Brno – Pokud rodiče uzavírají za svoje děti, ze kterých chtějí mít špičkové sportovce, dlouholeté smlouvy o sponzoringu, nemohou to udělat sami, ale potřebují k tomu souhlas soudu.
Rozhodl o tom precedenčně Nejvyšší soud. Podle soudců jsou dlouholeté smlouvy o sportovním sponzoringu uzavřené pro děti - podobně jako další případy nakládání s majetkem nezletilých, jako je například koupě nebo prodej auta či nemovitosti, odmítnuté dědictví, prodej akcií nebo využívání stavebního spoření - takzvané neběžné majetkové záležitosti. U těch nemohou rozhodovat rodiče bez schválení soudem, který musí potvrdit, zda nedochází k poškozování majetkových práv dětí.
Nejvyšší soud se tak zabýval dlouholetým sporem o desítky tisíc dolarů mezi švýcarskou agenturou Impex Brecka & Co a bývalou českou špičkovou tenistkou Denisou Chládkovou. Ta ve svých čtrnácti letech podepsala prostřednictvím svých rodičů desetiletou smlouvu právě se švýcarskou agenturou.
Smlouva byla velmi těžko vypověditelná a v prvních třech letech pomáhala tenistce s náklady s její sportovní kariérou. Smlouva agentuře ale zajišťovala také procentuální podíl na zisku tenistky z turnajů a právo na pokračování smlouvy za stejných podmínek. Chládková od smlouvy chtěla odstoupit a přestala agentuře od roku 2001 vyplácet smluvně dohodnuté odměny, celkem si švýcarská firma dělala nárok na 41 tisíc dolarů.
Kariéra Chládkové byla přitom úspěšná. Probojovala se třikrát do finále dvouhry na turnajích WTA (Ženská tenisová asociace). Na žebříčku WTA pro dvouhru byla nejvýše klasifikována na 31. místě v červnu 2003 a její výdělek za tenisovou kariéru dosáhl podle údajů WTA přes 1,3 milionu dolarů.
Obvodní soud pro Prahu 5 i Městský soud v Praze rozhodl, že Chládková musí peníze agentuře zaplatit. Podle pražských soudců šlo o běžnou smlouvu, která nepotřebovala schválení opatrovnickým soudem. A agentura neporušila hrubě svoje povinnosti, takže není důvod pro to, aby smlouva přestala platit. "Uzavřením smlouvy se rodiče nezbavili zákonné povinnosti k výchově a výživě nezletilé," rozhodl Městský soud v Praze.
Chládková se prostřednictvím svých právníků obrátila na Nejvyšší soud. Podle ní uzavřená smlouva nemůže mít pro ni žádné právní účinky, a to především kvůli jejímu věku v době podpisu. Pokud za ni rodiče takovou dlouhodobou smlouvu uzavřeli, šlo o střet zájmů, který měl posoudit soud. "Zisky ze sportovní činnosti znamenaly naději na významný prospěch rodičů. A také by výrazně zvyšovaly životní úroveň celé rodiny,“ uvedla Chládková v dovolání.
Senát Nejvyššího soudu vedený soudcem Václavem Dudou, který podobný spor řešil vůbec poprvé, a jeho rozhodnutí je tak vodítkem i pro další podobné případy, dal Chládkové za pravdu.
"Motivem sponzoringu je zpravidla získání podílu na budoucích příjmech sportovkyně. Pokud toto smlouva zajišťuje po dobu více let a přiznává právo na uzavření pokračující smlouvy za stejných podmínek, za nichž byla uzavřena původní smlouva, nejde o běžnou záležitost, a proto k ní zákonní zástupci potřebují rozhodnutí soudu," rozhodli soudci Nejvyššího soudu.
Soudci potvrdili, že smlouva stanovovala neúměrně dlouhé trvání povinností Chládkové vůči agentuře, omezovala ji v rozhodování v dalším směřování kariéry a byla v podstatě nevypověditelná.
"Nešlo o běžnou záležitost a bylo potřeba rozhodnutí soudu. Soudní rozhodnutí totiž představuje opatření k ochraně zájmů nezletilé," rozhodl Nejvyšší soud. Ten zrušil rozhodnutí, podle kterých měla Chládková švýcarské firmě zaplatit, a nařídil celý případ znovu projednat.
