Může se zdát, že lidi v reakci na ruský útok na Ukrajinu dostihly různé nepříjemné emoce - úzkost, strach, hněv. Vnímáte to tak i vy jako odbornice?
Určitě ano. Jen ve svém nejbližším okolí jsem se setkala s nejrůznějšími emocemi. Každý reagujeme na zátěžové situace jinak, může to být nejistota, hněv, bezmoc. Jiní lidé zase prožívají opak, zlehčují to nebo popírají, že se něco děje. Důležité ale je své emoce přijmout a pojmenovat. Situace, které čelíme, je mimořádná a všechny pocity jsou přirozené.
Jak se s těmito emocemi vyrovnat?
Základ je pojmenovat své emoce, uvědomit si je a dát jim bezpečný průchod. Emoce jsou takový náš kompas, který nám ukazuje, kam směřovat svou energii.
Když mě něco zlobí, tak je to zpráva o tom, že mi na tom záleží. A proto můžeme tyto leckdy nepříjemné emoce přetavit v pomoc a tím pomoct i nám samotným. Sice nemůžeme ovlivnit světové dění, můžeme ale vyjádřit postoj, pomoct našim blízkým. Třeba být otevření k rozhovoru se zasaženými lidmi, přispět finančně na důvěryhodnou sbírku nebo kontaktovat dobrovolnická centra.
Druhý krok je mít kolem sebe důvěryhodné druhé, se kterými mohu své pocity sdílet. Ať už je to jeden člověk, skupina lidí, rodina. Je důležité nebýt na to sám. A kdyby se stalo, že na to člověk opravdu je sám, může vyhledat odbornou pomoc.
V jaké chvíli by měl člověk zvážit odbornou pomoc?
Každý má hranici jinde. Ale zpravidla platí, že když se začne ozývat tělo nebo si druzí lidé všimnou, že je něco jinak, tak je namístě kontaktovat linku důvěry. Na tu mohou lidé zavolat kdykoli, i v noci. A tam se mohou poradit, co dělat dál.
Někteří lidé si mohou říct, že zprávy o Ukrajině budou zcela ignorovat. Je toto správný přístup?
Žádný extrém není dobrý a asi ani není možné se úplně vyhýbat zprávám. Je ale možné s tím pracovat. Zprávy neodmítat, ale pustit si je například jen ráno a odpoledne, aby byl člověk v obraze. Mezitím to lze pustit z hlavy a věnovat se běžným záležitostem. A hlavně těm, co nám přinášejí radost.
Invaze na Ukrajinu přišla ve chvíli, kdy se po delší době začala opět uvolňovat proticovidová opatření. Může návaznost na epidemii psychiku lidí ještě více poznamenat?
My psychologové máme zkušenosti, že když se řetězí potenciálně traumatické události, tak to může mít na duši velký dopad. Ale lze to vzít i z druhé strany. Covidová pandemie pro nás ze začátku byla také velkým nárazem, se kterým jsme do té doby neměli zkušenost. Museli jsme se s ní vyrovnat a popasovat.
A dnes z této zkušenosti můžeme čerpat i něco dobrého. Stojí za to nyní zavzpomínat, co nám pomáhalo tenkrát, jak jsme to zvládli a co si z toho můžeme odnést do přítomnosti, která je také zátěžová.
Jak o současné situaci hovořit s dětmi?
Děti jsou velice zranitelné, musíme jim věnovat zvýšenou pozornost a péči. Když jsem mluvila o tom, že musíme být k druhým laskaví, tak to zvláště platí i u dětí. Hodně vnímají, co se kolem nich děje. Nehledě na to, že ty starší mají přístup k sociálním sítím a internetu.
My dospělí bychom jim měli být oporou, mluvit s nimi o tom, co se ve světě děje, přiměřeně k jejich věku a být jakýmsi filtrem, aby se mohly cítit bezpečně i v tak nejisté době. Rozhodně ale není namístě problém zlehčovat. Musíme dětem citlivě odpovídat na jejich otázky.
V Česku také žije skoro dvě stě tisíc Ukrajinců, u kterých musí převládat ještě horší pocity než u Čechů. Co mohou dělat pro své psychické zdraví oni?
Pro ně samozřejmě zvláště platí to, že už popovídat si o tom, co prožívají, pomáhá. Také je důležité, aby měli dostatek informací od svých rodin a blízkých. Když je nemáme, vstupují do hry fantazie a ty nás mohou zavést do nejhlubších obav, které nemusí být realistické.
Je možné, že současná situace na psychickém zdraví Čechů zanechá jizvu na delší dobu?
To zatím nemůžeme vědět, z předchozích podobných situací ale můžeme předpokládat, že ano. Na druhou stranu každá krize přináší i růst a je na nás, co si z ní vezmeme. Během covidové pandemie si mnozí z nás uvědomili své životní hodnoty a to, že vše v životě není samozřejmost. Nyní si můžeme opět uvědomit naše hodnoty, sdílet je s druhými a nést je dál. Hodnoty toho, že nám stojí za to pěstovat dobré vztahy s druhými, pečovat o naši demokracii a nebrat věci za samozřejmé.
