Často slyšíme, že stav psychologické pomoci dětem, ale i dospělým je v Česku špatný. Jak byste ho popsala vy?
Situace není jednoduchá. I když se řada věcí postupně zlepšuje, změny se stále nedějí dost rychle a na všech úrovních.
V čem vidíte hlavní příčinu tohoto stavu?
Psychickými obtížemi jsou často ohroženy děti, které nevyrůstají v bezpečném a stabilním prostředí. Nicméně, v posledních letech je více a více zřejmé, že duševní obtíže mohou potkat kohokoliv z nás, dospělé i děti, a to i z plně funkčních rodin. Pohybuji se v tématu ochrany práv ohrožených dětí a rodin 25 let. A celou tu dobu jsme usilovně bojovali o to, aby pro politiky a vlády bylo toto téma jednou z priorit. Aby se u nás například sjednotil roztříštěný systém pomoci. Abychom posílili prevenci i včasnou pomoc dětem a rodinám v zátěžových situacích.
Skutečně nebylo pro politiky toto téma až tak podstatné?
Celkově jsme se za ta léta posunuli jen částečně. Podpora politické reprezentace tomuto tématu nebyla dostatečná a konzistentní. Do toho přišly dva roky s covidem, kdy jsme měli nejdéle uzavřené školy z celé Evropy. Bili jsme usilovně na poplach. Jinde měly děti velkou ochranu, u nás na ně naopak byly uplatňovány vládní restrikce nebývale široce a ještě k tomu na velmi dlouhou dobu.
Takže se situace ještě zhoršila?
Mnoho dětí tehdy trávilo izolaci ve velmi nestabilních a složitých podmínkách. V rodinách vzrostlo domácí násilí. Velký počet rodin byl v silném stresu z důvodu výpadku v příjmech. Každý dlouhodobý rodičovský stres se přitom odráží na psychice dětí. Dva roky s covidem tak velmi významně zhoršily duševní zdraví dětí v České republice. Bohužel, přibylo dětských sebevražedných tendencí i dokonaných sebevražd.
Následně přišla válka na Ukrajině, další zátěž pro již destabilizovanou dětskou psychiku. V posledních týdnech jsme sledovali naprosto odpudivou prezidentskou kampaň, která děti a seniory i další zranitelné skupiny společnosti strašila mobilizací a nepravdivými informacemi, opět tak přibylo stresu, úzkostí a strachu z budoucnosti.
Vidíme v tomto všem nějakou naději?
Situace vážná je, ale rozhodně máme naději, že se může postupně zlepšovat. Pokud spojí síly klíčové resorty a posílíme vzdělávání nejen učitelů v oblasti duševního zdraví a podpoříme spolupráci školských, sociálních a zdravotních služeb, tak určitě najdeme ze současné situace východisko.
Musíme však daleko více pracovat na multidisciplinárním principu. Vynikajícím inovativním prvkem jsou například mobilní týmy na podporu dětského duševního zdraví, které pomáhají dětem, rodinám i školám. Několik takových služeb v posledních letech vyrostlo. V jednom týmu spolupracují psycholog, speciální pedagog a zdravotní sestra. Podpora je tak provázaná, a co je hlavní, dostupná v komunitě. Potřebujeme pracovat na rozšíření takových služeb napříč celou Českou republikou.
Pomáhá i padesátka komunitních týmů
Co byste v současnosti doporučila těm, kteří shání psychiatrickou pomoc, a naráží na to, že musí čekat na objednání týdny i měsíce?
Ráda bych upozornila, že existuje metodický portál Opatrujte.se, který funguje pod Národním ústavem duševního zdraví. Zde najdou zájemci mimo jiné standardizované testy, které se běžně používají pro auto-screening naší duševní kondice. Pokud se někdo necítí dobře, může se zde otestovat a rovnou dostane i doporučení konkrétních odborných služeb. Na této webové stránce lze nalézt také širokou škálu odborných kontaktů a informace k tomu, jak posilovat vlastní psychickou odolnost. Informace jsou navíc i v ukrajinštině.
Zmínila jste se o terénní pomoci, kterou mohou lidé využívat. Kolik takových týmů je?
Díky probíhající reformě systému péče o duševní zdraví a evropským fondům vyrostlo po celé České republice za poslední tři roky 50 komunitních týmů na podporu duševního zdraví. Třicet tři z nich jsou tzv. Center duševního zdraví pro dospělé, tři Centra duševního zdraví pro děti, a to v Praze, středních Čechách a při ostravské nemocnici, a další tři centra jsou určena pro adiktologické pacienty, kteří mají duševní onemocnění a k tomu závislostní chování. Jedno centrum je určené seniorům. Rovněž vzniklo několik ambulancí s rozšířenou psychiatrickou péčí. V těchto službách spolupracují psychiatr, psycholog a zdravotní sestřička. Taková ambulance může vyjet do rodiny a poskytnout pomoc a podporu přímo v domácím prostředí, stejně tak Centra duševní pomoci.
Takže byste lidem v případě nutnosti doporučila obrátit se na některý z komunitních týmů?
Důležité je, aby lidé věděli, že tyto nové typy služeb existují. Tyto služby a stejně tak i ambulantní a lůžková zařízení jsou ze zákona povinné poskytnout neodkladnou zdravotní péčí opravdu všem, kdo ji potřebují. Je také důležité šířit osvětu o tom, že v případě krize lze využít i jiné typy služeb, než ty zdravotní. Jsou jimi například Dětská krizová centra a Krizová centra pro dospělé. Dobrou psychosociální podporu jsou schopni poskytnout například i školští psychologové v rámci školských poradenských pracovišť.
Všiml jsem si, že kromě komunitních týmů existují v některých místech ještě týmy duševního zdraví, například na Kutnohorsku. O co přesně jde?
Z tohoto mám velkou radost. Mobilní týmy duševního zdraví vznikly v rámci projektu Eduzměna pod expertním dohledem nevládní organizace Society for All (SOFA) a díky podpoře Norských fondů. V současné době fungují na Kutnohorsku, ve Zruči nad Sázavou a také na Pardubicku. V týmech je jako supervizor na malý úvazek psychiatr a samotný tým pak tvoří speciální pedagog, sociální pracovník a psycholog ve zdravotnictví.
Tyto týmy pomáhají školám pracovat s dětmi, které mají problémy v oblasti emocí a náročného chování. Pomáhají porozumět tomu, co je spouštěčem takového chování. Napomáhají porozumět tomu, co je spouštěčem takového chování, co děti destabilizuje a jak nastavit vhodnou podporu. Často zjišťujeme, že problémové chování dětí souvisí s hlubšími problémy v rodině, nebo přímo ve školním prostředí. Ze strany dětí je to volání o pomoc či o změnu v přístupu.
Ještě byste měla nějakou radu pro rodiče či děti, na koho se můžou obrátit?
Připomněla bych ještě existenci telefonických krizových linek a online poraden, spousta dětí i dospělých raději využívá chat nebo telefon. Ráda bych také upozornila, že z fondu prevence VZP je nyní možné čerpat finanční příspěvek 500 korun na jedno sezení v rámci programu dostupnosti psychosociální podpory. Těchto sezení může být realizováno až 10 za rok. Svou pomoc nabízí psychoterapeuti napříč celou Českou republikou. Tato finanční podpora je určena všem dospělým i dětem starším sedmi let.
Musíme umět řešit už "malé požáry"
Přes všechny možnosti pomoci je ale zřejmé, že v naší zemi je třeba udělat víc pro psychickou pomoc dětem. Na čem pracujete nyní, co by mělo přinést zásadnější zlepšení?
Z dlouhodobého hlediska je nejdůležitější, abychom sjednotili roztříštěný systém péče o ohrožené děti a rodiny v České republice. Musíme zlepšit identifikaci ohrožených dětí a posílit jejich včasnou podporu i dostupnost včasné a koordinované pomoci dětem i rodinám. Potřebujeme dále rozvíjet a posilovat spolupráci školských, zdravotních a sociálních služeb.
K identifikaci ohrožených dětí slouží velmi dobře karta KID (kooperace, identifikace, důvěra), kterou vytvořila klíčová ministerstva ve spolupráci s odborníky z terénu. Karta poukazuje na to, jakých varovných signálů si všímat, abychom dokázali ohrožení u dítěte včas rozpoznat a navést na případnou pomoc.
Děti a rodiny v krizových a zátěžových situacích nesmí zůstávat bez pomoci, ať už jde o pomoc skrze službu, individualizovanou dávkovou pomoc či podporu v bydlení. Potřebujeme rozvíjet programy na podporu rodičovských dovedností a služby na pomoc rodinám se speciálními potřebami. Je třeba zamezit tomu, aby byly děti oddělovány od rodin a umisťovány do zařízení ústavního typu. Vždycky budeme potřebovat i určitý typ lůžkové péče. Musí jít však o péči vysoce specializovanou a komunitní.
Takže byste chtěla, aby bylo možné zjistit problémy u dětí ještě předtím, než naberou vážnější podobu?
Přesně. Když bych to porovnala s požárem, tak u nás každý druhý původně drobný požár přeroste ve velký oheň. Teprve potom si ho systém všimne. I když vysíláme pomoc, tak jelikož přijíždí pozdě, požár se již rozrostl do gigantických rozměrů, vznikla spousta škod, a ty už nelze snadno napravit.
Co s tím?
Musíme rozvíjet mechanismy včasného předcházení problémů dětí i rodin. Také musíme umět lokalizovat ony "malé požáry" a být schopni včas vyslat potřebnou pomoc. Chtěla bych i ve své současné roli přispět k tomu, aby systém fungoval sjednoceně a efektivně.
Podaří se to?
Věřím, že jsme na dobré cestě. Na důležitých systémových změnách spolupracujeme s ministrem práce a sociálních věcí i s ostatními klíčovými resorty. Ministr Marian Jurečka deklaroval, že pomůže s přijetím potřebných legislativních změn v duchu již nastíněných principů.
Co dalšího by tedy mělo dětem pomoci?
Důležitým krokem k efektivnější ochraně práv a potřeb dětí v naší zemi bude, věřím, také vznik institutu dětského ombudsmana. Na vládní úrovni se nyní finalizuje návrh novely zákona o Veřejném ochránci práv, kterým by institut dětského ombudsmana měl konečně vzniknout.
