reklama
 
 

"Romským žákům je nejlíp spolu." Mýtus, kterého se musíme zbavit, říká ombudsmanka

14. 12. 2018 7:45
Už nemáme místo, slýchají často romští rodiče, když chtějí zapsat své dítě na běžnou základní školu. Obrátit se proto musí na druhý typ škol, který v Česku postupně vznikl - na segregovanou základku s vysokým podílem romských žáků. Ombudsmanka Anna Šabatová se problémem v minulých měsících zabývala a nyní rozeslala úřadům, obcím a školám seznam doporučení, jak segregaci romských dětí předcházet.

Příběhů odmítnutých romských rodičů a jejich dětí, údajně kvůli naplněné kapacitě, už Magdalena Karvayová z Ostravy vyslechla celou řadu. "Přitom jsme věděli, že místo ve třídě na té škole bylo, protože zápisy dětí monitorujeme," říká žena, která se už čtyři roky snaží promíchávat na školách romské a neromské děti.

Situace se zlepšila poté, co okresní soud loni potvrdil, že jedna ze základních škol v Ostravě při zápisu diskriminovala dvě romské děti. Od té doby si tamější ředitelé škol podle Karvayové dávají větší pozor a přijímají více romských dětí.

Karvayová za svoji podporu Romů ve vzdělávání získala tento týden Cenu lidských práv Alice Masarykové, kterou každý rok udílí velvyslanectví USA při příležitosti Mezinárodního dne lidských práv. Žena se nyní z Ostravy chystá přesunout do Ústí nad Labem, kde je segregace také častá.

V zahraničí byli Češi dříve kritizováni za to, že romské děti posílají do zvláštních a později praktických škol, aniž by k tomu byl vždy důvod. Diskriminaci oficiálně potvrdil Evropský soud pro lidská práva v roce 2007. Česko proto postupně přijalo opatření, která praxi částečně napravila.

"Trochu v tomto ohledu pomohla inkluze. I díky ní se čím dál víc romských dětí dostává na běžné školy. Ale diskriminace tu stále je," míní Karvayová.

V Česku je 12 téměř čistě romských škol

Na to, proč tomu tak je a co se s tím dá dělat, se nyní zaměřil úřad veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové. "Jsme přesvědčeni, že pro děti i celou společnost je nejlepší, když se budou vzdělávat společně," uvedla ombudsmanka, která v minulých dnech rozeslala seznam svých doporučení ministerstvům, obcím i školám.

V Česku jsou přibližně čtyři tisíce základních škol. Podle analýzy úřadu na 136 z nich přesahuje podíl romských žáků 30 procent. Čistě statisticky by přitom na každé české základce mělo být 3,6 procenta Romů. Na 12 českých škol chodí romské děti z více než 90 procent.

Podle Karvayové existuje také segregace na jednotlivých školách, kdy se romské děti učí odděleně od neromských. Úřad Šabatové to nepopírá, data k tomu ale nemá.

Karvayová i úřad ombudsmanky upozorňují, že v segregovaných školách bývají na děti kladeny nižší nároky a je tu vyšší riziko toho, že žák po deváté třídě už nebude ve vzdělání pokračovat. "Tím, že děti ze segregovaných škol mají nižší šanci dosáhnout vyššího vzdělání, stoupá riziko jejich sociálního vyloučení a toho, že upadnou do bludného kruhu chudoby," upozorňuje Marína Urbániková z týmu Šabatové. Nůžky mezi majoritou a romskou menšinou se tak dále rozevírají a sociální napětí roste.

Oficiálně škola nemůže dítě ze své spádové oblasti odmítnout kvůli etnicitě. Pokud ale ředitel to, že nemá místo, řekne rodičům neformálně mezi dveřmi, neexistuje o tom záznam a nelze se proti tomu odvolat.

"Málokterý romský rodič pak dokáže podat přihlášku a trvat na tom, že musí dostat správní rozhodnutí," podotýká Šabatová. "Navíc také který rodič, jedno jestli romský, nebo neromský, bude trvat na tom, že chce dostat své dítě do školy, kde cítí, že ho tam až tak nechtějí?" podotýká právnička z úřadu ombudsmanky Veronika Bazalová.

Která příjmení znějí romsky?

Segregaci neprohlubují pouze ředitelé některých běžných škol, ale také rodiče neromských dětí. Úřad ombudsmanky během svého výzkumného šetření mluvil s řediteli deseti škol, které mají se vzděláváním romských žáků zkušenosti. "Ředitelé a ředitelky v rozhovoru opakovaně naráželi na jakousi nepsanou hranici počtu romských dětí na třídu, po jejímž překročení dochází k tomu, že neromští rodiče hromadně odhlašují své děti a dávají je do jiných škol," popsala Urbániková s tím, že hranicí obvykle jsou dva až čtyři romští žáci na třídu.

Podíl romských dětí si někteří rodiče zjišťují ještě před nástupem svého potomka do první třídy. A používají k tomu více či méně vynalézavé postupy. "Asi nejzajímavější strategie, na kterou jsme natrefili, spočívala v tom, že se rodiče snažili vyfotit si jmenný seznam budoucí první třídy a potom tipovat, která příjmení znějí romsky," popsala Urbániková.

V téměř stoprocentně romskou se časem proměnila základní škola v litvínovském Janově. Na místním sídlišti přitom bydlí i neromské rodiny. Ty ale poslaly své děti jinam. "Každé ráno odsud odjíždí několik školních autobusů, které vozí děti směrem do Litvínova," popisuje ředitelka janovské základky Miroslava Holubová. A není škoda děti rozdělovat? "Škoda to asi je, ale na druhou stranu je to fakt, se kterým můžeme těžko něco dělat," krčí rameny ředitelka.

Šabatová zdůrazňuje, že ze současného stavu rozhodně nelze vinit samotné segregované školy. Naopak. Jejich ředitelé podle ombudsmanky vyvíjejí velké úsilí, aby bez předsudků poskytli dětem co nejkvalitnější vzdělání. Jdou i nad rámec svých povinností a nabízejí služby, které hraničí se sociální prací.

Paradoxem je, že nasazení ředitelů těchto škol občas segregaci ještě prohlubuje. Se slovy "vy to s nimi tak pěkně umíte" se na ně obracejí okolní školy s tím, jestli by k nim nemohly poslat své žáky, a nejen romské, kteří by také potřebovali při studiu více podpory.

"Ředitelé často deklarovali, že je tato pozice netěší, ale že nemají v rukou mnoho nástrojů, jak situaci změnit," podotkla právnička Bazalová s tím, že ředitelům chybí signál ze strany státu, že současný stav je špatný.

Nejdřív film, potom třídní schůzky

Ombudsmanka apeluje na ministerstvo školství, aby jasně deklarovalo, že segregace ve vzdělávání je nepřípustná, a zjišťovalo, proč je na některých školách vyšší podíl romských žáků. Zaměřit by se mělo také na finanční podporu pedagogických asistentů a také učitelů ze smíšených tříd. Podle Šabatové by se také měl rozšířit a administrativně zjednodušit projekt dotovaných obědů pro chudé děti.

"Školám doporučujeme, aby nepřistupovaly na myšlenku, že romským dětem je lépe, když jsou spolu. Důsledky jasně ukazují, že tomu tak není," říká Bazalová. Situaci by podle ní mohlo pomoct i šíření pozitivních příkladů z praxe, kde se daří propojovat romské a neromské rodiče a děti. Například kopřivnická základní škola pořádá nezvyklé třídní schůzky. Rodiče se nejprve společně podívají na film a vypijí si kávu a až pak s učiteli řeší prospěch svých dětí.

Podle Magdaleny Karvayové musí být aktivní i samotní Romové. Nesmí se nechat běžnou školou odbýt a musí usilovat o kvalitní vzdělání pro své děti.

Klíčovou roli ve snahách situaci napravit ale podle Šabatové musejí hrát obce, které školy zřizují. Mohou například upravit hranice obvodů, tím změnit spádovost a rozdělit romské děti rovnoměrněji do škol v okolí. "Zřizovatel by také mohl vyvinout na své školy tlak, aby řekly: Chceme vzdělávat všechny děti. A aby se podle toho k dětem i rodičům chovaly. To je do velké míry morálně-politické rozhodnutí, ne administrativní," podotýká Šabatová. Připomíná, že například v Ostravě-Porubě se rozhodli segregovanou základku zrušit a žáky s ohledem na jejich potřeby rozmístit do jiných škol.

Neházejte nás všechny do jednoho pytle, říká Michal Mižigár:

Handicapované nebo chudší děti nejsou hloupé. Potřebují možná jenom víc času, říká Michal Mižigár. | Video: DVTV |  02:05

autoři: Markéta Šrajbrová, Michaela Endrštová | 14. 12. 2018 7:45

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama