ale bylo také koordinovat naši činnost ve světě ve chvíli, kdy pandemie propukla a zavíraly se hranice. Rozhodnout se třeba, zda máme zůstat na misi ve východním Kongu, nebo odjet domů do bezpečí, a tím pádem opustit důležitou práci, kterou tam měli naši lidé rozdělanou, a riskovat, že se k ní dlouho nebudou moci vrátit. I to jsme ale zvládli.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 42 minutami

Golden State přestřílelo Minnesotu, Lakers podlehli Philadelphii

Basketbalisté Golden State v NBA přestříleli 124:115 Minnesotu, kterou zdolali i díky 21 trojkám. Dařilo se obávanému duu přezdívanému Splash Brothers - Stephen Curry trefil šest trojek a nasbíral 29 bodů, osm doskoků a šest asistencí a Klay Thompson odehrál zatím nejlepší zápas od návratu po vážném zranění. Nastřílel 23 bodů včetně pěti trojek. Los Angeles Lakers bez LeBrona Jamese podlehli Philadelphii 87:105.

Výsledky NBA:

Golden State - Minnesota 124:115, Philadelphia - LA Lakers 105:87.

Tabulka:

Východní konference:

Atlantická divize:

1. Brooklyn 48 29 19 60,4
Philadelphia 48 29 19 60,4
3. Boston 49 25 24 51,0
4. Toronto 46 23 23 50,0
5. New York 49 23 26 46,9

Centrální divize:

1. Chicago 47 30 17 63,8
2. Cleveland 49 30 19 61,2
3. Milwaukee 50 30 20 60,0
4. Indiana 49 17 32 34,7
5. Detroit 47 11 36 23,4

Jihovýchodní divize:

1. Miami 48 31 17 64,6
2. Charlotte 49 27 22 55,1
3. Washington 48 23 25 47,9
4. Atlanta 47 22 25 46,8
5. Orlando 49 9 40 18,4

Západní konference:

Jihozápadní divize:

1. Memphis 50 33 17 66,0
2. Dallas 49 28 21 57,1
3. New Orleans 47 18 29 38,3
4. San Antonio 49 18 31 36,7
5. Houston 48 14 34 29,2

Severozápadní divize:

1. Utah 49 30 19 61,2
2. Denver 47 26 21 55,3
3. Minnesota 48 24 24 50,0
4. Portland 48 20 28 41,7
5. Oklahoma City 47 14 33 29,8

Pacifická divize:

1. Phoenix 47 38 9 80,9
2. Golden State 49 36 13 73,5
3. LA Clippers 50 25 25 50,0
4. LA Lakers 49 24 25 49,0
5. Sacramento 50 18 32 36,0
Další zprávy