Praha - Devítka žen a mužů usilující o post hlavy státu zvolené v historicky první přímé volbě se naposledy utkala před kamerami České televize.
Voliči měli naposledy před prvním kolem možnost vybírat nejvhodnějšího kandidáta pro první kolo volby a zároveň porovnat schopnosti svého favorita s ostatními uchazeči.
V poslední zkoušce nejhůře dopadla, alespoň podle pobavených reakcí diváku v sále, Jana Bobošíková. Od počátku na ní byla vidět nervozita, v samotném závěru pak shodila své vystoupení, když se s patosem v tváři obrátila k auditoriu s oslovením "Vážení spoluobčané, …"
Bobošíkovou následoval Vladimír Franz, který ukázal, že je profesionální hudebník, který ví, že státní hymna začíná pomlkou, nicméně zradila ho řeč vlastního těla. Během řeči se ošíval, při jejím skončení poťouchle usmíval do kamer. Vystačil si hned několikrát s frází "vraťme stát občanům".
Co se týče kultury vyjadřování, ale i faktických poznámek, podařilo se poslední vystoupení Zuzaně Riothové a Táně Fischerové, které ovšem průzkumy veřejného mínění staví do pole nevolitelných. Téměř neviditelným se stal Přemysl Sobotka.
Kdyby šlo úspěch měřit "potleskoměrem", byl by naopak vítězem Karel Schwarzenberg. Je však otázka, jestli se mu během více než dvou hodin, po kterou debata probíhala, podařilo přesvědčit tolik nerozhodnutých voličů, či zda se mu podařilo obsadit divácká místa svými příznivci.
I on se ovšem nevyvaroval úsměvným přeřeknutím. Například když tvrdil, že opozici zve na konzultace o zahraniční politice na Hrad. "Zvu je do Černínského paláce," opravil se po upozornění moderátora šéf české diplomacie.
Nesouhlas mezi ostatními kandidáty a diváky pak vzbudily jeho odpovědi, ve kterých tvrdil, že se zajímá o své finance, a ne účty svých spolustraníků, na což mu oponovala Táňa Fischerová, že jako šéf je zodpovědný i za své lidi.
Prezident chudých a postižených
Částí publika rezonoval i jeho výrok, že jeho prezidentským cílem je stát se mimo jiné ochráncem postižených, chudých a těch, kteří jsou jinak znevýhodněni.
Karel Schwarzenberg je totiž místopředsedou Nečasova kabinetu, který například zavedl sKarty nebo zákon o veřejné službě, označované kritiky za "nucenou práci", již Ústavní soud odmítl jako odporující lidským právům.
Žádný z kandidátů se pak nevyvaroval alespoň drobného podlézání voličům. Jan Fischer sliboval, že nebude jen prezidentem na Hradě a bude chodit mezi lidi, jak tomu dělal dosud. Do České republiky se přitom vrátil zejména kvůli prezidentské kampani, před tím působil v Evropské bance pro obnovu a rozvoj v Londýně.
S hraním na populistickou strunu ovšem nezůstali pozadu ani Miloš Zeman s Jiřím Dienstbierem. Zatímco Zeman prohlásil za příklad ztráty hrdosti národa podlézání mocnostem, což bylo podle něj i dojednávání radaru v Brdech (zde přesně cílil na své voličstvo), kandidát sociálních demokratů vzpomněl aktuálně propíranou prezidentskou amnestii.
Dienstbier měl pak problémy s udržením „pokerové tváře", když se smál vlastním vtipům. Pro úplnost, podobného nešvaru se dopouštěl i Miloš Zeman s Janem Fischerem a již zmiňovaným Vladimírem Franzem.
Zejména u dvou témat se pak kandidáti většinově shodli.
Zprvu, že je třeba změnit prováděcí zákon k přímé volbě, aby příště místo 50 tisíc podpisů stačilo šest tisíc podpisů, zato notářsky ověřených. Jako další slabé místo pak někteří označili benevolentní pravidla u financování kampaně.
Nerovnost mezi rovnými
Vladimír Franz s Táňou Fischerovou si pak postěžovali na nerovnoprávnost mezi občanskými a stranickými kandidáty. „Všichni by měli nasbírat potřebný počet podpisů, ne se nechat nominovat například jen hlasy senátorů," uvedl Franz.
Peníze na kampaň pak spojily většinu kandidátů proti Miloši Zemanovi.
Do již tradiční přestřelky Zeman - Dienstbier, kdy místopředseda ČSSD vytahuje na Zemana jméno jeho přítele a exporadce Miroslava Šloufa při každé sebemenší příležitosti, se vložil i Jan Fischer, který připomněl, že pokud Zeman mluví o zákonu o prokázání příjmů a majetku, tak během opoziční smlouvy bylo jeho prosazení možné. "Tam ale byly jiné dohody," podotkl Fischer.
"To by pak Zemanovi nejbližší spolupracovníci pozbyli velkou část svého majetku a neměli by na financování kampaně," přisadil si Dienstbier. Na to Zeman svého soka z bývalé domovské strany odrážel s tím, že kdyby neexistoval Šlouf, tak by Dienstbiera neměl o čem mluvit.
Nad neprůhledností kampaní se ovšem pozastavovaly i Zuzana Roithová s Táňou Fischerovou.
Početní přesila a snaha moderátora zkušenému rétorovi oponovat překazila protentokrát Zemanovi jeho zálibu v ujímání se moderování pořadu, což mu umožňuje získat převahu nad konkurentem a udávat vlastní, pro sebe příznivou agendu.
Obě dámy, které patří podle průzkumů veřejného mínění na chvost kandidátského pelotonu, se pak s v závěru debaty spolu s Vladimírem Franzem shodli, že největším faulem celé volby jsou výzvy, aby uvolnili místo volitelnějším kandidátům a volbu vzdali.
