Žádná demonstrace nezmění nic na tom, že Zeman bude podporovat Babiše, říká politolog

Radek Bartoníček Radek Bartoníček
17. 11. 2018 16:27
Premiér Andrej Babiš sice prožívá nejtěžší chvíle politické kariéry, ovšem i v nich se může nadále spoléhat na podporu prezidenta Miloše Zemana i celého klubu poslanců ANO. "Struktura ANO je nastavena velmi centralisticky a velmi jednoduše z hlediska toho, jak se zbavit nespokojenců," tvrdí v rozhovoru pro Aktuálně.cz Lubomír Kopeček z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.
"Ať by řekl Andrej Babiš mladší cokoliv, tak prezident Miloš Zeman svůj názor nezmění," míní profesor politologie Lubomír Kopeček.
"Ať by řekl Andrej Babiš mladší cokoliv, tak prezident Miloš Zeman svůj názor nezmění," míní profesor politologie Lubomír Kopeček. | Foto: KP FSS

Zřejmě vás nepřekvapuje, jak prezident Miloš Zeman bezvýhradně podporuje premiéra Andreje Babiše. Nebo vás překvapil?
Ne. Když se dívám na jejich vztah, tak tady je v posledních třech letech vysoká míra kontinuity. Už někdy na začátku roku 2016, kdy byl ještě Andrej Babiš ministr financí, a začala kauza Čapí hnízdo, tak prezident zaujal postoj, že Andreje Babiše podporuje. Čapí hnízdo bylo z jeho úhlu pohledu nepodstatná záležitost. Mělo to logiku, Zeman usiloval o znovuzvolení a Babišovi se samozřejmě hodila podpora prezidenta, jak u  Čapího hnízda, tak u dalších kauz, které se ho týkaly.

Existuje něco, co by mohlo způsobit, že by Zeman přestal Babiše podporovat? Například kdyby se premiér choval ohledně dostavby Temelína jinak než chce prezident?
Je otázka, o jakém časovém horizontu se bavíme. Pokud se bavíme v krátkodobém horizontu, tak ne. Ale ve střednědobém horizontu dvou tří let, tak to už tak jednoznačné být nemusí. 

Proč?
Premiér má z různých důvodů zájem mít s evropskými politiky co nejlepší vztahy, zatímco prezident v oblasti zahraniční politiky tíhne k Číně či Rusku, kde se snaží o nadstandardní vztahy. V tomto je v rozporu s orientací Babišovy vlády. Nikdo ale nevíme, jestli se to ve vztazích mezi oběma politiky opravdu časem projeví.

Že by případné velké veřejné protesty, třeba už 17. listopadu, změnily prezidentovu podporu Babiše, to je zřejmě vyloučeno.
Vyloučil bych to. 

Ani kdyby přišlo třeba sto tisíc lidí? 
Ne. Pro prezidenta jsou demonstrace útokem "Pražské kavárny", a tím to končí.

A co kdyby syn Andreje Babiše vypověděl na policii, že za vším kolem něj je snaha jeho otce vyhnout se odsouzení za Čapí hnízdo? Byť by asi premiér takovou výpověď okamžitě zpochybnil odkazem na synovy zdravotní problémy?
Pro prezidenta je toto vše kolem Babiše mladšího konspirace a útok na jeho otce. Ať by řekl Andrej Babiš mladší cokoliv, tak prezident názor nezmění.

Premiér Babiš potřebuje prezidenta Zemana

Prezident si v tomto týdnu pozval místopředsedu ANO Jaroslava Faltýnka. Co přesně probírali, nevíme. Nemohl by si prezident přece jen připravovat půdu pro případ, že by tato či jiná vláda na čele s Babišem byla nemožná? Že by pověřil sestavením další vlády Faltýnka, nebo třeba dalšího místopředsedu ANO Richarda Brabce?
To si nemyslím. ANO rovná se v první řadě stále Andrej Babiš, na něm je všechno podstatné postaveno. Jaroslav Faltýnek, stejně jako třeba Richard Brabec mají své postavení odvozené od postavení Andreje Babiše jako nezpochybnitelného lídra. On v ANO má klíčové slovo. Ale samozřejmě, může se to stát. Ale jen v případě, že by k tomu dospěl sám Babiš, kdyby byla pro něj situace už naprosto neúnosná.

Nevidíte na politické scéně někoho jiného, ke komu by mohl mít Zeman blíže než k Babišovi?
Na Miloše Zemana má vliv jeho okolí. I vliv Andreje Babiše na Miloše Zemana vnímám opatrně, protože to je důsledek politického spojenectví do doby, než byl Zeman letos podruhé zvolen prezidentem. Teď potřebuje především Babiš prezidenta a ne Zeman Babiše.

Proč ale prezident tolik podporuje premiéra, když už ho vlastně moc nepotřebuje? Nebo nakonec potřebuje?
Jsou pořád věci, kde pro Zemana dává smysl mít zavázaného premiéra a nikoliv mít Babiše jako nepřítele. Typicky záležitosti jako je státní energetická politika, tedy konkrétně, kdo bude stavět další jaderný blok v Dukovanech. Ruský Rosatom potřebuje zastání. Stejně tak Zemanem pořád hýčkaná myšlenka monstrózního kanálu Odra-Labe-Dunaj by byla bez vlády nereálná. Nezapomínejme, že prezident v Česku není koncipovaný jako hlava exekutivy a řada jeho představ nemá bez vlády šanci na prosazení.

Ale vzhledem k tomu, že už Babiše tolik nepotřebuje, nevsadí na  úřednickou vládu, která může jít prezidentovi ještě víc na ruku?
Je dobré vnímat, že v českých poměrech tyto úřednické či technokratické vlády nastupovaly spíše ke konci volebního období jako přechodné kabinety. Strany ve sněmovně se drobily a vytvoření trvalejší parlamentní většiny opřené o strany bylo nejisté anebo úplně nereálné. Jen rok po parlamentních volbách nedává velký smysl tvořit podobné vlády. I kdyby byla vyslovena Babišově vládě nedůvěra, tak se tady rýsuje většina ANO, SPD a KSČM. Až kdyby se ukázalo, že tady něco takového není možné, tak by se otevřela možnost pro technokratickou vládu. Ale v tu chvíli bychom velmi pravděpodobně směřovali i k předčasným volbám.

Pokud by se ČSSD rozhodla Babiše "opustit", mohl by si dál vládnout s pomocí SPD a KSČM? On přece musí vědět, že ne všichni poslanci ANO by něco takového podpořili, navíc komunistům se nemusí líbit vládnutí ať otevřené či skryté po boku s SPD.
Toto je asi jediná věc, která by opravdu mohla vyvolat v ANO odpor. Už ho jednou vyvolala, když ANO letos na jaře zvažovalo vládnutí s podporou SPD. Velmi by nyní záleželo na tom, jak by to premiér udělal. A bude také záležet na tom, jak by ČSSD Babiše opustila. Jestli by hlasovala pro nedůvěru vládě, ve které ale sama je, nebo by její ministři odešli, nebo by udělala něco jiné. Nedovedu si představit, že by ČSSD hlasovala proti vládě, v níž sedí její ministři, kteří by nepodali demisi. To by byla politická schizofrenie. Pokud by ČSSD vládu ještě před hlasováním o nedůvěře opustila, mohl by se premiér domluvit na nějaké formě podpory SPD. Poslanci SPD by pak třeba vůbec nebyli hlasování o nedůvěře přítomní. Časově je to ale hodně všechno narychlo, vzhledem k příštímu pátku, kdy se má pravděpodobně hlasovat.

Nepřijde vám divné, když sice šest opozičních stran chce vyslovit vládě nedůvěru, ale na otázku, co by její předsedové dělali v případě pádu vlády, už nemají odpověď?
Je škoda, že u nás není konstruktivní vyjádření nedůvěry vládě. To má například Německo, Španělsko, Polsko. To je něco, co nutí opozici nabídnout vládní alternativu současně se shozením stávající vlády. Dokud opozice neřekne, co bude po takové vládě, tak nemůže vládě vyslovit nedůvěru. My to v Česku bohužel nemáme.

Jak z toho?
Musíme vycházet z toho, co máme. Těží z toho prezident, který tak může říci, že chce zase premiérem Andreje Babiše. Pokud toto nastane, napětí ve společnosti bude dále narůstat.

Když premiér emotivně prohlašuje, že jeho odstoupení je naprosto vyloučeno, a že on nikdy sám neodstoupí, zní to až hrozivě. Kde se v něm bere svým způsobem schopnost přečkat cokoliv?
Premiér je v každé parlamentní demokracii osoba, na kterou jsou kladené velké nároky. Tito lidé jsou pod obrovským tlakem, který někdy vydrží a někdy ne. Andrej Babiš má obrovskou výhodu nejen v tom, že má k takovému postoji lidské predispozice, ale i proto, že má za sebou ANO. Tedy stranu, která funguje jako jeho projekt, on ho vytvořil, on ho financoval, v zásadě o všem podstatném v ANO rozhoduje. V tom má výhodu například oproti některým jiným předcházejícím českým premiérům, kteří pod tlakem odstoupili. Ať už to byl Stanislav Gross, Mirek Topolánek nebo Petr Nečas.

ANO ví, jak se zbavit "nežádoucích elementů"

Stejně mě ale překvapuje, jak poslanecký klub ANO stojí v jedné řadě za Babišem. Jak je to možné? Vždyť klub tvoří 78 lidí, dospělých lidí, mnohdy vzdělaných, kteří už v životě něco zažili. U některých by šlo říci, že to jsou osobnosti, které si hned tak před někým nekleknou.
Napsali jsme teď s kolegy knížku "Já platím, Já rozhoduji? Političtí podnikatelé a jejich strany", kde jsme část věnovali hnutí ANO a řešili jsme i tuto otázku. Když jsme mluvili s poslanci ANO, dozvěděli jsme se, že když poslanecký klub začal fungovat po volbách v roce 2013, tak to byla skupina velmi rozmanitých osobností. Ale v průběhu volebního období se jejich soudržnost spíš posilovala přes přicházející kauzy a problémy Andreji Babiše.

Takže místo pochybností a otázek ještě silnější víra.
Prosadila se mezi nimi mentalita, že jde o útoky na lídra, který nás vytáhl do politiky a do značné míry přispěl k naší úspěšné kariéře. Navíc Andrej Babiš s poslanci intenzivně komunikoval, vysvětloval jim různé věci. Tito lidé se tak semkli. K tomu všemu hraje roli to, že ANO je stále ještě úspěšné, viz výsledek loňských parlamentních voleb nebo letošních komunálních voleb. To také posiluje soudržnost lidí z ANO. Vezou se na vlně úspěchu. 

Přišlo by mi ale přirozené, že budou mít ale třeba v kauze možného dotačního podvodu s Čapím hnízdem alespoň pochybnosti.
Když jsme mluvili s poslanci ANO, tak z jejich úhlu nešlo o dotační podvod, ale šlo o něco, co bylo možná neetické, ale nebyl to trestný čin. Jeden z poslanců mi řekl, že to považuje za trik, který dělalo spoustu lidí. Nezapomeňme dále na to, že v poslaneckém klubu ANO je víc jak polovina lidí, kteří mají nějakou podnikatelskou nebo manažerskou minulost. Toto je opět sbližuje. 

I když byli v klubu jedinci, kteří Babiše kritizovali. Ovšem, ti už skončili. Třeba bývalá poslankyně Kristýna Zielinková. 
ANO má poměrně silné vnitřní mechanismy, které umožňují zbavit se nežádoucích elementů. Což nemyslím negativně, ale neutrálně. Když se podíváte do stanov ANO, tak lidé, kteří nesouhlasí s jeho linií, to mají těžké. Nejde jen o paní Zielinkovou, těch případů bylo víc. Například šlo i o bývalého libereckého primátora Batthyányho, který byl dokonce předseda krajské organizace ANO. Struktura ANO je nastavena velmi centralisticky a velmi jednoduše z hlediska toho, jak se zbavit nespokojenců.

Trošku mě z toho mrazí.
Jenže to docela dobře funguje. Musím přiznat, že když sleduji tento politický projekt, tak to je opravdu něco, co dokázalo v průběhu času vytvořit jednotnou mentalitu a efektivní model rozhodování, který hodně stojí na Andreji Babišovi.

Mluvíte o projektu, který ale přece tvoří lidí s vlastním mozkem. Lidé, kteří mají příbuzné, známé, kamarády, pohybují se v prostředí, kde musí slyšet různorodé názory na chování svého šéfa. Je to možné, aby nikdo veřejně alespoň nezapochyboval? Nikdo ze 78 poslanců? Plus z mnoha členů?
Ale uvědomte si, že poslanecký klub po volbách na podzim 2017 je částečně jiný, než ten v minulém volebním období. Někteří lidé, kteří měli odlišné názory, tam nejsou. Stejně tak se částečně obměnili v posledních letech členové a místní reprezentanti ANO.

Zatím mluvíme o vládních poslancích. Ale co opozice? Není její kritika vůči Babišovi ovlivněna i tím, že mezi ní není zatím nikdo, kdo by dokázal zvlášť výrazně zaujmout voliče? Babiš má mnohem více voličů, než kdokoliv z opozice.
Je to důsledek toho, že řada dlouhodobě působících stran se ocitla v krizi, nebo ve velkých problémech, objevily se nové strany a celá politická scéna se velmi fragmentovala. Máme tady devět stran v parlamentu, což je strašně moc. V tu chvíli se velmi rozdrobí i jakákoliv opozice vůči Andreji Babišovi a ANO má výhodu dominance v politice i veřejném prostoru.

Neprospělo by naší zemi, kdyby i opoziční poslanci ubrali na plynu a spíš veřejnost vybízeli ke klidu?
Vyslovování nedůvěry vládě nevybočuje z nějakého běžného repertoáru parlamentní opozice. 

Mám ale pocit, že atmosféra ve společnosti je vzhledem k politickému dění stále horší. Nemůže dojít k násilnému konfliktu? Ke střetu příznivců a odpůrců Andreje Babiše a Miloše Zemana? Já se toho trochu bojím.
Otázka je, co máte na mysli. Vezměte si situaci v roce 2009, kdy si tehdejší předseda ČSSD Jiří Paroubek vysloužil na mítincích větší množství vrhaných vajíček. V roce 2015 musel být zase prezident Zeman chráněný deštníky proti dopadajícím vajíčkům a rajčatům na Albertově. Měli jsme tu tedy situace, které mírně překročily běžnou slovní rovinu.

A nečeká nás to opět třeba už teď 17. listopadu?
Atmosféra je dost vyhrocená. Těžko se to odhaduje. Je ale dobře, že v České republice není tradice vojenských převratů. 

Otázka je, ke komu by se armáda přiklonila. Pokud to můžu trošku odlehčit.
Nejde o to, ke komu by se přiklonila, jde o to, že by zavedla vojenský režim, což by znamenalo odstavení civilistů od moci a výjimečný stav. Naštěstí toto Česká republika v historické tradici nemá. 

Abychom končili optimisticky. V čem vy vidíte naději pro tuto zemi i přes nedobrou politickou situaci a napětí mezi lidmi? Z čeho budete mít při sobotním svátku 17. listopadu největší radost?
Osobně nepovažuji současnou situaci za extrémní. Když se podíváte na období například 2004 až 2007, tak jsme tu měli obrovskou vládní nestabilitu, vlády padaly jako na běžícím pásu a jejich vznik byl také někdy hodně složitý a dlouhý. Nyní se to s Andrejem Babišem do politiky vrátilo a nějakou dobu to tady zřejmě zůstane.

Takže věříte jeho slovům, že to nikdy sám nevzdá.
Osobně moc nevěřím, že by se vzdal premiérské ambice, byť se to stát samozřejmě může.

Měl by to udělat?
Pro uklidnění poměrů v Česku by to bylo dobře.

Vy ale bude svátek slavit s radostí.
I přes vládní nestabilitu a některé další věci jsme stále fungující liberální demokracie, což považuji za pozitivní. Když se dívám okolo nás, tak to zase tak samozřejmé není.

Ale na politickou situaci, kdy se vláda bude do dalších voleb relativně klidně věnovat správě země a opozice ji bude kritizovat za věcné problémy při této správě, si asi budeme muset počkat.
Je pořád lepší, že problémy v naší zemi řešíme hlasováním v parlamentu, ve volbách nebo třeba tím, že jdou lidé mírumilovně do ulic, než že by se to řešilo nějakým násilným způsobem. Házená vajíčka nebo rajčata na mítincích, která jsem zmiňoval, neberu jako násilnou akci. Představa, že by se nám konfrontace změnila v nějaké pouliční násilné střety, je dost děsivá. 

Tak snad k tomu nedojde.
S velkou pravděpodobností věřím, že se to nestane.

 

Právě se děje

Další zprávy