reklama
 
 

Rychle běhat a poctivě trénovat se psy, takový je recept na canicross, říká šampionka

23. 2. 2019 17:00
Sedmnáctiletá studentka kynologie Zuzana Jílková běhá se svými psy už od šesti let. V canicrossu, tedy běhu se psem v terénu, vyhrála několik evropských šampionátů a také získala stříbrnou medaili na mistrovství světa. Canicross může podle ní dělat každý, kdo se chce hýbat a má doma psa, a to už od dětského věku. Závodění pak ale vyžaduje tvrdé a pravidelné tréninky.

"Připrav se, tři, dva, jedna… běž! Běž!" povzbuzuje sedmnáctiletá vicemistryně světa Zuzana Jílková svou fenku border kolie. Třikrát týdně ji nebo evropského saňového psa trénuje v canicrossu, tedy běhu se psem v terénu podle speciálních značek. Psi i ona mají na sobě speciální postroj s odpruženým lanem a amortizérem. Pes reaguje na povely pro odbočení - dží jako vpravo a jako vlevo -, které se používají i u psích spřežení.

Vicemistryně světa v canicrossu Zuzana Jílková | Video: Tomáš Cetkovský |  01:14

Zuzana studuje v Humpolci prvním rokem na Zemědělské akademii, obor kynologie. Prvního psa, border kolii, dostala, když jí bylo šest let. Canicross začala dělat díky známé české musherce Martině Štěpánkové, která je dlouholetou kamarádkou jejích rodičů a která vzhledem k jejímu věku toto plemeno tehdy doporučila. Štěpánková je mimo jiné první Češkou v historii, jež získala se svým psem mistrovský titul ve skijöringu - disciplíně, při níž pes v postroji táhne jezdce na lyžích. Zuzanu dříve také v canicrossovém umění zaučovala.

"To jsem měla ještě první borderku. Ta pak už v rychlé konkurenci na závodech nestačila. Chtěla jsem silnějšího psa, tak jsme s rodiči koupili evropského saňového psa," vypráví. S borderkou proto běhá triatlony nebo překážkové běhy, které nejsou pro psa tak náročné na rychlost.

Za deset let závodění vyhrála Zuzana desítky závodů v dětské kategorii, v juniorské kategorii pak zaznamenala padesát vítězství. K nejcennějším trofejím však patří dva loňské tituly - vicemistryně světa z Polska a vicemistryně Evropy ze Švédska - a několik prvenství z evropských šampionátů v juniorské kategorii, pro ni osobně třeba první místo v canicrossu z mistrovství Evropy v Anglii v roce 2016. Do její sbírky medailí patří i šest zlatých medailí z kategorií canicross a scooter z mistrovství České republiky.

V sobotu Zuzana míří na vyhlášení Kynologa roku do Prahy, kde se v předchozích dvou letech umístila jako junior v kategorii individuální mushing na prvních dvou stupních vítězů. Věří, že bude úspěšná i letos. "Za poslední tři roky se mi hodně dařilo i minulá sezona byla zajímavá, a to i emotivně. Poprvé jsem loni v říjnu byla na mistrovství světa na stupních vítězů. Zažít to se psem je něco nepopsatelného," říká Zuzana, která trénuje na kole i na koloběžce.

Maminka Helena Jílková potvrzuje, že canicross zažívá v posledních letech boom. Sportu podle ní pomohly výborné výsledky českých závodníků i to, že ho může dělat každý, kdo se chce hýbat a má doma psa, od jacka russela až po velká plemena. "Když jsme začínali, tak na závody jezdilo daleko méně lidí než je tomu dnes, kdy se na start postaví i přes dvě stě závodníků. Na některých canicrossových závodech se rozdělují kategorie podle velikosti psů a věku závodníka," dodala s tím, že jde o nedotovaný sport, takže si všechno hradí sami.

Připravit se na světový závod je podle Zuzany Jílkové náročné v tom, že musela sebe i psa natrénovat na delší délku trati. "Běžela jsem navíc s jiným psem než se svým, protože můj onemocněl a dostal se do sportovního důchodu. Psa jsem si tak půjčila od kamaráda a celý rok s ním trénovala," dodává Zuzana, která bude v juniorech už jen rok.

Běhat se psem může podle Zuzany každý v jakémkoliv věku, kdo má chuť a alespoň trochu fyzičku. Na canicross však už musí být vytrénovaný, aby mohl zvířeti stačit. Proto se i ona věnuje atletice. "Chodím běhat i sama a na atletické tréninky, abych psa nezdržovala. Je důležité, aby si člověk zvykl se psem na rychlost a sílu," vysvětluje. Ta může průměrně přesáhnout i dvacet kilometrů za hodinu. Junioři běhají v terénu tři až šest kilometrů, dospělí až sedm. Jednou, když Zuzana se svým evropským saňovým psem běžela z kopce, dosáhla maximální rychlosti 24,5 kilometru v hodině.

"Pravidlo je, že pes nesmí do cíle doběhnout za běžcem, na trati však za ním nebo vedle něj běžet může," popisuje. Až bude ve třetím ročníku na akademii, bude si muset podle studijního plánu pořídit další štěně. To začne nejen podle výcvikových pravidel cvičit v základech poslušnosti, aby s ním zvládla závěrečné zkoušky a maturitu, ale chtěla by ho také zapojit do canicrossu. Bude to opět evropský saňový pes, jako je její osmiletá Enie.

Toto méně známé plemeno sice není oficiálně uznáno, používá se ale na nejrůznější psí sporty, zejména pro mushing. Saňový pes byl vyšlechtěn z německého krátkosrstého ohaře, pointera a greyhounda čili anglického chrta, po kterém zdědil rychlost. Má soutěživou povahu, velkou výdrž a fyzickou kondici. V odborných knihách je popisován jako inteligentní, nekonfliktní a temperamentní.

"Po ohařovi má schopnost se orientovat a lásku k běhání. Evropský saňový pes je pro běhání nejčastější plemeno u nás i v zahraničí, ale dá se běhat s každým psem, který má do toho sportu chuť," myslí si Zuzana, která chce být po skončení školy záchranářkou nebo policejním psovodem.

Potřebný tah na vodítku mají u tohoto plemene už štěňata. "Štěně se připravuje na postroj zhruba v osmi měsících, pak se s ním začíná pomalu běhat do kilometru. Pokud to pes zvládá, může i na volno běhat vedle kola. Postupně podle vývoje psa se přidává zátěž až do závodní délky," říká Zuzana a dodává, že se nesmí zapomínat na výživu psa, který musí mít speciální zátěžové krmení, aby nehubnul, a vitaminy, kloubní doplňky - podobně jako sportovci.

autor: Šárka Mrázová | 23. 2. 2019 17:00

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama