1. října 1996 zasedla v šestatřiceti letech do kokpitu jako druhý pilot vrtulového letadla ATR na lince Praha - Záhřeb. Na palubě bylo 60 pasažérů. "Nervozita byla, ale když si člověk sedne do letadla, všechno z něho spadne," vzpomíná dnes na historický okamžik Vlasta Diblíková.
Dnes se z někdejší druhé pilotky stala kapitánkou, z ATR přesedla na Boiengy a nyní už létá ve strojích Airbus na dálkových linkách. V pátek přiletěla z Toronta a v pondělí bude pilotovat letadlo do New Yorku.
Krnovská rodačka už strávila v kabině dopravního letadla téměř 4000 hodin.
ČSA dnes: 12 pilotek
Vlasta Diblíková se stala průkopnicí. Mužští kolegové byli zpočátku nedůvěřiví.
"Dnes už se chovají maximálně profesionálně. Jako první žena jsem to možná měla těžší, ale teď už to nikomu nepřijde jako zvláštnost."
A tak už se od chvíle svého historického letu do Záhřebu setkala v kabině letadla s pilotkami-kolegyněmi mnohokrát. V ČSA v současnosti pracuje na postu pilota 12 žen. Původně mužské povolání se stalo běžným pro ženy i v zahraničních leteckých společnostech.
Vášeň odmalička
Šestačtyřicetiletá Diblíková se k obloze zasněně dívala odmalička. V patnácti poprvé letěla větroněm. Na vysoké dopravní škole v Žilině poprvé zasedla do motorového letadla.
Pracovala u ČSA jako dispečerka a před jedenácti lety zaplatila 150 000 korun na nezbytný kurz ve Spojených státech. Až pak mohla vzlétnout s lidmi na palubě.
"Občas je to stres, třeba když je plné letiště a silný provoz," přiznává. Na vážnější problém během letu si ale nevzpomíná.
Ani po deseti letech by zaměstnání změnit nechtěla. "Je to pro mě práce, koníček i vášeň zároveň," říká. "Letět, to je prostě nádhera."
Z domova ji vyhlížejí tři děti a manžel, velký fanoušek do letectví. "Uvaří, o děti se postará," chválí pilotka svého chotě.
