Ptákem roku 2020 je jiřička. Současné stavební úpravy pro ni mohou být smrtící

Jiří Kropáček Štěpán Plaček Jiří Kropáček, Štěpán Plaček
18. 2. 2020 11:36
Společenský pták, který již po tisíce let žije s člověkem v souladu. Tedy tak tomu bylo až do současnosti, kdy soužití získává trhliny. Jiřičce obecné ubývá vhodné životní prostředí a to zejména vlivem stavebních úprav a zásahů do sídlišť. Právě na to chtějí upozornit čeští ornitologové, kteří jiřičku obecnou vyhlásili Ptákem roku 2020.

Pták roku 2020

Titul Pták roku uděluje Česká společnost ornitologická obvykle druhům, které jsou veřejnosti dobře známé, v případě jiřičky jsou ale ornitologové se slovem „známá“ opatrní.

„Jiřička je všeobecně považována za všudypřítomný druh, který zná každé malé dítě. Přestože žije v blízkosti lidí, pojí se s ní některá tajemství a záhady, které se nedaří objasnit,“ říká Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické (ČSO).

Jiřička je tažný druh zimující v Africe. Kde přesně, to známo není. „Víme, že jiřička při cestě do zimovišť překonává Saharu, ale kam až doletí, to je záhadou, kterou řeší odborníci napříč celým kontinentem. Navzdory desítkám tisíc kroužků, umístěným na opeřené jiřiččí nohy, se nám dosud ani jeden nevrátil ze zemí jižně od Sahary,“ vysvětluje Lukáš Viktora, odborník ČSO na ochranu ptáků v zástavbě.

Díky kroužkování ale ornitologové vědí, že se jiřičky věrně vracejí tam, kde hnízdí. „Na hnízdiště jiřičky přilétají na přelomu dubna a května, s prvními z nich se můžeme setkat kolem svátku svatého Jiří, 24. dubna. Buď využívají staré hnízdo, anebo, pokud nemohou, staví nové z bláta a slin. Umisťují ho vždy na vnější zdi budov, nejčastěji pod římsy, do okenních nik nebo zapuštěných lodžií,“ říká Viktora.

Foto: Shutterstock

Jiřičky žijí v souladu s člověkem po tisíciletí a dlouhou dobu se jednalo o vztah harmonický, trhliny začal získávat až v poslední době. „Intenzivní velkoplošné hospodaření narušující pestrost krajiny, masivní aplikace chemikálií – to vše způsobuje úbytek hmyzu jak ve volné krajině, tak i v zastavěných oblastech. K tomu se přidává i další, poměrně nový trend – shazování jiřiččích hnízd v obavách z hromadícího se trusu pod nimi. Přitom stačí pod hnízdo umístit podložku, která trus zachytí,“ radí Viktora.

Jiřička je společenský pták, kolonie mohou čítat desítky, vzácně až stovky párů. „Pokud se někde rozhodnou postavit hnízda, jde o volbu na celý život. Celé generace jiřiček obývají tentýž objekt po desítky let. Často obsadí ještě hrubou stavbu před dokončením a pak se každý rok na osvědčené hnízdiště vracejí, přičemž okolní zástavbu nechávají bez povšimnutí,“ říká Viktora.

Index početnosti vyhlazený průměr

Zdroj: Česká společnost ornitologická

Zábrany jako smrtící pasti

Neuvážené stavební úpravy a mechanické zábrany mohou být pro jiřičky nejenom komplikací, ale i smrtící pastí. „V panelové zástavbě jsou oblíbeným hnízdištěm zapuštěné lodžie. Kvůli jejich zasklívání, případně preventivnímu zasíťování proti holubům, tak mizí další hnízdní příležitosti. Stačilo by použít pevně vypnutou síťovinu s většími oky, kterými holubi neprolezou, ale jiřičky ano. Dalším nebezpečím pro jiřičky jsou mechanické zábrany, z nichž nejhorší jsou bodce, které mohou ptáky zraňovat. Popřípadě vlastníci instalují na stěny provizorní překážky – igelitové tašky, CD disky, v horším případě volně vlající síťovinu, která může být pro jiřičky smrtící pastí. My lidé se tak připravujeme o malé pomocníky, kteří nás zbavují komárů, mšic, muchniček a dalšího hmyzu,“ vysvětluje Viktora.

Foto: Martin Strnad

Stavba hnízda jiřičkám zabere asi deset až čtrnáct dní. „Problémem při hledání stavebního materiálu může být sucho. Z vysušené hlíny jiřičky hnízdo nepostaví, potřebují bláto, které bude dobře lepit. Každý z nás může jiřičkám pomoci tak, že jim na zahradě připraví nádobu s hlínou, kterou zalije vodou. Pokud jsou jiřičky v okolí, rychle zdroj bláta najdou.

Další možností, jak jiřičkám pomoci, je umístění umělých hnízd, která dobře přijímají a úspěšně v nich vyvádějí mladé,“ radí Viktora.

Jak se pozná jiřička od vlaštovky

Jiřička je běžně považována za vlaštovku nebo si ji lidé pletou s další příbuznou – břehulí říční. Jiřička obecná je velikosti menšího vrabce, o trochu menší než vlaštovka. Ocas má mělce vykrojený, chybí protažená krajní rýdovací pera, typická pro vlaštovku. A právě díky méně vykrojenému ocasu ji lze dobře odlišit od vlaštovky. Další odlišnost je ve způsobu letu. Jiřiččin let je rychlý, ale ne tak přímočarý jako u vlaštovky, spíše třepotavý. Zvláštností jsou také opeřené běháky i prsty až ke drápům, jenže ty jsou patrné jenom ve chvíli, kdy usedne. A takových momentů příliš není. Na zem jiřičky slétají zpravidla jen tehdy, když sbírají bláto pro stavbu hnízda.

Zdroje: Česká společnost ornitologická | Shutterstock | Zvuk: wikimedia.org

 

Právě se děje

Další zprávy