První linie očima mediků: Někdy při práci cítíme bezmoc, obor ale měnit nechceme

Anna Dohnalová Anna Dohnalová
15. 4. 2021 16:49
Pomáhání v nemocnicích vnímají jako poslání, ačkoli to někteří učitelé nechápou. Málo spí, protože se učí po nocích, a přes den pracují i dvanáctihodinové směny. Redakce Aktuálně.cz přináší zkušenosti studentů, kteří dobrovolně nastoupili na pomoc zdravotníkům do první linie. Ve svých příbězích se svěřují, jak situaci zvládají a co na směnách prožívají.
Foto: Univerzita Karlova/Vladimír Šigut

Je to už měsíc od doby, kdy vláda vyhlásila studentům lékařských fakult již třetí pracovní povinnost na výpomoc v nemocnicích. Velké části z nich se ovšem výzva netýkala, protože přes veškerá rizika do zdravotnických zařízení chodí dobrovolně vypomáhat už od minulého roku.

Jedním z nich je student Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni Vojtěch Hrubý, který se do nemocnice přihlásil jako dobrovolník už v říjnu. "Stavím se k tomu tak, že když studuju medicínu a zdravotnický systém se začal hroutit, tak jsem považoval za vhodné alespoň částečně přiložit ruku k dílu," říká. 

Když poprvé nastoupil, pomáhal na lůžkovém covid oddělení. Teď pracuje jako sanitář na urgentním příjmu. Situace podle něj byla nejhorší v lednu a únoru, kdy do nemocnice jezdila jedna sanitka za druhou a na oddělení vládla bezmoc. "Za službu jsem se nezastavil, bylo těžké si najít vůbec čas na jídlo, nestíhal jsem si ani zajít na záchod. To bylo dost vyčerpávající, a navíc to nepřestávalo. Lidé jen stále přibývali. Neviděli jsme světlo na konci tunelu. V tu dobu jsem měl opravdu strach, že se z toho nedostaneme a že to je boj s větrnými mlýny," popisuje Hrubý. 

Ačkoli si myslel, že zhruba ví, co ho čeká, bylo to prý hodně povrchní. Nejtěžší podle něj je, když si s pacienty vytvoří pouto. "Na podzim to byli hlavně staří lidé, kteří měli radost z každého vlídného slova. To byly opravdu dojemné momenty. Teď už to jsou lidé středního věku, kteří jsou někdy napojeni i na patnácti litrech kyslíku a stejně se dusí. A vy jim nemůžete pomoci," říká. 

Nejen v nemocnicích se ale medici setkávají s podobně těžkými situacemi. Studentka všeobecného lékařství na Lékařské fakultě Univerzity Palackého Claudie Dočkalová pracuje jako sestra v jednom z odběrových covid center. Hlavní náplní její práce je odebírání vzorků k testování, pacientům také odpovídá na veškeré dotazy vztahující se k epidemii.

"Občas je to obtížné, protože ne na každou otázku znám odpověď. Zvláště těžké to bylo v době, kdy se daná opatření stále měnila a bylo těžké se v tom orientovat," říká Dočkalová. 

Ačkoli je ve finále za tuto zkušenost ráda, i na pozici odběrové sestry si občas prožívá opravdu kritické momenty. Třeba když v zimě pracovala ve venkovním odběrovém centru. "Venku bylo i minus dvacet stupňů a já jsem kolikrát ani necítila prsty v rukavicích. Abych mohla pohodlně udělat odběr, musela jsem si je rozmrazit v blízkosti topení," popisuje.

Se studii to zvládat jde, občas je ale potřeba se přizpůsobit 

Většina oslovených studentů měla z počátku strach, jak budou práci v první linii zvládat se školou. Podle Dočkalové nastaly i momenty, kdy to téměř nebylo možné. "Stalo se, že jsem si on-line hodiny pouštěla na tabletu, který jsem měla nahlas a položený vedle stolu s materiálem na odběry. Pacienti chodili, sedli si na židli a já vlastně pracovala, zatímco jsem jedním uchem poslouchala on-line hodinu," přiznává. 

Stejně tak Ondřej Ferra, student 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, který vypomáhá ve Ústřední vojenské nemocnici na urgentním příjmu, to měl zpočátku ve škole těžké. "Na jaře, když jsem ještě pomáhal jinde, to moje studium hodně ovlivnilo. Školu jsme všichni nechali být a pracovali naplno, abychom tu krizi zvládli. O to víc práce jsme měli ve zkouškovém a o prázdninách," připouští. Aby vše stíhal, pracuje teď jen na nočních směnách. Práce se mu tak nekříží se školou. "Teď už víme, že to bude ještě trvat, a jelikož nemáme školu kam odložit, je potřeba to nějak balancovat," vysvětluje Ferra. 

Ačkoli medici nasazení v nemocnicích či záchrankách denně zažívají situace, o kterých se jim ani nezdálo, většinou ke své práci přistupují pozitivně. Jako třeba student 5. ročníku Lékařské fakulty v Hradci Králové David. "Za dobu, co vypomáhám, jsem naočkoval několik set lidí. To má pro mě v této době smysl," říká Korbel, který pomáhá s očkováním v hradeckém okrese. 

Stejně tak ke své práci přistupuje i studentka všeobecného ošetřovatelství na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy Tereza Zíbarová, která se od března podílí na projektu Českého červeného kříže a pracuje jako vedoucí týmu dobrovolníků, kteří jsou vysílání na pomoc do nemocnicí.

"Jednotlivé týmy vždy pracují na tři směny, denní i noční, a starají se s personálem o pacienty. Zajišťujeme jejich hygienu, krmíme je, psychicky je podporujeme nebo dezinfikujeme prostředí," popisuje Zíbarová, která dále také pracuje v očkovacím centru. Ve své práci, která jí v současné době hodně pomáhá, vidí velký smysl. 

Ačkoliv někteří experti varují, že přílišné nasazení studentů zdravotnických oborů v době pandemie může zapříčinit jejich vyhoření a odchod do jiných oborů, medici oslovení redakcí to tak rozhodně nevnímají. "Tato zkušenost mi ukázala medicínu i z pohledu sestry, záchranáře nebo sanitáře. Rozšířila mi obzory a ve výběru oboru mě spíše utvrdila," vysvětluje Ferra. 

Podobně to vnímá i Dočkalová. "Práce s lidmi ve zdravotnictví mě baví a naplňuje, ačkoli doufám, že do budoucna to bude za lepších podmínek. Pomáhání lidem je mi velmi blízké," uzavírá.

 

Právě se děje

Další zprávy