První volby v historii České republiky před 30 lety přinesly velkou změnu, ovládl je Zeman

První parlamentní volby v historii samostatné České republiky skončily velkou změnou na politické scéně. Díky intenzivní kampani vedené Milošem Zemanem v hlasování, které začalo před 30 roky, 31. května 1996, výrazně uspěla do té doby spíše okrajová sociální demokracie a vládní strany, tedy ODS, ODA a KDU-ČSL, přišly o většinu v Poslanecké sněmovně.

Občanští demokraté získali skoro 30 procent hlasů a 68 mandátů, sociální demokraté jen o tři procenta a sedm mandátů méně. Očekávané vítězství ODS a nečekaný úspěch ČSSD (nyní SOCDEM) - tak se dá také krátce charakterizovat výsledek voleb v roce 1996.

Volby díky tomu byly přelomové z hlediska vývoje českého politického systému - poprvé se v nich prezentovala silná opoziční strana a do té doby dominantní ODS přišla o své výsadní postavení.

Hlavní opoziční silou se stala sociální demokracie, která po zvolení Zemana předsedou strany v roce 1993 změnila svou rétoriku na ostře protivládní a dokázala přitáhnout nespokojené voliče i od ostatních stran.

Počátkem 90. let přitom byla ČSSD nevýraznou stranou bez většího vlivu. V Zemanovi však vyrostl rovnocenný protihráč předsedy ODS Václava Klause a konfrontace těchto dvou politiků byla i v dalších letech jedním z ústředních témat v české politice.

Zemákem napříč republikou

Na překvapivém výsledku voleb se podle politologů podepsala i nezvládnutá volební kampaň ze strany ODS, která do předvolebního období vstoupila s optimistickým heslem „Dokázali jsme, že to dokážeme“.

Naproti tomu Zeman několik měsíců před volbami křižoval republiku v autobuse s názvem Zemák a téměř denně pořádal několik setkání s voliči, na nichž ostře kritizoval koaliční vládu ODS, KDU-ČSL a ODA. Tento způsob vedení kampaně přinesl své ovoce a ČSSD se ve volbách stala druhou nejsilnější stranou. Osobní souboj dvou hlavních lídrů se odehrál na severní Moravě a Zeman v něm s převahou zvítězil.

Samotných voleb se zúčastnilo 16 politických subjektů a k urnám přišlo 76,29 procenta voličů, o devět procent méně než v roce 1992. Ve volbách zvítězila ODS (29,62 procenta hlasů a 68 poslanců), před ČSSD (26,44 procenta a 61 poslanců) a KSČM (10,33 procenta a 22 poslanců).

Do Sněmovny se dostaly i další tři strany se ziskem pod deset procent - KDU-ČSL (8,08 procenta a 18 poslanců), extremističtí republikáni SPR-RSČ vedení Miroslavem Sládkem (8,01 procenta a 18 poslanců) a ODA (6,36 procenta a 13 poslanců).

Klaus ztratil většinu

Staronová koaliční vláda ODS, KDU-ČSL a ODA s premiérem Klausem ztratila parlamentní většinu (měla podporu jen 99 poslanců z 200) a byla závislá na postoji sociální demokracie.

Z povolebních jednání pod záštitou tehdejšího prezidenta Václava Havla si ČSSD odnesla křeslo předsedy sněmovny pro Miloše Zemana výměnou za toleranci vládního programového prohlášení. ODA a lidovci navíc využili situace a ve vládě odstranili majoritu ODS - v šestnáctičlenném kabinetu měli občanští demokraté osm křesel a zbývající dvě strany po čtyřech.

Již záhy po volbách se začaly projevovat neshody nejen mezi ODS a malými stranami, takříkajíc vrozenou nestabilitu kabinetu začátkem roku 1997 ještě zhoršily ekonomické problémy země a aféry kolem financování občanských demokratů.

V listopadu 1997 představitelé ODS Jan Ruml a Ivan Pilip vyzvali Klause, aby odstoupil z čela strany, vše vyvrcholilo v závěru roku 1997 vystoupením lidovců a ODA z koalice a demisí celé vlády. Klaus sice rezignoval na premiérské křeslo, pozici předsedy ODS však uhájil.

Pod demisi Klausova druhého kabinetu pak prezident Havel jmenoval prozatímní vládu vedenou guvernérem České národní banky Josefem Tošovským a v červnu 1998 se konaly předčasné volby.

V nich zvítězila Zemanova sociální demokracie, která uzavřela s občanskými demokraty opoziční smlouvu, díky níž sociální demokraté vládli celé čtyřleté období. Václav Klaus se stal předsedou Sněmovny.