Pták roku 2018

„Sýček obecný v současné době rozhodně nepatří mezi hojné ptáky – naopak – se zbývajícími 100–130 páry je to naše nejohroženější sova. Jeho dramatický úbytek přitom přímo souvisí se změnou lidského přístupu ke krajině. Sýčka lze vlastně považovat za ukazatel zdravé zemědělské krajiny a celkové druhové bohatosti. Proto si tento opeřenec rozhodně zaslouží naši pozornost,“ uvádí Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické (ČSO).

Ještě na začátku dvacátého století byl sýček obecný nejhojnější sovou nacházející se téměř v každé vesnici i volně v otevřené krajině. To se ale vlivem intenzifikace zemědělství změnilo. Ze zdravého a druhově pestrého prostředí se stalo nehostinné místo, ve kterém se nedaří většině živočichů včetně sýčka.

Negativa nových hnízdišť

Původně sýčci hnízdili v dutinách stromů. Postupně se ale stejně jako mnoho jiných druhů nechali zlákat výhodami, které lidská sídla poskytují a v současnosti hnízdí čeští sýčci výhradně v budovách. Pozitiva sdílení životního prostoru s člověkem, se však mohou rychle změnit v negativa. Hnízdní příležitosti ve starých budovách zanikají při jejich rekonstrukci či zateplení, louky a pastviny, na kterých sovy loví potravu, mohou být zastavěny nebo zarostou vysokou travou.

Málo známým a pro člověka na první pohled neviditelným problémem jsou pak takzvané technické, člověkem neúmyslně vytvořené pasti. Typickým příkladem jsou sudy s vodou nebo bazény, ve kterých se utopí bezpočet živočichů od čmeláků a včel až po ještěrky, veverky a ptáky. Téměř pětina sýčků nalezne smrt právě v nejrůznějších nádržích.

Prudký úbytek hnízdících míst v Česku

Změny v hnízdním rozšíření na základě celostátního mapování hnízdního rozšíření ptáků - Zdroj: FŽP ČZU v Praze, ČSO, AOPK

Při prvním celostátním mapování ptáků v 70. letech minulého století (1973–1977) patřil sýček ještě k plošně rozšířeným druhům, jehož výskyt byl zaznamenán v 72 % mapovacích kvadrátů a velikost populace byla odhadnuta na 1000 až 2100 hnízdních párů. Na přelomu 80. a 90. let minulého století (1985–1989) byl sýček pořád ještě plošně rozšířeným druhem s výskytem v 68 procentech sledovaných míst, ale celková populace poklesla na 700 až 1000 párů. Prudké zmenšení jeho hnízdního rozšíření je hlášeno až z rozmezí let 1985 až 1989 a 2001 až 2003, kdy výskyt poklesl o 41 % a odhad populace se zmenšil na posledních 250 až 500 párů. Rychlý populační pokles ale pokračoval i na začátku tohoto století a za období 2014 až 2017 je jeho rozšíření dokumentováno jen v 6 % mapovaných kvadrátů.

Zdroj: M. Šálek a kolektiv

Potrava

Sýček je převážně nočním dravcem, který loví drobné obratlovce i bezobratlé živočichy. V období rozmnožování a především krmení mláďat se však zvyšuje i jeho denní aktivita. Ztráta lovišť a tím i nedostatek potravy sýčky ovlivňuje hlavně v hnízdní době, kdy musí krmit mladé. To se pak projevuje menším počtem vyvedených mláďat.

Alarmující úbytek sýčků i v řadě evropských států

V Evropě rozšíření sýčka sahá od Pyrenejského poloostrova a Velké Británie na západě až po Ural na východě a na severu, kde je jeho rozšíření omezeno zimními teplotami či hranicí lesa, dosahuje po Dánsko, Pobaltí, Bělorusko a Rusko. Na jihu sýček obývá většinu zemí Středozemí, včetně velkých ostrovů jako jsou Kypr, Kréta, Sardinie a Sicílie.

Pokles populace sýčků je znám ale v řadě evropských zemí a to i z okolních středoevropských států. Například na Slovensku populace poklesla za poslední tři dekády až o 45 % a její celková velikost se odhaduje na 550 hnízdních párů. Rakouská populace čítající posledních 130 až 170 párů poklesla za stejné období o 20 až 50 %. Z Polska je také popisován silný pokles se současnou velikostí populace 500 až 1000 párů. V Německu je dlouhodobý trend početnosti stabilní a zejména populace na západě jsou ještě pořád početné. Výrazný úbytek sýčků je ale hlášen z mnoha států v západní a severovýchodní Evropě, a dokonce i z jeho bašt v západním a východním Středomoří, přičemž populace v pobaltských státech, Švýcarsku, Lucembursku či Dánsku jsou na pokraji vyhynutí.