Seriál: Underground rozčiloval normalizátory doběla. Hudba pomáhala lidem přežít

Jan Gazdík Jan Gazdík
5. 10. 2019 14:28
Jak jen nejlépe charakterizovat fenomén undergroundu, jemuž totalita vyhlásila nesmiřitelný boj? Dana Němcová, Karel "Kocour" Havelka a František "Čuňas" Stárek svými postoji a statečností toto hnutí významně ovlivnili. Byli za to šikanováni, zatýkání, vězněni, nuceni k emigraci. Tak jako mnoho dalších, kteří toužili po jediném: žít si po svém a nikoliv podle komunistických norem.
Foto: Paměť národa

Nezapomínejte na své děti, vyhrožovala Daně Němcové StB. "Právě pro ty děti to dělám," namítla

První velký psychický otřes zažila při zmanipulovaných procesech v padesátých letech minulého století. "Nemohla jsem pochopit, jak mohli lidé podepisovat žádosti o trest smrti pro Miladu Horákovou," vzpomíná Dana Němcová.

Na okupaci vojsk států Varšavské smlouvy v srpnu 1968 zareagovala i proto psycholožka i s manželem Jiřím jako mnoho jiných Čechoslováků - emigrací. "Dodnes nechápu, jak se mohli do našeho trabanta nasoukat tři dospělí a našich sedm dětí. Do Vídně jsme ale nakonec dojeli," vzpomíná pro Paměť národa.

A její syn Ondřej, fotograf Knihovny Václava Havla, dodává: "Byl jsem nejmenší, takže jsem se schoulil pod nohy spolujezdce."

Dost neobvyklá byla ovšem další cesta rodiny Němcových. "Já nechtěla vychovávat děti v pokrytecké okupované zemi. No a Jiří chtěl, aby vyšly knihy, které jsme měli v Československu připravené k vydání. Říkal, že než to budou mít komunisti všechno pod palcem, tak to bude trvat jeden či dva roky a to nám k vydání knih stačí. Argument Jiřího převážil a my se vrátili."

Jako psycholožka tím pádem skončila na dvacet let. Z práce ji opakovaně vyhazovali i jako uklízečku, aby snad svými názory neovlivňovala ostatní uklízečky anebo lidi z úřadů, kde myla schody. Výslechy na tajné policii a domovní prohlídky už ani nepočítala. Přesto se stala oporou lidí, které komunistický režim pronásledoval. S manželem Jiřím pořádali domácí semináře, půjčovali zakázanou či nedostupnou literaturu.

"A tak je to dodnes. Stále je na cestě odněkud někam. Žije velmi aktivně, angažuje se, podepisuje či organizuje petice, přijímá pozvánky na semináře či diskuse. Je k neutahání," říká o pětaosmdesátileté chartistce syn Ondřej.

Dana Němcová | Video: Pamět' národa

K podpisu Charty 77 ji přiměl koncert skupin Plastic People of the Universe, DG 307 a Adept, na který se do Rudolfova u Českých Budějovic sjelo 400 lidí. Bitím a slzným plynem je ovšem rozehnal pohotovostní oddíl SNB, který ztloukl i nezletilé dívky, lidem se stříhaly i vlasy.

"Moc si uvědomila, že tady vzniká něco jiného, ilegální činnost, kdy hudba není to hlavní. Hlavní byla snaha přežít. Přežít v celku a ne jako troska, která se klaní," vysvětluje Dana Němcová.

I zkušenost z poválečných represí ji pak přivedla do Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), který podával do zahraničí zprávy o politických procesech v socialistickém Československu, usvědčoval režim ze lži a pomáhal rodinám vězněných.

Tajní při výsleších Daně Němcové vyhrožovali a aby prý nezapomínala na své děti. "Ale já to dělám právě pro ty děti," namítla.

A jak vzpomíná na komunistický kriminál? "Je dobrý zažít si to na vlastní kůži." Svoboda neznamená podle Dany Němcové, že si lidé mohou dělat co chtějí. "Ale je to i zodpovědnost za moje chtění."

Dvojnásobný emigrant Karel "Kocour" Havelka nechápe kamarády, kteří proklínají Západ a vzhlížejí k Rusku

Láska k bigbítu a děvčeti převrátila Karlu Havelkovi (přezdívku Kocour si nese od základní školy) život na ruby. Ničeho ovšem nelituje. Ze všech životních kotrmelců si prý odnesl vždy něco dobrého.

Například okupace Československa vojsky států Varšavské smlouvy ho sice vnitřně zlomila, ale také nakopla k úvahám o emigraci. Kvůli kladnému vyřízení žádosti o zájezd do Japonska se pak na čas změnil ve výřečného člena Socialistického svazu mládeže. "Umění žvanit mě vytáhlo až do svazáckého okresního výboru," vzpomíná Kocour.

Do Japonska odjel nakonec s kamarádem s Cestovní kanceláří mládeže v roce 1973, ale doma nechal velkou lásku sedmnáctiletou Věru Peroutkovou z Přeštic s tím, že za ním do vysněné Ameriky později přijede.

Lidé z velvyslanectví USA v Tokiu měli pro dva dobrodruhy z Československa pochopení. "Hned druhý den nám řekli, abychom se sbalili a že jedeme na letiště. Dostal jsem letenku první třídy za 549 USD, což pro mě byly obrovský peníze. Zeptal jsem se tedy, jak to budeme platit? A ten člověk ze CIA mě z úsměvem uklidnil, že na to prý mají své fondy. Od té doby nedám na CIA dopustit," říká "Kocour" Havelka.

Život v New Yorku mu učaroval. Zcela propadl blues. Za všechny peníze, které vydělal, kupoval rocková alba a chodil na bluesové koncerty. Desky pak po desítkách posílal přátelům do Československa.

Láska k Věře Peroutkové, kterou doma zadržela maminka, byla ovšem silnější než svoboda. "Po roce jsem se kvůli ní vrátil," říká s úsměvem Havelka. Věru si vzal ihned po příjezdu. Hudbou nasáklý navrátilec se stal kromě toho členem režimem pronásledované Jazzové sekce, kde se seznámil s Františkem "Čunasem" Stárkem a vůdčím duchem českého undergroundu Ivanem "Magorem" Jirousem.

Emigraci do USA mu ovšem režim neodpustil: "vyfasoval" osmnáct měsíců natvrdo.

"Beatnika" s dlouhými vlasy nenechala tajná policie ani po odpykání trestu na pokoji. Po II. festivalu druhé kultury v Bojanovicích nastalo v březnu 1976 rozsáhlé zatýkání vlasáčů z undergroundu. Mezi sebranými bylo i přeštické trio Kocour, Skalák (Miroslav Skalický) a Čuňas.

Komunisté se rozhodli máničky z undergroundu exemplárně potrestat. V rámci souběhu trestné činnosti byla kauza "přeštické trojky" řešena s kauzou lidí z okruhu pražského undergroundu, což později vešlo ve známost jako případ Plastic People. První sazby byly podle České televize drsné - Kocour 30 měsíců, Skalák 18 a Čuňas 8 měsíců. Po odvolání jim byly tresty sníženy na polovinu.

Jako všichni odsouzení nebo i neodsouzení "androši" čelil Kocour neustále šikaně tajné policie v podobě desítek výslechů. Nehledě na ústrky a po intervencích StB i propouštění z práce se vystudovaný stavař snažil žít životem svobodného člověka a neustále rozšiřoval sbírku gramodesek.

Karel Havelka | Video: Pamět' národa

Tlak StB přesto sílil, takže se Kocour i s manželkou Věrou a dětmi v listopadu 1980 nakonec rozhodl k druhé emigraci do Rakouska. Stejný osud potkal i jeho kamaráda Skaláka v rámci estébácké akce Asanace. 

"Už jsem se nechtěl a ani nemohl vrátit," přiznává Karel "Kocour" Havelka. Stalo se to až v roce 1990, kdy založil v Praze gramofonovou firmu Globus International. 

Z jedné věci má ale v poslední době notně zamotanou hlavu: většina Čechů se podle něj hlásí k Západu, ale přesto… "Přesto je stále více slyšet nezanedbatelná menšina, které se to nelíbí. Tihle lidé mají pocit, že nás Rusko ochrání před islamizací, rozpadem rodin či tradičních hodnot. Mí kamarádi najednou říkají, že Spojené státy jsou prohnilé, že špatná je i Evropská unie. A znovu by zavedli hranice s ostnatým drátem… je to až neuvěřitelný. Nerozumím jim. Myslel jsem, že to bude jednodušší," vyznává se bojovník za svobodný život, "androš" Kocour Havelka.

Chybí mi tu blázni, bláznů je málo, stýská si František "Čuňas" Stárek

Vyhraněným a nekompromisním postojům Františka "Čuňase" Stárka se vlastně nelze příliš divit. Komunisté jeho rodině znárodnili statek, na němž hospodařila několik generací. Na vysokou školu nedostal doporučení i kvůli dlouhým vlasům. V jednom z posledních politických procesů v Československu byl pak jako šéfredaktor samizdatového časopisu Vokno nedlouho před pádem totality v roce 1989 odsouzen i s manželkou Ivou Vojtkovou za pobuřování ke dvěma a půl roku odnětí svobody.

To pak vidíte "Čuňase" Stárka hned v jiném světle. A snažíte se pochopit i jeho postesknutí: "V Česku mi schází vize. A nenabízejí je ani filozofové, pro které je vše negativní. I proto mi tu chybí blázni. Bláznů je málo."

Za blázna a podivína byl například mnohými lidmi považován i pozdější prezident Václav Havel. Soudruzi z vedení KSČ nemohli například pochopit, že Havel, jemuž vycházejí na kapitalistickém Západě hry a je za ně i obstojně honorován, se nestará jen sám o sebe a svůj blahobyt. Rovněž Havel se mimochodem - stejně jako Stárek - ocitl v roce pádu komunismu za mřížemi.

"Chtěli jsme žít svůj vlastní život, a ne podle většiny. Podle toho, že se něco má," vysvětluje Čuňas své tehdejší a vlastně i dnešní postoje. A možná tak trochu mluví i za Václava Havla, jenž se cítil součástí undergroundu, jehož byl Stárek jedním z představitelů. Podílel se například na organizování hudebních produkcí a přednášek i na šíření samizdatové literatury. V případu s hudební skupinou The Plastic People of the Universe byl souzen v Plzni spolu s Karlem Havelkou a Miroslavem Skalickým pro trestný čin výtržnictví v organizované skupině, jehož se měli dopustit tím, že zorganizovali a uskutečnili přednášku Ivana Jirouse a koncert Svatopluka Karáska a Karla Soukupa v Přešticích u Plzně.

František Stárek | Video: Pamět' národa

Image máničky se Stárek nevzdal ani jako zaměstnanec zpravodajské služby BIS (1990-2007) či pracovník Ústavu pro studium totalitních režimů (od roku 2008). František "Čunas" Stárek je názorným příkladem toho, že není důležité, jak člověk vypadá, ale co říká a jak se chová.

"Máničkou jsem se postupně stával od roku 1964, od šesté třídy základní školy. Později se dlouhé vlasy stávaly politikou. Kdo měl dlouhé vlasy, byl zjevným nepřítelem státu," vysvětluje Stárek své celoživotní krédo nejít s davem.

Z komunistického kriminálu byl propuštěn po prezidentské amnestii 26. listopadu 1989, tedy osm dnů pro masakru protestujících studentů na Národní třídě, a ihned se zapojil do zakládání Občanského fóra.

Nově zvolený prezident Václav Havel ho pak šokoval žádostí, aby pomohl s reformou kontrarozvědky. "No a z původních dvou měsíců se to protáhlo na sedmnáct let. Zločinci, kteří vydávali samizdaty, začali tu zpravodajskou strukturu měnit a ovládat zevnitř," líčí "Čuňas" Stárek jeden z mnoha paradoxů svého života. Není také od věci připomenout, že v roce 1996 získal bakalářský titul na Právnické fakultě Masarykovy univerzity.

V hnutí českého undergroundu je i nadále aktivní. A jak jinak než spolu s Miroslavem "Skalákem" Skalickým. Pořádá například festival undergroundové hudby a příbuzného umění Magorovo Vydří v Meziříčku u Třebíče.

Vzpomínky pamětníků pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum díky podpoře členů Klubu přátel Paměti národa. Podpořit ji můžete i vy na www.postbellum.cz/klub.

 

Právě se děje

před 51 minutami

Fotbalisté Mladé Boleslavi vyhráli Tipsport ligu

Zimní Tipsport ligu vyhráli fotbalisté Mladé Boleslavi. V dnešním finále závěrečného turnaje na Maltě porazili obhájce prvenství z druholigového Brna, když o druhém triumfu v historii rozhodli 4:3 v penaltovém rozstřelu. V normální hrací době skončil zápas 1:1.

Boleslav nastoupila bez záložníka Marka Matějovského, který si v sobotním semifinále s Dunajskou Stredou přetrhnul achilovku a čeká ho několikaměsíční pauza. Ale i bez zkušeného záložníka se v nastavení prvního poločasu ujali vedení zásluhou Tomáše Wágnera.

Brno však po přestávce vyrovnalo díky brance Adama Fouska a o vítězi musely rozhodnout penalty. V nich Mladá Boleslav uspěla 4:3 a zimní turnaj vyhrála podruhé. Poprvé středočeský celek v Tipsport lize zvítězil v roce 2017. Zbrojovka naopak promarnila šanci získat třetí triumf za sebou.

Také utkání o třetí místo musely rozhodnout pokutové kopy, ve kterých Ostrava nestačila na Dunajskou Stredu. Baník prohrával od 56. minuty po brance Erica Davise, o vyrovnání se postaral střídající Tomáš Smola. V penaltách pak Slezané prohráli 4:5.

Další zprávy