26. listopad
Den před plánovanou generální stávkou vrcholila aktivita opozice zapojit do největší protestní akce proti komunistickému režimu co nejvíce lidí.
"Po celé ČSSR pokračovalo rozšiřování letáků a tiskovin, vyzývajících ke generální stávce," psala StB ve své denním hlášení pro komunistické pohlaváry.
Prodavačům se nelíbilo vystoupení Dubčeka
V dnech, kdy KSČ pomalou ztrácela absolutní moc, mohly straníky na nejvyšších postech potešit aspoň některé dílčí zprávy. Třeba z Ústí nad Labem.
"Například zaměstnanci obchodního domu Labe je kritizováno vystoupení herců na Letenské pláni 25. 11. 1989. S negativním ohlasem se setkalo i vystoupení Dubčeka."
"Objevují se i názory k zásahu pořádkových sil, který není ohodnocen jako správný, ale je poukazováno, že pokud byli příslušníci SNB napadáni a bylo na ně něco házeno, ať se nikdo nediví, že zasáhli. Ve vztahu k připravované stávce převládají názory připojit se k ní pouze symbolicky a dále pracovat."
Tisíce rakouských postelí pro české buřiče
Rakousko jako by si vzpomnělo na události z roku 1968 a prohru tehdejší "revoluce", přichystalo pro československé buřiče zadní vrátka pro případný útěk z ČSSR - pokud by byl i listopadový převrat poražen.
"V souvislosti s vývojem vnitropolitické situace v ČSSR je zjišťováno, že v Rakousku je v současné době ve všech utečeneckých táborech a penziónech připraveno asi 60 tisíc míst pro případné emigranty z ČSSR."
O tom, kdo nakonec na palandách v rakouských azylových zařízeních spal, se už StB v situačních zprávách nezmiňuje.
Zbraně nesmíme použít, psali vojáci
Možná, že rakouské postele byly určeny i pro příslušníky Československé lidové armády, kde to v listopadových dnech také pořádně vřelo. Armáda byla rozdělena na příznivce Občanského fóra a jeho odpůrce.
"Dozorčímu vojenského útvaru v Benešově /Středočeský kraj/ předali 25. 11. 1989 čtyři blíže nezjištění občané tiskovinu s názvem 'Provolání vojáků základní služby ke studentům, dělníkům a všem pracujícím', podepsané 'vojáci z pražské posádky - vojáci z Prahy 6'.
V jeho obsahu se mj. uvádí, že my, vojáci - nástroj vládnoucí třídy - musíme dbát pokynů a rozkazů nadřízených a vlády. Vlády, s kterou nesouhlasíme a kterou nechceme. V případě, že by se situace vyhrotila, nepoužijeme násilí a už vůbec ne zbraně. Nepostavíme se proti tomu, s kým souhlasíme a s kým jdeme."
V záznamech StB se objevila i konkrétní jména vojáků, kteří vystoupili proti KSČ.
"Mjr. Humpolík, příslušník ČSLA, na veřejném shromáždění v Hodoníně /Jihomoravský kraj/ 26. 11. 1989 požadoval zrušení vedoucí úlohy strany a vypsání svobodných voleb."
Vrať se domů, Ivane!
Mimo agitaci dokonce nezůstali ani příslušníci Sovětské armády, kteří v Československu pobývali dočasně od 21. srpna 1968.
"V Rožňavě /Východoslovenský kraj/ byl zaznamenán pohyb představitelů 'charty-77', kteří v jednotlivých posádkách Sovětské armády rozšiřují různé tiskoviny a získávají podpisy sovětských vojáků na požadavky k odchodu sovětských vojsk z ČSSR."
"Ve všech případech byla přijata rozkladná opatření k zamezení negativního působení na příslušníky ozbrojených sil."
