reklama
 
 

Šéf ústavu totality studoval VUML. Daň režimu, hájí se

25. 2. 2010 19:01
Od prvního dubna má řídit Ústav pro studium totalitních režimů historik Jiří Pernes

Praha - Od prvního dubna má řídit Ústav pro studium totalitních režimů historik Jiří Pernes.

"Kdybych věděl, co se strhne v médiích, do konkurzu na ředitelské místo bych se asi nehlásil," tvrdí Pernes, který nahradí dosavadního šéfa Pavla Žáčka.

Na povrch vypluly detaily z Pernesovy předlistopadové minulosti, v první řadě studium na Večerní univerzitě marxismu-leninismu (VUML) v letech 1988-89, kdy byl ředitelem muzea v moravském Slavkově.

"Byla to daň za to, že jsem chtěl jako nestraník zůstat ve své funkci," zdůvodňuje svou aktivitu a dodává, že šlo jen o formální krok, který k ničemu nezavazoval.

Kandidát spolupráce

Už méně mu vadily informace o tom, že ho StB vedla v letech 1984-1989 jako kandidáta spolupráce. Do seznamu kandidátů byli lidé zapisování bez svého vědomí a fakt, že zapsali také Pernese, šéfa vědecké rady ústavu, byl mezi kolegy všeobecně známou informací.

„Vlastně jsem byl překvapen, že mě vybrali za ředitele, vůbec jsem s tím nepočítal. Vůbec jsem se do konkursu nechtěl přihlásit," vysvětlil docent Pernes své rozpaky nad razantními dotazy v rozhovoru pro Český rozhlas 6 a Aktuálně.cz. 

A.cz: Proč jste se tedy nakonec přihlásil?

Blížil se termín uzávěrky 15. února a za mnou chodili stále častěji přátelé, kolegové, spolupracovníci a ptali se, jestli jsem se přihlásil. A dodávali: Musíš, ty jediný máš šanci. Tak jsem to zkusil.

A.cz: Proč jste nepočítal, že můžete uspět?

Za prvé si uvědomuji neobyčejné zásluhy Pavla Žáčka o založení ústavu a za to, že ho uvedl do podoby, v jaké dnes je. Také v zadání výběrového řízení stálo, že nemá být vyjádřením nedůvěry stávajícímu řediteli, pouze snahou uplatnit zásadu, že každý ředitel má být z výběrového řízení. Nevypadalo to jako úmysl Žáčka odvolat.

Nepřátelé kolem nás

A.cz: Čím jste přesvědčil výběrovou komisi?

Svou koncepcí. Stála na tom, že se ústav má chovat skutečně jako vědecký ústav. Zatím se chová jako obležená pevnost. Kolem nás jsou samí nepřátelé a pouze my to děláme dobře. Ale není to pravda.

A.cz: Ústav ovšem není jen vědeckým pracovištěm, ale také archivem, vydavatelstvím, osvětovou organizací. Ostatní aktivity omezíte?

Bude tím vším dohromady, ale jeho provoz se musí zorganizovat, aby byl efektivní. Má obrovskou přednost, že jeho organizační součástí je archiv bezpečnostních složek, který obsahuje neuvěřitelné množství materiálů o temné minulosti naší společnosti. To vytváří optimální předpoklady, aby tamní historikové mohli bez problémů studovat. Mělo by tam být několik vědeckých pracovišť, která by se věnovala intenzivně studiu a vydávala práce, které by vypovídaly o podstatě komunistického režimu, o jeho praktikách a osudech lidí, přitom nejenom těch, kteří byli režimem pronásledováni, nebo s ním spolupracovali.

A.cz: Z toho vyplývá, že budete nejen bádat, ale také přesvědčovat žáky, že ten minulý  byl špatný?

Historie je věda povýtce subjektivní. Když deset historiků zpracovává jedno konkrétní téma, tak může vzniknout deset různých pohledů na tutéž věc a nemusí to být pohledy nepravdivé. Jde o to, aby interpretace minulosti byla pravdivá, aby si historik nevymýšlel.

Budeme nabízet granty

A.cz: Kde měl ústav největší nedostatky?

Vědecká rada praxi kritizovala skoro na každém zasedání, jak je práce vedena, jaké jsou výstupy. Poukazovali jsme, že ústav vypouští většinou jenom různé slovníkové příručky, místo aby se zaměřoval na syntetizující práce, mluvili jsme o spolupráci s jinými ústavy. Buď tomu pan ředitel nepřikládal význam, nebo to nestačil realizovat.
Znal jsem odborníky, kteří z ústavu odešli a vím, že to byli dobří či nadějní vědci a nepokládal jsem za normální, že odešli během krátké doby. Nebylo to vždy bezprostřední vina Žáčka, ale jako ředitel nesl odpovědnost.

A.cz: Stačí pro vyrovnání s totalitní minulostí jeden pražský ústav pro celou Českou republiku?

Ve srovnání s obdobnými institucemi v Německu a Polsku je náš ústav malý, ovšem naše země je také menší. Je pravda, že u nás pracuje jen 20 výzkumníků a ještě to nejsou ti nejlepší, kteří by tam mohli být. Mou ctižádostí je zvětšit počet historiků a zařídit, aby se ústav stal koordinátorem výzkumů z období komunistického režimu.

A.cz: To znamená, že budete vypisovat granty?

Dnes to možné není. Ústav je organizační složkou státu, která to nemá v popisu práce. Ale mohla by vedle něho nebo pod ním vzniknout nějaká vědecká instituce případně nadační fond, který by podporoval výzkum soukromých badatelů.

Nevím, jestli Žáček zůstane

A.cz: Mluvil jste s panem Žáčkem po konci veřejné soutěže?

Ještě tentýž den mě Pavel Žáček telefonoval, blahopřál a pozval na příští den k jednání o problematice stěhování. Archiv bezpečnostních složek dostal výpověď z některých prostor a musel se stěhovat. Pavel Žáček našel řešení, které bylo schváleno a nevidím důvod, proč výsledky jeho práce znevažovat.

A.cz: Žáček říkal, že by se dohodl na další kooperaci. Vy také?

Nevím, jak přesně odpovědět. Samozřejmě si uvědomuji, že doktor Žáček je mimořádným znalcem problematiky tajných služeb a všeho, na co se ústav dosud orientoval, Na druhou stranu je tak vyhraněná osobnost a může žít s pocitem, že mu bylo ukřivděno. Pokud se dokážeme dohodnout na modelu soužití a určitém stupni loajality, tak si spolupráci dokážu představit.

A.cz Skončí dosavadní úniky informací o tom, kdo byl agentem a důvěrníkem komunistické tajné služby?

Nenazval bych to úniky. Byly zveřejněny jen informace, které jsou v archivu běžně dostupné. Novinářům by nikdo nebránil, aby je prezentovali. Ale nevidím důvod, proč by to měli dělat pracovníci ústavu, zvláště když se to dělo poněkud bulvárním způsobem.

Kundera byl tragická postava

A.cz: Nejvýznamnějším únikem byl případ Milana Kundery, který polici udal agenta-chodce. Ten potom strávil ve vězení 14 let. Poškodil tento případ pověst ústavu?

Jsem přesvědčen, že poškodil. Vidím dva zásadní nedostatky. Případ byl především publikován v časopisu Respekt dřív, než kdekoli jinde, a ještě bulvárním způsobem. Když se podíváte na titulní stránku, tak je jasné, že nešlo o pana Dvořáčka, nešťastného člověka, který byl zatčen a kterému byl zničen život, ale prostě o to, že se v jednom dokumentu objevilo jméno známého spisovatele.
Druhá věc je, že když našli jméno a věděli, kde žije, měli vyvinout veliké úsilí, aby se s ním setkali a zeptali se na jeho názor, případně jestli si případ pamatuje. Přistupovat k tomu se snahou o objektivitu.

A.cz: Podle vás nebyl Kundera udavačem?

Skutečnost, že se Kunderovo jméno objevilo jen v jednom dokumentu, neznamená, že to je vymyšlená věc. To není manipulace StB, zprávu zapsal řadový policista na okrskovém oddělení. Kundera přišel a nahlásil, že mají na koleji cizího člověka. Je to dokument, který pravdivě vypovídá o své době.

A.cz: Šlo tedy o Kunderovo selhání?

Je to tragédie doby. Byl věřícím komunistou a představitelem studentské samosprávy. Nepochybně byl přesvědčen, že co dělá, dělá dobře. Asi nevěděl, že tam má agenta-chodce, na to se ho ostatně měli zeptat. Osobně si myslím, že nechtěl nikoho poškodit, ale splnit své povinnosti. To je tragédie doby, která produkovala takové situace a která měla dopad i na osobnosti jako byl Kundera.

A.cz: Byla komunistická totalita stejná jako nacistická?

Jsem přesvědčen, že tomu tak bylo. Teď jsem četl paměti německého historika Joachima Festa. Vzpomíná na otce, který byla antinacista a hlásil se ke konzervativním odpůrcům režimu. Popisuje represe ze strany nacistů a když jsem to srovnal s represemi, kterým byli vystaveni odpůrci komunismu v Československu, tak se mi zdálo, že nacionální socialismus byl nepřiměřeně shovívavý ke svým nepřátelům. Pokud zůstali jen u politických postojů, tak je fyzicky nelikvidoval. U nás to neplatilo.
Absolutní absence lidské svobody byla úplně stejná.

autor: Petr Holub | 25. 2. 2010 19:01

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama