Foto: Aktuálně.cz, Shutterstock.com

Jan, 50 let

Nemoc u padesátiletého Jana započala na konci srpna, kdy mu začalo být špatně, bolela ho hlava a měl teploty, což se postupně zhoršovalo, šel tak ke své lékařce, která ho poslala na testy. Koronavirus se u něj oficiálně prokázal 4. září. Kde se nakazil, sám netuší. "Ještě ten večer jsem se dozvěděl, že jsem pozitivní, a bylo mi řečeno, že mi druhý den zavolají z hygieny a řeknou mi, co mám dělat. Pořád nevolali, pořád jsem jen čekal a bylo mi hrozně špatně," popisuje Jan bezmoc, kterou cítil. Na hygienu se po několika dnech dovolal sám s příslibem, že se mu pracovníci ozvou zpět.

Týden po prokázaném pozitivním testu se hygiena stále neozývala, tak si po konzultaci se svou lékařkou zavolal sanitku. "Měl jsem teploty 39 °C, nepřetržitý kašel a strašné, opravdu nesnesitelné bolesti hlavy," vzpomíná Jan. Záchranná služba ho okamžitě odvezla do nemocnice, kde lékaři vyhodnotili, že se jedná o těžký průběh nemoci, a podali mu lék favipiravir. "Během dne se to hrozně zhoršilo. Neustále mi sledovali saturaci kyslíkem, poslali mě na rentgen, kde zjistili, že mám oboustranný zápal plic, že mi 75 procent plic vůbec nefunguje, a ještě ten den mě odvezli na ARO," popisuje Jan.

Lékaři jej chtěli okamžitě napojit na plicní ventilaci, Jan se tomu však bránil. "Představa, že mě uspí a nacpou mi do krku hadici, pro mě byla šílená, tak jsem se tomu snažil vyhnout," říká. Jeho stav prý byl velmi proměnlivý, ráno mu bylo často lépe, k večeru se mu ale vždy velmi přitížilo. Nespadá přitom věkově do rizikové kategorie a neměl před covidem ani žádné vážné zdravotní komplikace ani jiné choroby.

"Předtím jsem byl silný zdravý člověk. Sice jsem trochu obézní, ale jsem takový ten případ, kterému se říká 'fat fit', denně jsem jezdil do práce na kole, byl jsem trochu tlustý, ale myslel jsem si, že mám dobrou kondici a že jsem ve formě. Žádné další zdravotní obtíže jsem neměl. Po třech týdnech v nemocnici jsem zhubnul 25 kilogramů svalů a nemám sílu vůbec na nic, fyzicky jsem úplná troska," říká Jan, kterého ani po třech týdnech nechtěli lékaři pustit z nemocnice, protože jeho plíce stále nejsou dostatečně saturovány kyslíkem. Nakonec souhlasili pod podmínkou, že mu domů zapůjčí přístroj na výrobu kyslíku, na nějž bude napojený minimálně 16 hodin denně.

"V nose mám pořád strčené hadičky a chybí mi tři litry kyslíku za minutu. Kdybych to neměl, tak bych mohl podle lékařů dostat mrtvici, infarkt nebo mít nějaké jiné zdravotní komplikace," říká Jan. Jeho stav se ale postupně zlepšuje, nejvíc ho nyní trápí fyzická slabost a právě nedostatek kyslíku, také ho bolí ruka, kterou po zavedeném katetru stále nemůže zcela zvednout. "Ale na nic si nestěžuji, já vím, že dělali, co mohli. Já tyhle lidi v první linii hrozně obdivuji a strašně jim děkuji, věřím, že mi zachránili život," dodává.

"Jsem absolvent konzervatoře, studoval jsem klarinet, a i když se tomu profesionálně nevěnuji, tak jsem se při studiu naučil správně dýchat a používat plíce. Teď vidím, že se nadechnu tak maximálně po předposlední žebro, zbytek vůbec nejsem schopný. Dostal jsem za úkol, že mám v rámci rekonvalescence stokrát za den nafouknout gumovou rukavici, toho vůbec nejsem schopný, udělám to dvakrát a rozkašlu se. Ten zásah plic je podle mě opravdu enormní. Ale zlepšuje se to, je to na dobré cestě, už jsem z nejhoršího venku," říká Jan, který bude v domácí péči minimálně do konce měsíce, lékaři ho však varovali, že do práce možná nebude moci jít až do konce roku.